Tento článek byl původně publikován Inside Science News Service.
(ISNS)-Vědci, kteří dešifrují genetickou historii člověka tím, že sledují, jak geny mutují, použili stejnou techniku na jeden z nejstarších a nejslavnějších textů západního světa, aby odhalili datum jeho prvního napsání.
Tím textem je Homérova „Iliada“ a Homér – pokud taková osoba existovala – ji pravděpodobně napsal v roce 762 před naším letopočtem, plus minus 50 let, zjistili vědci. „Iliada“ vypráví o trojské válce – pokud taková válka byla -, v níž Řekové bojovali proti Trójanům.
Výzkumníci přijímají přijímanou ortodoxii, že k válce došlo a někdo jménem Homér o ní psal, řekl Mark Pagel, evoluční teoretik z univerzity v anglickém Readingu. Mezi jeho spolupracovníky patří Eric Altschuler, genetik z University of Medicine and Dentistry of New Jersey v Newarku, a Andreea S. Calude, lingvistka působící rovněž v Readingu a na Institutu Sante Fe v Novém Mexiku. Pracovali na základě standardního textu epické básně.
Datum, ke kterému dospěli, odpovídá době, kdy byla podle většiny vědců „Iliada“ sestavena, takže článek, publikovaný v časopise Bioessays, nebude klasikům vadit. Studie většinou potvrzuje jejich dosavadní tvrzení, že byla napsána kolem osmého století př. n. l.
Podle Pagela by nemělo být překvapením, že se genetici do takového projektu pustili.
„Jazyky se chovají prostě mimořádně podobně jako geny,“ řekl Pagel. „Je to přímo analogické. Snažili jsme se zdokumentovat zákonitosti v jazykové evoluci a studovat Homérovu slovní zásobu jako způsob, jak zjistit, zda se jazyk vyvíjí tak, jak si myslíme. Pokud ano, pak bychom měli být schopni najít datum vzniku Homéra.“
Je nepravděpodobné, že by někdy existoval jeden konkrétní člověk jménem Homér, který napsal „Iliadu“. Brian Rose, profesor klasických studií a kurátor středomořské sekce v Muzeu Pensylvánské univerzity, řekl, že je jasné, že „Iliada“ je kompilací ústní tradice sahající až do 13. století před naším letopočtem.
„Je to směs mnoha příběhů, které jako by se soustředily na konflikty v jedné konkrétní oblasti severozápadního Turecka,“ řekl Rose.
Příběh „Iliady“ je dobře známý, plný postav jako Helena Trojská, Achilles, Paris, Agamemnon a spousta bohů a bohyň, kteří se chovají špatně. Vypráví o tom, jak se obrovská flotila řeckých lodí plavila přes „temné moře vína“, aby oblehla Tróju a získala zpět ukradenou ženu. Jejím pokračováním je „Odyssea“.
Klasikové a archeologové jsou si poměrně jistí, že Trója existovala, a obecně vědí, kde se nachází. V 19. století německý archeolog Heinrich Schliemann a Angličan Frank Calvert vykopali takzvanou trojskou citadelu a našli důkazy o vojenském konfliktu ve 12. století př. n. l., včetně šípů a pěti stop spálených trosek kolem zasypané pevnosti. Zda šlo o válku mezi Trójou a cizím živlem, nebo o občanskou válku, není známo, řekl Rose.
Sestava, kterou známe jako „Iliadu“, vznikla o několik století později, což je datum, které navrhuje Pagel.
Vědci sledovali slova v „Iliadě“ podobně, jako by sledovali geny v genomu.
Výzkumníci použili lingvistický nástroj zvaný Swadeshův seznam slov, který ve 40. a 50. letech 20. století sestavil americký lingvista Morris Swadesh. Seznam obsahuje přibližně 200 pojmů, které mají slova zřejmě v každém jazyce a každé kultuře, uvedl Pagel. Obvykle se jedná o slova pro části těla, barvy, nezbytné vztahy jako „otec“ a „matka“.
Pátrali po Swadeshových slovech v „Iliadě“ a našli jich 173. Všichni se snažili najít slova, která by se dala přeložit jako „otec“ nebo „matka“. Pak změřili, jak se měnila.
Vzali jazyk Chetitů, národa, který existoval v době, kdy se možná vedla válka, a moderní řečtinu a sledovali změny slov od chetitských přes homérská až po moderní. Právě tak měří genetickou historii člověka, jdou zpět a sledují, jak a kdy se geny v průběhu času mění.
Podívali se například na kognáty, slova odvozená od slov předků. V angličtině je „water“, v němčině „wasser“, ve švédštině „vatten“, což jsou všechno kognáty pocházející z „wator“ v pragermánštině. Staroanglické „hund“ se však později stalo „psem“, ale nakonec bylo nahrazeno slovem „dog“, které není příbuzné.
„Jsem evoluční teoretik,“ řekl Pagel. „Studuji jazyk, protože je to tak pozoruhodný kulturně přenášený replikátor. Replikuje se s věrností, která je prostě ohromující.“
Dokumentováním pravidelnosti jazykových mutací Pagel a ostatní dali příběhu Heleny a mužů, kteří pro ni zemřeli, časovou osu – genetika se setkává s klasikou.