Svišť a svišť jsou často mylně považováni za dvě různá zvířata, ale lidé si možná neuvědomují, že se ve skutečnosti jedná o stejného hlodavce.
Svišť (nazývaný také svišť, svišť, zemní svišť nebo travní potkan) je větší druh hlodavce, který je nejblíže příbuzný veverkám. Svišti obvykle dosahují délky asi 20 až 27 centimetrů a váží 5 až 15 kilogramů.
Jejich hnědá srst a malý huňatý ocásek, stejně jako poměrně husté tělo, je pomáhají odlišit od jejich příbuzných – psounů prériových.
Prostředí svišťů
Svišti žijí v celé Severní Americe v západní i východní oblasti. Na rozdíl od svých příbuzných – bobrů, za které jsou svišti někdy mylně považováni, si svišti místo obydlí u vody vytvářejí výpůjčky v zemi.
Svišti jsou také zdatní kopáči. Jejich nory mají tunely, které se táhnou až 60 stop, a v těchto tunelech mají několik úrovní. Vzhledem ke své velikosti jsou svišti považováni za lovnou zvěř větších zvířat. Mít nory a tunely, do kterých se mohou rychle stáhnout, je hlavní způsob, jak zůstat v bezpečí a mimo dosah čelistí jiných zvířat.
Svišti, stejně jako mnoho dalších savců, v zimě hibernují a až do března je neuvidíme. Na rozdíl od některých savců netráví svišti celé období hibernace v hlubokém spánku. Namísto toho snižují svou tělesnou teplotu na nejnižší možnou úroveň po dobu přibližně jednoho týdne. Poté se na několik dní zvýší, než opět klesne. V rámci přípravy na hibernaci tito samotáři zvyšují příjem potravy, aby se na zimu vykrmili.
Jídelníček sysla
Syslové denně zkonzumují asi třetinu své hmotnosti v potravě, živí se různými druhy ovoce a zeleniny, přičemž mezi jejich oblíbené potraviny patří třešně a ostružiny. Svišti často hledají potravu v domácích zahradách a na zemědělské půdě. Tato hladová zvířátka se živí také rostlinami, jako jsou pampelišky, jitrocele, alfy, květy, kůra stromů a jetel. Do jejich jídelníčku patří také ořechy, listí a kapradí.
Ačkoli jsou svišti řazeni převážně mezi býložravce, mají i všežravou stránku. Pokud jsou k dispozici, svišti někdy pojídají i drobné hlístice a hmyz. Svišti se mohou živit také hlemýždi, vejci, a dokonce i malými mláďaty ptáků.
Svišti dřevo nechroupou
Svišti – no, spíše svišti – jsou odedávna známí známým jazykolamem:
Je to tak: svišti dřevo neházejí. „Kolik dřeva by svišť mohl naházet, kdyby svišť mohl naházet dřevo?“
Je to tak: svišti dřevo neházejí. Na rozdíl od bobrů dávají svišti přednost suché půdě a vodu přijímají z rosy nebo rostlinné vláhy.
Proč se jim tedy říká svišti? Slovo „woodchuck“ prý vytvořili angličtí osadníci z něčeho, co je údajně adaptací indiánského názvu pro tyto prcky – „wuchak“.
Zní to docela blízko, ale pojmenování zvířete bohužel nijak nepřispělo k jeho schopnosti chroupat dřevo.
Tvrzení o slávě svišťů
Svišti jsou nejčastěji známí díky každoroční americké tradici, která pochází z 19. století, Dni svišťů.
Každoročně 2. února se svišť probouzí, a jak praví tradice, pokud svišť při vylézání ze své nory uvidí svůj stín, otočí se a vrátí se zpět, čímž předznamenává, že nastane dalších šest týdnů zimy. Pokud však svišť svůj stín neuvidí, předpovídá se brzké jaro.
Komediální film Billa Murrayho z 80. let, Groundhog Day (Den svišťů), vynesl svátek – a zvíře – snad na vrchol slávy, a naštěstí to bylo pro něco pozitivního a zábavného, objevoval se každý rok jako nostalgická komická úleva na kabelových sítích a filmových kanálech po celé zemi.
Délka života sviště
Délka života sviště se ve volné přírodě pohybuje mezi třemi a šesti lety. Pokud je však svišť chován v zajetí, je jeho délka života obvykle trojnásobná oproti jeho existenci ve volné přírodě.
V přírodě svišť čelí hrozbě sežrání většími masožravými zvířaty, jako jsou vlci, medvědi, kojoti, orli, a dokonce i hadi. Jako prostředek ochrany sebe i ostatních svišťů v okolí před nebezpečím svišť při poplachu píská na poplach. Díky této praxi se proto svišťům vžilo označení „pískající prase“ (svišti pískají také na jaře, když začíná období páření).
Čeho se však svišti bát nemusí, jsou choroboplodné zárodky. Svišti, známí svou čistotností a odolností vůči nákazám, které infikují a zabíjejí ostatní divoká zvířata, žijí spokojeně bez obav, že by je mohla skolit nějaká infekční choroba.