Fosfolipid, nazývaný také fosfatid, jakýkoli člen velké skupiny tukům podobných látek obsahujících fosfor, které hrají důležitou strukturní a metabolickou roli v živých buňkách. Fosfolipidy se spolu se sfingolipidy, glykolipidy a lipoproteiny nazývají komplexní lipidy, na rozdíl od jednoduchých lipidů (tuků a vosků) a od jiných v tucích rozpustných buněčných složek, především isoprenoidů a steroidů. Termín fosfoglycerid někteří používají jako synonymum pro fosfolipid a jiní pro označení podskupiny fosfolipidů.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Fosfolipidy se obecně skládají z fosfátové skupiny, dvou alkoholů a jedné nebo dvou mastných kyselin. Na jednom konci molekuly je fosfátová skupina a jeden alkohol; tento konec je polární, tj. má elektrický náboj, a je přitahován vodou (hydrofilní). Druhý konec, který tvoří mastné kyseliny, je neutrální; je hydrofobní a nerozpustný ve vodě, ale je rozpustný v tucích. Díky této amfipatické povaze (obsahují jak hydrofobní, tak hydrofilní skupiny) jsou fosfolipidy důležité v membránách; tvoří dvouvrstvou strukturu, nazývanou lipidová dvojvrstva, s polární hlavou směřující na každém povrchu ven, aby interagovala s vodou, a s neutrálními „ocásky“ směřujícími dovnitř a k sobě. Lipidová dvojvrstva je strukturním základem všech buněčných membrán a je téměř nepropustná pro ionty a většinu polárních molekul. Bílkoviny zabudované do fosfolipidové matrice přenášejí přes membránu mnoho látek.
Lecitin (q.v.; fosfatidylcholin) a cefaliny (fosfatidylethanolamin a fosfatidylserin) jsou skupiny fosfolipidů s rozšířeným výskytem u rostlin a živočichů; lecitin je nejrozšířenější, ale u mikroorganismů je vzácný.
Mezi další fosfolipidy patří plazmalogeny, přítomné v mozku a srdci a zřejmě s omezeným výskytem v neživočišných tkáních; fosfoinositidy, přítomné v mozku, a kardiolipin, původně izolovaný ze srdce.