Doktorka Brockwayová se domnívá, že by mělo být na každé matce a dítěti, aby se dohodli na době odstavení. Z biologického hlediska neexistuje jeden správný věk odstavení pro každého, uvedla doktorka Katie Hindeová, evoluční antropoložka z Arizonské státní univerzity, která se zabývá studiem laktace. Dr. Hindeová a její spoluautoři se ve studii z roku 2015 zabývali důsledky odstavení v různém věku. Porovnávali 231 dětí v Tanzanii, které kojily dva a více let, s 84 dětmi, které přestaly kojit dříve. Z hlediska růstu a imunitních funkcí byly obě skupiny v podstatě stejné.
Ačkoli tato studie nezjistila žádné konkrétní výhody kojení po druhém roce věku, nedošla ani k závěru, že je zbytečné. Možná existuje skrytý biologický signál předávaný mezi dítětem a matkou, který podporuje odstavení po dosažení určitého vývojového prahu, ať už jsou děti v jakémkoli věku. Data pouze ukazují, že volby jednotlivých matek a dětí v této studii je vedly k téměř stejnému výsledku.“
Výhoda odstavení
Nechtěla jsem dceru odstavit dříve, než na to byla připravená. Ale po jejích druhých narozeninách jsem přestala ráno nabízet své mléko, abych vše popohnala. Ve 28 měsících vydržela několik dní po sobě bez kojení vůbec, pak si o mléko řekla během mrzutého spánku. Nechala jsem ji to zkusit, ale při sání se mračila; zdálo se, že z ní nic neteče. Řekla jsem jí, že mléko je možná pryč.
Přisedla si. „Právě jsem ho všechno vypila!“ řekla a vypadala trochu zaraženě. Pak si šla lehnout a bylo to.“
Podařilo se nám odstavit v době, která nám oběma vyhovovala, ale ne všechny maminky mají takové štěstí. Struktura naší společnosti způsobuje, že kojení je více či méně – často méně – proveditelné. Ženy musí pracovat nebo nemají podporu okolí. Jiné zažívají stigma za kojení batolat nebo kojení na veřejnosti, zatímco další jsou odsuzovány za to, že nekojí vůbec.
Ale flexibilita v tom, jak krmíme své děti, jak ukázala studie doktorky Sellenové napříč kulturami, je součástí lidského bytí. A ve srovnání s našimi příbuznými savci mohla být naše schopnost odstavit dítě v relativně raném věku klíčem k evoluci – a úspěchu – lidského rodu.
Na rozdíl od orangutaních, šimpanzích či gorilích matek, které musí všechno zvládnout samy, se podle doktora Hindeho dávným lidským matkám dostalo pomoci od jiných lidí – otců, babiček, sourozenců. Jak jsme se vyvíjeli, abychom dříve odstavili dítě a rozdělili si povinnosti péče o dítě, kojenci byli pro matky méně nákladní. To mohlo znamenat, že jsme mohli mít více dětí. A evolučně řečeno, více mláďat znamená úspěšnější druh.