Exxon Valdez vyplul z přístavu Valdez na Aljašce 23. března 1989 ve 21:12 hodin s 53 miliony galonů surové ropy směřující do Kalifornie. Přístavní lodivod provedl loď úžinou Valdez a poté opustil loď a vrátil řízení kapitánovi lodi Hazelwoodovi. Loď vymanévrovala z pruhu pro odplouvající dopravu v systému TSS (Traffic Separation Scheme), aby se vyhnula ledovým horám. Po tomto manévru a někdy po 23. hodině Hazelwood opustil navigační můstek a v době nehody byl ve své kajutě.
Na navigačním můstku nechal třetího důstojníka Gregoryho Cousinse a u kormidla námořníka Roberta Kagana s instrukcemi od třetího důstojníka, aby se na předem dohodnutém místě vrátil do jižního dopravního pruhu v TSS. Exxon Valdez se nevrátil do plavební dráhy a 24. března 1989 kolem 12:04 hodin narazil do útesu Bligh Reef. V důsledku nehody uniklo do zálivu Prince Williama přibližně 11 milionů galonů ropy, tj. 20 % nákladu.
Dva absolventi Massachusettské námořní akademie z roku 1987, kteří v době nehody pracovali na palubě lodi, John Peacock a Kevin Poyant, z nichž každý měl bakalářský titul v oboru námořní dopravy a licenci 3. důstojníka pobřežní stráže Spojených států, byli známi tím, že se po najetí na mělčinu podívali přes bok lodi a byli svědky toho, kolik ropy se v té době z plavidla vylévalo.
Exxon po nehodě Hazelwooda propustil.
Během Hazelwoodova soudního procesu se aljašským státním zástupcům nepodařilo porotu přesvědčit, že Hazelwood byl v době ztroskotání pod vlivem alkoholu. Podle vlastního přiznání Hazelwood vypil „dvě nebo tři vodky“ mezi 16:30 a 18:30 téhož večera, než nastoupil na loď Exxon Valdez ve 20:25. V jeho krvi bylo zjištěno 0,061 alkoholu. Obhajoba však tvrdila, že krevní vzorky byly odebrány téměř deset hodin po incidentu a bylo s nimi špatně zacházeno.
Většina států, včetně Aljašky, nepovoluje odběr vzorků po třech hodinách a do vzorku nebyl přidán konzervační prostředek potřebný k zastavení kvašení. Kvašení mohlo zvýšit množství alkoholu ve vzorku, čímž se výsledek stal neplatným. V březnu 1990 byl zproštěn obvinění z trestných činů druhého stupně, z řízení plavidla pod vlivem alkoholu a z ohrožení z nedbalosti; byl však odsouzen za nedbalostní přečin vypouštění oleje, pokutován 50 000 dolary a odsouzen k 1 000 hodinám veřejně prospěšných prací. Po osmi letech nakonec neúspěšných odvolání nastoupil v roce 1999 na veřejně prospěšné práce.
V důsledku nehody mu v roce 1991 pobřežní stráž Spojených států amerických pozastavila platnost kapitánské licence na dobu devíti měsíců.