Improvizovaná výbušná zařízení

Odstraňování bomb vedli muniční technici a techničtí důstojníci pro munici z 321 EOD a byli vycvičeni ve Felixově středisku v Armádní muniční škole.

IzraelEdit

Idiotechnická výbušná zařízení byla použita při mnoha útocích Palestinců proti Izraelcům a jsou nadále používána při nedávných útocích.

LibanonEdit

Libanonská fronta národního odporu, Lidová fronta pro osvobození Palestiny, další odbojové skupiny v Libanonu a později Hizballáh po izraelské invazi do Libanonu v roce 1982 hojně využívaly IED k odporu proti izraelským silám. Izrael se v roce 1985 stáhl z Bejrútu, severního Libanonu a Libanonské hory, ale nadále okupoval jižní Libanon. Hizballáh často používal IED k útokům na izraelské vojenské síly v této oblasti až do izraelského stažení a osvobození Libanonu v květnu 2000.

Jedna taková bomba zabila 28. února 1999 izraelského brigádního generála Ereze Gersteina, nejvýše postaveného Izraelce, který zemřel v Libanonu od smrti Jekutiela Adama v roce 1982.

Také ve válce v Libanonu v roce 2006 byl tank Merkava Mark II zasažen předem nastraženým IED Hizballáhu, přičemž zahynuli všichni 4 vojáci IDF na palubě, což bylo první ze dvou IED, které poškodily tank Merkava.

LibyeEdit

Při poválečných násilnostech v Libyi se hojně používají podomácku vyrobené IED, většinou ve městě Benghází proti policejním stanicím, automobilům nebo zahraničním velvyslanectvím.

NepálEdit

V desetileté občanské válce maoistů v Nepálu byly rovněž hojně používány výbušné systémy, od těch zakoupených od nelegálních skupin v Indii a Číně až po zařízení vyrobené vlastními silami. Typicky používanými zařízeními byly bomby v tlakových hrncích, nástrčné bomby, trubkové bomby, kbelíkové bomby atd. Tato zařízení byla používána spíše k zastrašování městského obyvatelstva než k fatálním účelům a byla umísťována před vládními úřady, na nárožích ulic nebo u silnic. Hlavně podomácku vyrobené IED byly zodpovědné za zničení většiny objektů, na které se maoisté zaměřili, a výrazně napomohly šíření teroru mezi veřejností.

NigérieEdit

Boko Haram používají během svého povstání IED.

PákistánEdit

Taliban a další povstalecké skupiny používají IED proti policii, armádě, bezpečnostním složkám i civilním cílům.

RuskoEdit

IED byly oblíbené také v Čečensku, kde se ruské jednotky zapojily do bojů s povstaleckými složkami. Ačkoli v této věci nejsou k dispozici žádné konkrétní statistiky, bomby mají na svědomí mnoho ruských obětí jak v první čečenské válce (1994-1996), tak ve druhé (1999-2009).

SomálskoEdit

Al Šabáb používá IED během somálské občanské války.

SýrieEdit

Během syrské občanské války používali militantní povstalci IED k útokům na autobusy, osobní a nákladní automobily, tanky a vojenské konvoje. Kromě toho syrské letectvo používalo k útokům na cíle ve městech a dalších oblastech barelové bomby. Tyto barelové bomby se skládají ze sudů naplněných silnými výbušninami, olejem a střepinami a jsou shazovány z vrtulníků.

Společně s minami a IED používal ISIL v Sýrii také VBIED, mimo jiné v roce 2017 při sebevražedném útoku na auto v Aleppu.

Spojené státyEdit

Při bombovém útoku v Oklahoma City v roce 1995 Timothy McVeigh a Terry Nichols sestrojili IED s hnojivem dusičnan amonný, nitrometanem a ukradenými komerčními výbušninami v pronajatém nákladním autě, přičemž ke koncentraci výbušné síly požadovaným směrem byly použity pytle s pískem. McVeigh ji odpálil vedle budovy Alfred P. Murrah Federal Building a zabil 168 lidí, z toho 19 dětí.

Středoškoláci Eric Harris a Dylan Klebold použili během masakru na Columbine High School 20. dubna 1999 několik IED, včetně dvou velkých propanbutanových bomb, které byly umístěny v jídelně a byly dostatečně silné na to, aby zabily nebo zranily všechny v místnosti, spolu s trubkovými bombami, molotovovými koktejly a také dvěma bombami v autech, které měly zaútočit na první respondenty a zpravodaje reagující na první bombový útok. Obě propanbutanové bomby a obě bomby v autech se nepodařilo správně odpálit. Poté pokračovali ve střelbě a zabili 13 lidí, než spáchali sebevraždu. Kdyby všechny bomby vybuchly, mohly být při masakru zabity stovky lidí, ale žádná z výbušnin během masakru nikoho nezranila. Dvojice měla v plánu překonat počet mrtvých při bombovém útoku v Oklahoma City o čtyři roky dříve.

V lednu 2011 byla na pamětním pochodu Martina Luthera Kinga mladšího ve městě Spokane ve státě Washington objevena a zneškodněna tvarovaná trubková bomba. FBI uvedla, že bomba byla speciálně navržena tak, aby způsobila co největší škody, protože výbušné zařízení bylo podle Los Angeles Times naplněno rybářskými závažími pokrytými jedem na krysy a mohlo být rasově motivováno. Během akce nebyl nikdo zraněn.

15. dubna 2013, když končil každoroční závod Bostonský maraton, vybuchly v blízkosti cílové čáry v rozmezí několika sekund dvě bomby. Prvotní reakce FBI naznačovala podezření na tlakové bomby typu IED.

Ve dnech 17.-19. září 2016 došlo na Manhattanu a v New Jersey k několika výbuchům. Bylo zjištěno, že zdrojem všech výbuchů byly IED různých typů, například bomby v tlakovém hrnci a trubkové bomby.

Každoročně dochází k mnoha zatčením v souvislosti s IED za okolností, kdy bylo spiknutí zmařeno před nasazením zařízení nebo zařízení explodovalo, ale nikdo nebyl zraněn.

UkrajinaEdit

V současné válce v Donbasu se používají výbušniny typu IED, které tam byly použity i k atentátům.

VietnamEdit

Vietkong používal během vietnamské války výbušniny proti pozemním a říčním vozidlům i personálu. Běžně byly konstruovány z materiálů z nevybuchlé americké munice. Třicet tři procent amerických ztrát ve Vietnamu a dvacet osm procent úmrtí bylo oficiálně připsáno minám; tato čísla zahrnují ztráty způsobené jak IED, tak komerčně vyráběnými minami.

Granát v plechovce byl jednoduchou a účinnou nástražnou výbušninou. Ruční granát s vyjmutým pojistným kolíkem a stlačenou pojistnou pákou byl umístěn do nádoby, například plechovky, ke které byl připevněn provázek nebo nástražný drát. Plechovka byla upevněna na místě a provázek byl natažen přes cestu nebo dveřní otvor a pevně přivázán. Alternativně mohl být provázek připevněn k pohyblivé části dveří nebo vrat. Když byl granát vytažen z plechovky osobou nebo vozidlem, které napnulo provázek, pružinová bezpečnostní páka se uvolnila a granát explodoval.

Granát s gumovým páskem byl další nástražnou výbušninou. Toto zařízení vyrobil partyzán Vietkongu tak, že omotal silnou gumovou pásku kolem pružinové bezpečnostní páky ručního granátu a odstranil kolík. Granát pak ukryl v chatrči. Američtí a jihovietnamští vojáci pravidelně vypalovali chatrče, aby zabránili jejich dalšímu obývání nebo aby odhalili zákopy a vchody do tunelů, které byly v těchto stavbách často ukryty. Když byla chatrč s nástražným výbušným systémem zapálena, gumový pásek na granátu se roztavil, uvolnil bezpečnostní páčku a vyhodil chatrč do povětří. Tím často docházelo ke zranění vojáků hořícím bambusem a kovovými úlomky. Tato nástražná výbušnina se používala také k ničení vozidel, když se upravený granát umístil do palivové nádrže. Gumový pásek by se chemickým působením paliva rozežral, čímž by se uvolnila bezpečnostní páka a granát by explodoval.

Další variantou byl granát ve tvaru zavařovací sklenice. Pojistný kolík ručních granátů by se vytáhl a granáty by se umístily do skleněných Ball Masonových sklenic, které by zadržely bezpečnostní páčku. Po rozbití sklenice by se bezpečnostní páka uvolnila a granát by explodoval. Tato konkrétní varianta byla oblíbená u bojových vrtulníků a používala se jako improvizované protipěchotní kazetové bomby při náletech. Bylo snadné je odhodit z letových dveří nad cílem a silné sklo Ball Mason bylo odolné proti předčasnému roztříštění. Mohly být také částečně naplněny benzínem nebo želírovaným benzínem, napalmem, což zvyšovalo jejich ničivý charakter.

JemenEdit

Známo je, že IED používají také Al-Káida na Arabském poloostrově a ISIL v Jemenu.