Většina čtenářů, kteří mi píší, mě žádá o radu, jak více šetřit a méně utrácet. Proto mě zaujalo, když se mi ozval čtenář s přesně opačným problémem.
Čtenář – budu mu říkat Cal – je přílišný šetřílek
Pro Cala je šetrný život a šetření peněz takovou druhou přirozeností, že je pro něj vlastně těžké utrácet, i když jich má dost.
Jak si asi dokážeš představit, přehnané šetření tě neudělá šťastným
Takže nejenže je v pořádku utrácet peníze za věci, které ti sem tam udělají radost, ale je to i správné! Domnívám se, že velký rozdíl mezi lidmi, kteří jsou ve svých výdajích sebevědomí, a těmi, kteří takoví nejsou (protože buď utrácejí příliš mnoho, nebo málo), spočívá v tom, že sebevědomí utráciči utrácejí se záměrem.
Níže vysvětlím, co mám na mysli, ale nejprve vám přiblížím Calův příběh:
„Jsem požehnaný tím, že mám dva rodiče, kteří byli po celý život dost šetrní. Moje máma pracovala doma jen proto, že můj otec je doktor medicíny. Během let, kdy jsem vyrůstal, jsem nikdy neviděl, že by se honosili bohatstvím. Sakra, můj otec až do roku 2003 jezdil ve Fordu Bronco z roku 1984.
Díky otcově tvrdé práci a spořivým návykům (musí to mít v rodině, protože jeho otec je stejný) jsem mohl navštěvovat soukromou katolickou školu, aniž bych si musel brát půjčky (i když jsem dostal stipendium, které mi kompenzovalo celoroční školné a výdaje).
Po ukončení studia je práce, kterou jsem přijal a kterou stále vykonávám, trochu pod mými schopnostmi účetního a rozhodně pod mým potenciálním platovým ohodnocením. Částečně tu zůstávám kvůli pohodlí a snadnému životu, který mi umožňuje, ale za druhé, protože jsem vyšel z vysoké školy bez dluhů, usoudil jsem, že rozdíl v platu mohu vyrovnat tím, že budu spořit a investovat více než moji vrstevníci, kteří musí splácet půjčky na vysokou školu.
V současné době maximálně využívám svůj 401(k) a Roth IRA.
Ačkoli můj plat, který beru domů, je docela slušný, žiji pod svými možnostmi, a to jak z hlediska kvality domácnosti, tak z hlediska nerozhazování a dovolených. Většinou po odečtení výdajů ještě vezmu zbývající prostředky a ty také investuji.
Právě teď, ve 30 letech, mám přes 225 000 dolarů v investovaných prostředcích, z toho více než polovinu ve svém 401k (138 000 dolarů), dalších 58 000 dolarů v Roth a zbytek v nedůchodových fondech.
Problém mám s tím, že si dovolím polevit ve svých úsporách.
Rád bych brzy vlastnil dům a blížím se k tomu, že budu potřebovat nové nebo ojeté auto… ale vím, že když snížím procento spoření, nevyčerpám maximálně své příspěvky na 401k, což považuji za „promarněnou příležitost“.
Kromě těchto budoucích výdajů se často obávám, zda budu mít dostatek „nouzových prostředků“, protože z mých nedůchodových prostředků by se v podstatě dalo koupit nové/ojeté vozidlo rovnou nebo by tvořily značnou část zálohy na dům.“
Znám i další podobné lidi jako Cal, z nichž mnozí zvládli být šetrní v období života, kdy to opravdu potřebovali. Po letech, kdy se zbavili dluhů a nyní slušně vydělávají, se stále nemohou přimět k tomu, aby si začali kupovat věci, které chtějí.
Podle mých zkušeností je tento pocit do jisté míry přirozený. Když přecházíte od zadluženosti k úsporám, nechcete se vracet zpět. Vidět, jak vaše zůstatky rostou, se stává trochu návykové.
V Calově případě však již investoval tolik, že by mohl mít v 65 letech přes 3 miliony dolarů i bez toho, aby přispíval další penny (za předpokladu průměrného ročního výnosu 8 %).
Možná to stačí na Calův vysněný důchod, nebo možná ne, ale podstatné je, že má své dlouhodobé spoření zajištěno… a ještě něco navíc. Možná potřebuje přesunout část svého investování do krátkodobého spoření, aby mohl utrácet a stále měl hotovost pro případ nouze.
Ať už se Cal rozhodl jakkoli, připomíná mi to tuto jednoduchou věc:
Klíčem k finanční rovnováze je spořit i utrácet s rozmyslem.
Co vás čeká:
Záměrné spoření
Máte pravděpodobně spoustu důvodů, proč chcete šetřit. Mezi ně může patřit:
- Fond pro případ nouze.
- Nové bydlení (nebo vylepšení stávajícího).
- Cestování.
- Důchod.
S největší pravděpodobností budete v každém okamžiku svého života spořit na více než jeden z těchto cílů najednou. Pokud si nedáte pozor, snadno se stane, že vás všechny věci, na které musíte spořit, zahltí. V důsledku toho se může stát, že budete posedlí dalšími a dalšími úsporami, protože, jednoduše řečeno, vždycky je na co šetřit!“
Pokud se však do svého spoření pustíte cílevědoměji, vezmete si každý cíl a určíte:
- Kolik peněz budete potřebovat.
- Kdy budete peníze potřebovat.
- Jak budete peníze investovat.
Jakmile toto provedete, můžete určit, kolik potřebujete ušetřit. Pokud však zjistíte, že budete potřebovat ušetřit více, než jste momentálně schopni, je to v pořádku. Možná je prostě na čase přehodnotit své spořicí cíle:
- Můžete snížit potřebnou částku?
- Můžete posunout cíl?
- Můžete dosáhnout lepšího zhodnocení svých peněz?
Když budete spořit s rozmyslem, budete mít větší šanci získat od života věci, které chcete, ale musíte si také uvědomit, že spolu se záměrným spořením přichází i vědomé utrácení.
Jedná se o mé jednoduché pravidlo finančního plánování:
Ušetřete si peníze na později, ale část jich utratíte už dnes. Je velká šance, že se dožijete 90 let, ale zítra vás opravdu může srazit autobus!“
Záměrné utrácení
Co vám dělá radost?
- Mezinárodní dobrodružství?
- Dobré jídlo, dobré pití a dobří přátelé?
- Nejnovější technologie?
- Ta vůně nového auta?
Poznámka: Pokud je vaší jedinou odpovědí vydělávat spoustu peněz a vidět, jak se vám hromadí na bankovním účtu jen tak, můžete mít poruchu hospodaření s penězi. Jedná se o finanční hromadění. (Vážně.)
A pokud na tuto otázku nedokážete okamžitě odpovědět, zopakujme ji. Vzpomeňte si na posledních pět let. Jaké nákupy vám přinesly největší štěstí?“
Pro mě to byly výlety a zážitky s rodinou a přáteli… svatby přátel v Sarajevu a Portoriku, rozlučka se svobodou na South Beach, naše vlastní svatba a líbánky.
Moje auto, můj iPhone, můj fotoaparát… i tyto věci jsou příjemné. Ale s odstupem času si myslím, že peníze utracené za výlety a zážitky mi přinesly více štěstí.
Přesto vím, že do budoucna možná utratím peníze za nové oblečení, novější telefon, větší televizi atd. A pokud si nedám pozor, brzy budu odkládat plánování další dovolené nebo vynechám možnost připojit se k přátelům na prodloužený víkend ve Vegas, protože jsem utratil příliš mnoho peněz za jiné blbosti.
Záměrné utrácení je, když si určíte, co vás dělá nejšťastnějšími, a pak naplánujete své finance tak, abyste si toho mohli dovolit co nejvíce.
Tady je několik příkladů:
- Dan žije s rodiči a neutratí skoro ani korunu kromě 400 dolarů týdně za dva kurzy létání, kterými si plní svůj sen stát se pilotem.
- Emma vydělává slušné peníze, ale jezdí patnáct let starou Hondou Civic a jen zřídka si kupuje nové oblečení, ale každý rok si bere tři až čtyři týdny volna, aby mohla cestovat do zahraničí, například do Argentiny, Thajska a Austrálie. Každý z těchto výletů stojí přes 10 000 dolarů.
- Mike má rád auta. Rozhodl se bydlet v mnohem menším domě, než by si mohl dovolit, aby mohl mít vždy nejnovější auto. Nic mu nedělá větší radost, než když přijede na večírek a otočí se za ním hlava nehlava.
Dan, Emma a Mike mají rádi věci, které stojí peníze – vlastně velké peníze. Takže pokud nebudou nejprve záměrně šetřit, mohly by se z nich zřejmě stát finanční trosky. (To se samozřejmě stává mnoha lidem, kteří si vypěstují zálibu v drahých věcech.)
Pokud však nejprve záměrně šetří, vědí, co jim dnes zbývá na útratu. Pak už jde jen o to určit, kolik utratí za to a kolik za ono. Cílem je naplánovat si finance tak, abyste mohli utrácet více za to, čeho si vážíte, a méně za to, čeho si nevážíte.
Zpět k „nadměrnému spoření“
Pokud stejně jako Cal zjistíte, že jste získali dostatek finančního zajištění, ale nejste schopni utrácet, radím vám, abyste přehodnotili své záměry. Na co šetříte? Kolik budete potřebovat? A co bude potřeba k tomu, abyste se tam dostali?“
Další otázka: Co by vás dnes udělalo šťastným? Jak k tomu můžete použít část vydělaných peněz?“
Finanční plánování je o tom, jak vyvážit své potřeby a přání dnes s potřebami a přáními zítra.
Běžně slýcháme o lidech, kteří zanedbávají část „zítra“, ale pokud si nedáme pozor, je možné zanedbat i část „dnes“. Na obou záleží.