Debaty o tom, kdo je Hispánec a kdo ne, podnítily rozhovory o identitě Američanů, kteří svůj původ odvozují od Latinské Ameriky nebo Španělska. Tato otázka se vynořila během amerických prezidentských debat a při schvalování Sonii Sotomayor do Nejvyššího soudu USA. Nedávno vybublala na povrch poté, co zpěvačka ze Španělska získala na předávání Video Music Awards 2019 cenu za „nejlepší latinskoamerickou“ hudbu.
Kdo je tedy ve Spojených státech považován za Hispánce? A jak jsou započítáváni do průzkumů veřejného mínění, volebních exit pollů a vládních průzkumů, jako je sčítání lidu v roce 2020?
Nejčastější přístup k odpovědím na tyto otázky je přímočarý: Kdo je Hispánec? Každý, kdo o sobě tvrdí, že je. A nikdo, kdo tvrdí, že není.
Tento přístup používá americký Úřad pro sčítání lidu, stejně jako Pew Research Center a většina dalších výzkumných organizací, které provádějí průzkumy veřejného mínění. Podle tohoto způsobu sčítání odhaduje Úřad pro sčítání lidu, že k 1. červenci 2019 žilo ve Spojených státech zhruba 60,6 milionu Hispánců, což představuje 18 % celkové populace země.
Za působivou přesností tohoto oficiálního čísla Úřadu pro sčítání lidu se skrývá dlouhá historie měnících se označení, přesouvajících se kategorií a revidovaných formulací otázek ve sčítacích formulářích – to vše odráží vyvíjející se kulturní normy týkající se toho, co znamená být Hispáncem nebo Latinoameričanem v dnešních Spojených státech.
Tady je stručný úvod do přístupu Úřadu pro sčítání lidu, který při rozhodování o tom, kdo je Hispánec, používá vlastní identifikaci.
Přistěhoval jsem se do Phoenixu z Mexika. Jsem Hispánec?
Jsi, když to říkáš.
Moji rodiče se přestěhovali do New Yorku z Portorika. Jsem Hispánec?
Jste, když to říkáte.
Moji prarodiče se narodili ve Španělsku, ale já jsem vyrostl v Kalifornii. Jsem Hispánka?
Jsi, když to říkáš.
Narodila jsem se v Marylandu a vzala si přistěhovalce ze Salvadoru. Jsem Hispánec?
Jsi, když to říkáš.
Narodil jsem se v Argentině, ale vyrostl jsem v Texasu. Nepovažuji se za Hispánce. Počítá mě Úřad pro sčítání lidu jako Hispánce?“
Ne, když říkáte, že nejste. Ze 42,7 milionu dospělých osob s hispánskými předky žijících v USA v roce 2015 jich odhadem 5 milionů, tj. 11 %, uvedlo, že se nepovažují za Hispánce nebo Latinoameričany. Tito lidé nejsou Úřadem pro sčítání lidu ani v průzkumech Pew Research Center počítáni jako Hispánci.
Hispánská sebeidentifikace se napříč generacemi přistěhovalců liší. Mezi cizinci narozenými v Latinské Americe se téměř všichni považují za Hispánce. Ve čtvrté generaci se však jako Hispánci identifikuje pouze polovina lidí s hispánským původem v USA.
Ale neexistuje oficiální definice toho, co znamená být Hispáncem nebo Latinoameričanem?
V roce 1976 přijal americký Kongres jediný zákon v historii této země, který nařizuje sběr a analýzu dat pro konkrétní etnickou skupinu: Američané španělského původu nebo původu. Formulace tohoto zákona popisovala tuto skupinu jako „Američany, kteří se označují za španělsky mluvící a svůj původ nebo původ odvozují z Mexika, Portorika, Kuby, Střední a Jižní Ameriky a dalších španělsky mluvících zemí“. Patří sem 20 španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky a samotné Španělsko, nikoli však Portugalsko nebo portugalsky mluvící Brazílie. Standardy pro sběr údajů o Hispáncích byly vypracovány Úřadem pro řízení a rozpočet v roce 1977 a revidovány v roce 1997. Pomocí těchto standardů školy, veřejná zdravotnická zařízení a další vládní subjekty a agentury sledují, kolik Hispánců obsluhují, což je hlavním cílem zákona z roku 1976.
Úřad pro sčítání lidu však tuto definici při sčítání Hispánců nepoužívá. Spíše se zcela spoléhá na vlastní hlášení a nechává každou osobu, aby se označila za Hispánce nebo ne. Ve formuláři pro sčítání lidu 2020 byla tato otázka položena takto:
Jaký je rozdíl mezi Hispáncem a Latinoameričanem?
Termíny „Hispánec“ a „Latinoameričan“ jsou panetnické termíny určené k popisu – a shrnutí – populace lidí žijících v USA daného etnického původu. V praxi používá Census Bureau nejčastěji termín „Hispánec“, zatímco Pew Research Center používá termíny „Hispánec“ a „Latinoameričan“ zaměnitelně.
Někteří mezi těmito dvěma termíny ostře rozlišují a říkají například, že Hispánci jsou lidé ze Španělska nebo ze španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky (to nezahrnuje Brazílii, kde je úředním jazykem portugalština), zatímco Latinos jsou lidé z Latinské Ameriky bez ohledu na jazyk (to zahrnuje Brazílii, ale nezahrnuje Španělsko). Navzdory této diskusi nejsou označení „Hispánci“ a „Latinoameričané“ označovanou komunitou všeobecně přijímána, přestože jsou široce používána.
Naopak průzkumy Pew Research Center ukazují, že pro popis identity jsou preferovány jiné termíny. Průzkum z roku 2015 zjistil, že 50 % Hispánců se nejčastěji popisuje podle země původu své rodiny: 23 % používá termíny Latinoameričan nebo Hispánec a 23 % se nejčastěji označuje jako Američan. Pokud jde o preference mezi termíny Hispánec nebo Latinoameričan, průzkum zjistil, že 32 % Hispánců dává přednost termínu „Hispánec“, 15 % dává přednost termínu „Latinoameričan“ a zbytek (51 %) nemá žádné preference.
A co „Latinx“?
Dalším označením identity je „Latinx“, které se v posledních letech objevilo jako alternativa k termínům Hispánec nebo Latinoameričan. Používají ho některá zpravodajská a zábavní média, korporace, místní samosprávy a univerzity k označení hispánské populace v zemi. Přesto není používání termínu „latinx“ běžnou praxí a jeho vznik vyvolal debatu o jeho vhodnosti v genderovém jazyce, jakým je španělština. Někteří kritici tvrdí, že ignoruje španělský jazyk a jeho genderovou podobu, zatímco jiní považují latinx za termín zahrnující gender a LGBTQ.
Podle dvojjazyčného průzkumu dospělých hispánských obyvatel USA, který Centrum provedlo v prosinci 2019, slyšelo o termínu latinx pouze 23 % dospělých Američanů, kteří se sami označují za Hispánce nebo Latinoameričany, a pouze 3 % tvrdí, že jej používají k popisu sebe sama. Povědomí o tomto termínu a jeho používání se v jednotlivých podskupinách liší, přičemž mladí Hispánci ve věku 18 až 29 let patří k těm, kteří o tomto termínu slyšeli nejčastěji – 42 % z nich tvrdí, že o něm slyšeli, zatímco u osob ve věku 65 let a starších je to 7 %. Užívání patří k nejvyšším u hispánských žen ve věku 18 až 29 let – 14 % uvádí, že jej používají, ve srovnání s 1 % hispánských mužů ve stejné věkové skupině, kteří tvrdí, že jej používají.
Vznik pojmu Latinx se shoduje s celosvětovým hnutím za zavedení genderově neutrálních podstatných jmen a zájmen do mnoha jazyků, jejichž gramatika tradičně používá mužské nebo ženské konstrukce. V USA se první užití latinx objevilo před více než deseti lety. V roce 2018 bylo přidáno do široce používaného anglického slovníku, což odráží jeho častější používání.
Úřad pro sčítání lidu se také ptá lidí na jejich rasu a původ. Jak tyto odpovědi vstupují do hry při určování, zda je někdo Hispánec?
Nedávají. V očích Úřadu pro sčítání lidu mohou být Hispánci jakékoli rasy, jakéhokoli původu nebo země původu. To vede k různým vzorcům, které souvisejí s tím, odkud lidé pocházejí a jak se rozhodnou identifikovat se v průzkumech sčítání lidu. Například téměř všichni přistěhovalci z Mexika (99 %) se označili za Hispánce, jak vyplývá z analýzy Pew Research Center na základě průzkumu American Community Survey, který provedl Census Bureau v roce 2018. Pro srovnání, 92 % přistěhovalců ze Španělska se takto vyjádřilo, stejně jako 91 % přistěhovalců z Argentiny a 86 % z Panamy.
A co Brazilci, Portugalci a Filipínci? Jsou to Hispánci?
Podle Úřadu pro sčítání lidu ano, pokud to tvrdí, přestože tyto země neodpovídají oficiální definici „Hispánců“ federální vlády, protože nejsou španělsky mluvící. Lidé, kteří mají své předky v těchto zemích, se při vyplňování sčítacích formulářů většinou sami neoznačují za Hispánce. Podle tabulek Pew Research Center z American Community Survey 2018 tak činí pouze asi 3 % přistěhovalců z Brazílie, 1 % přistěhovalců z Portugalska a 1 % z Filipín.
Tyto vzorce pravděpodobně odrážejí rostoucí uznání a přijetí oficiální definice Hispánců. Při sčítání lidu v roce 1980 se za Hispánce označilo 18 % brazilských přistěhovalců a 12 % portugalských i filipínských přistěhovalců. Do roku 2000 však podíly označující se za Hispánce klesly na úroveň blízkou dnešním hodnotám.
To, co lidé uvádějí ve sčítacích formulářích, nepodléhá žádným nezávislým kontrolám, potvrzením nebo opravám. To teoreticky znamená, že někdo, kdo nemá žádné hispánské předky, by se mohl označit za Hispánce a takto by byl započítán.
Změnil Úřad pro sčítání lidu způsob sčítání Hispánců?
Poprvé se Úřad pro sčítání lidu ptal všech obyvatel země na hispánskou etnickou příslušnost v roce 1980. Již předtím proběhly určité snahy o započítání osob, které by dnes byly považovány za Hispánce. Například při sčítání lidu v roce 1930 se pokus o započítání Hispánců objevil v rámci otázky na rasu, která obsahovala kategorii „Mexičan“.
První větší pokus o odhad počtu hispánské populace v zemi přišel v roce 1970 a vyvolal mezi hispánskými organizacemi rozsáhlé obavy z podhodnocení počtu. Část obyvatel USA (5 %) byla dotázána, zda jejich původ nebo původ pochází z následujících kategorií: „Mexičan, Portorikánec, Kubánec, Středoameričan nebo Jihoameričan, jiný Španěl“ a „Ne, žádný z těchto“. Tento přístup se potýkal s problémy, mimo jiné s podhodnoceným počtem přibližně 1 milionu Hispánců. Jedním z důvodů je to, že mnoho Hispánců druhé generace nevybralo jednu z hispánských skupin, protože otázka neobsahovala pojmy jako „Mexičan“. Formulace otázky také vedla k tomu, že statisíce lidí žijících v jižních nebo středních oblastech USA byly omylem zařazeny do kategorie „Střední nebo Jižní Američané“.
V roce 1980 se prosadil současný přístup – kdy je někdo dotazován, zda je Hispánec -, přičemž od té doby došlo k určitým úpravám otázky a kategorií odpovědí. V roce 2000 byl například přidán výraz „Latinoameričan“, takže otázka zněla: „Je tato osoba Španěl/ Hispánec/ Latinoameričan?“. V posledních letech Úřad pro sčítání lidu zkoumal alternativní přístup ke sčítání Hispánců, který kombinuje otázky zjišťující hispánský původ a rasu. Tato změna se však ve sčítání lidu v roce 2020 neobjevila.
Poznámka: Jedná se o aktualizaci příspěvku, který původně zveřejnili 28. května 2009 Jeffrey S. Passel, senior demograf, a Paul Taylor, bývalý viceprezident Pew Research Center.
