Inside David Bowie and Queen’s 'Tense' Recording Session for „Under Pressure“

Je to snad jeden z nejznámějších kytarových riffů v populární hudbě – těch šest stejných tónů, po kterých následuje jeden o kvartu níž. Ale improvizované nahrávací sezení, při kterém vznikl hit „Under Pressure“, bylo plné napětí mezi Davidem Bowiem a skupinou Queen, zejména Freddiem Mercurym.

„Freddie a David si bezpochyby vylámali zuby,“ řekl v roce 2017 kytarista skupiny Queen Brian May časopisu MOJO. „Ale právě tehdy létaly jiskry, a proto to dopadlo tak skvěle.“

Nejenže se skladba z roku 1981 stala celosvětovou senzací a dostala se na první místo americké hitparády. a britské hitparádě, ale prokázala také své pronikání do popkultury napříč generacemi díky samplování riffu ve skladbě „Ice Ice Baby“ od Vanilla Ice (což vedlo k mimosoudně vyřešenému sporu o porušení autorských práv – a Bowie a Queen získali autorství skladby) a také díky coververzím od My Chemical Romance a The Used v roce 2005 a Shawna Mendese a Teddyho Geigera v roce 2018.

Ale všechno začalo náhodným setkáním v malém městě ve Švýcarsku.

Queen a Bowie byli ve Švýcarsku sousedé

Během své nejplodnější dekády v sedmdesátých letech trávili Queen většinu času psaním písní v malém studiu Mountain Studios ve švýcarském Montreux, které leží na východním konci Ženevského jezera. Prostory se jim natolik zalíbily, že kapela studia koupila a pracovala v nich po celý Mercuryho život.

Mezitím se Bowie nezávisle na sobě usadil také severně odtud ve Vevey.

„Protože jsme ho už trochu znali, zaskočil nás jednou pozdravit, když jsme nahrávali,“ napsal May v roce 2016 po Bowieho smrti v časopise Mirror. „Teď už čas trochu zastírá vzpomínky, ale co si pamatuji, tak jsme se všichni velmi rychle rozhodli, že nejlepší způsob, jak se poznat, je zahrát si spolu.“

Málo „ospalé městečko“, jak ho popsal, tušilo, co se stane.

Muzikanti se rozhodli, že budou „klepat věci kolem sebe“

Pět hudebníků se chopilo svých nástrojů. „Bavili jsme se tím, že jsme do sebe kopali několik úryvků písní, které jsme všichni znali,“ vzpomínal May. „Ale pak jsme si řekli, že by bylo skvělé vytvořit něco nového na základě momentální potřeby.“

„Prostě začali do něčeho ťukat,“ řekl podle Guardianu Peter Hince, který byl součástí koncertního týmu skupiny Queen. „Předvedli … několik původních písní, které udělali společně, a také covery. Prostě si ve studiu jamovali a všechno se to nahrálo – ‚All the Young Dudes‘, ‚All the Way from Memphis‘ a různé rockové klasiky.“

Ale inspirace udeřila, když zazněl jistý kytarový riff. „Všichni jsme přinesli věci na stůl a mým příspěvkem byl těžký riff v D, který se mi honil hlavou,“ pokračoval May. „Ale to, co nás nadchlo, byl riff, který se začal hrát.“

Na slavném riffu byly rozpory

Ale nebyla to jen práce, žádná hra. „Najednou nás přepadl hlad a my jsme se opravili v místní restauraci, abychom se najedli a pořádně napili,“ vzpomíná May. „O pár nebo tři hodiny později jsme byli zpátky ve studiu. ‚Co to bylo za riff, co jsi měl, Deacy?“ ptá se David B. „Byl jsem takový,“ říká John Deacon.“

Bowie však protestoval: „Ne, nebyl, byl takový.“ „A co to bylo?“ zeptal se May.

„Byl to legrační moment, protože už vidím, jak DB přistoupí k Johnovi, položí mu ruku na jeho rozčilující se ruku a zastaví ho,“ pokračoval May pro Mirror. „Byl to také napínavý okamžik, protože to mohlo dopadnout jakkoli.“

Tyto silné názory dominovaly i nadále. „Nebylo to snadné, protože jsme všichni byli předčasně vyspělí kluci a David byl velmi… důrazný, to ano,“ řekl May pro MOJO.

Bowie povzbuzoval skupinu, aby věřila svým instinktům a zpívala první věc, která je napadne

Když byl riff hotový, Queen by za normálních okolností přešli k dalšímu kroku: zmapování struktury písně. Bowie však zasáhl.

„David řekl něco jako: ‚Měli bychom prostě instinktivně tlačit na pilu. Něco se stane,'“ napsal May v deníku Mirror. „A měl pravdu. Stalo se to. Na Johnův basový riff jsem nasadil malý zvonivý kytarový riff. (David později neústupně tvrdil, že by se to mělo hrát na dvanáctistrunnou kytaru, takže jsem to později někdy přetlumočil).“

Jakmile se dostali přes instrumentaci, věděli, že na něco přišli. „V tuto chvíli neexistuje žádná píseň… žádný zpěv, žádná slova – dokonce ani žádný název – žádné vodítko, co ta píseň bude znamenat – jen instrumentální doprovod,“ řekl. „Ale pořádně to rozjeli. Zrodila se naprosto spontánně, byla svěží jako sedmikráska.“

Ačkoli to vypadalo jako další přirozený bod zastavení, Bowie jim nařídil, aby dál důvěřovali instinktu.

„Postup byl takový, že každý z nás šel postupně do vokální kabiny, aniž bychom se navzájem poslouchali a poslouchali skladbu, vokalizovali jsme první věci, které nás napadly, včetně všech slov, která nás napadla, a pracovali jsme se stávající strukturou akordů,“ popsal May.

Všechny kousky jsme pak smíchali a z nejlepších částí vytvořili jedinou skladbu. Jistě, z tohoto procesu vzešly některé z nejvýraznějších „de dah day“ Mercury. „Vyšlo to dost zvláštně, ale úplně jinak,“ řekl. „Všichni jsme ten večer šli domů s hrubým mixem, který se provizorně jmenoval ‚Lidé na ulicích‘, protože tato slova byla součástí hrubého mixu.“

Bowie měl při nahrávání „geniální moment“, takže Queen „ustoupili“

Druhý den ráno byli Queen připraveni pokračovat v práci na hrubé verzi, ale Bowie zasáhl. „David tam byl první a řekl nám, že chce skladbu převzít, protože věděl, o čem chce, aby byla,“ řekl May. „Všichni jsme ustoupili a David napsal text, který se nyní soustředil na část stávajícího textu ‚Under Pressure‘.“

May přiznává, že toto chování nebylo pro Queen typické: „Bylo neobvyklé, abychom se všichni takto vzdali kontroly, ale David měl opravdu geniální moment, protože to je velmi výmluvný text. A zbytek je historie?“

Ačkoli byla píseň v podstatě hotová, bylo třeba ještě provést mixáž – a napětí pokračovalo. „Nebyl jsem u toho, takže vím jen to, že Freddie a David měli rozdílné názory na to, jak by se měl mix udělat, a inženýr úplně nevěděl, jak studio funguje,“ dodal May. „Takže to nakonec skončilo jako kompromis.“

Existuje nevydaná spolupráce Queen a Bowieho

Při pohledu na napjaté časy May raději vzpomíná na to pozitivní, zejména poté, co Mercury v roce 1991 zemřel na AIDS a Bowie v roce 2016 na rakovinu jater. „Bylo to tak trochu nádherné i strašné,“ řekl o sezeních. „Ale v paměti si teď vybavuji spíš to úžasné než to hrozné.“

A co se týče těch dalších skladeb, které vznikly během úvodní jam session? May jejich existenci potvrdil. „Ne všechno z toho, co jsme na těch sezeních udělali, se kdy dostalo na světlo, takže je tu myšlenka,“ naznačil pro MOJO.

„Jsou tam věci, kde Freddie a David zpívají společně – pořádné plnohodnotné rock’n’rollové skladby – syrové, ale dobré,“ dodal Hince. „David nazpíval vokály v některých dalších skladbách, které nakonec nebyly použity. Takže někde existuje archiv.“

„Všechno to bylo docela spontánní. Byl to jeden z těch rock’n’rollových momentů,“ uvedl Hince s tím, že při jejich nahrávání byl ve studiu. „Docela syrový, ale rozhodně originální materiál. Byli to prostě neuvěřitelně spontánní, dobří muzikanti. Můžu kategoricky říct, že vím, že tam byly kompletní skladby, ne mixované, ale plně zformované písně, které byly hotové. Patří do pozůstalosti Davida Bowieho, nebo skupiny Queen? To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč se tyto věci nikdy nedostaly na světlo.“