Diskuzi o tom, zda mají rodiče nechat plačící dítě „vyplakat se“, nebo mu přispěchat na pomoc, znovu rozvířil výzkum, který naznačuje, že nechat je vyplakat neškodí.
Teorie připoutání naznačuje, že rodiče by se měli vrhnout na uklidnění svého dítěte, a její zastánci tvrdí, že ponechání dítěte plakat by mohlo mít vedlejší účinky, včetně poškození vazby mezi rodičem a dítětem a zvýšení hladiny stresu dítěte.
Ostatní však tvrdí, že zvedání dítěte posiluje pláč a že rodiče by měli dítě opustit.
Nyní vědci tvrdí, že zjistili, že ponechání kojenců plakat nemá žádný vliv na vývoj jejich chování ani na jejich vazbu k matce, ale může jim pomoci rozvíjet sebekontrolu.
Prof. Dieter Wolke, spoluautor studie z University of Warwick, uvedl, že podle těchto zjištění by se rodiče neměli příliš zabývat tím, jaký přístup zvolí.
„Možná jsme z molocha udělali horu,“ řekl.
Amy Brownová, profesorka dětského veřejného zdraví na Swansea University, která se na výzkumu nepodílela, uvedla, že studii je třeba brát s rezervou. Podle ní jen málo matek ve studii nechávalo své dítě často „vyplakat“ až do 18 měsíců a studie se nezabývala tím, jak dlouho rodiče své dítě nechávali a zda to považovali za užitečné.
„To nedokazuje, že kontrolovaný pláč je prospěšný,“ řekla. . Studie také „nehovoří o tom, jak je pro mnoho matek stresující, když jejich dítě pláče“.
Vědci z University of Warwick v časopise Journal of Child Psychology and Psychiatry uvádějí, jak sledovali 178 dětí a jejich matek ve Velké Británii od narození do 18 měsíců.
Matky byly požádány, aby vyplnily dotazníky a uvedly, jak často nechávaly své dítě „vyplakat“ v několika časových bodech: krátce po narození a ve třech měsících, šesti měsících a 18 měsících. Byly také dotazovány, jak často a jak dlouho jejich dítě plakalo v různých částech dne jako novorozenec a ve třech měsících a 18 měsících.
Ve třech a 18 měsících tým zkoumal, jak citlivá byla matka vůči svému dítěti, a to pomocí videonahrávek interakcí mezi nimi, a v 18 měsících hodnotil vývoj chování dětí a jejich vazbu na matku.
Tým zjistil, že matky nechávaly své dítě plakat jako novorozence jen zřídka, ale s přibývajícím věkem dítěte se tato praxe stávala běžnější, přičemž v 18 měsících asi dvě třetiny matek nechávaly dítě plakat někdy nebo často.
Toto, jak vědci dodávají, zřejmě přináší výhody, když poznamenávají, že děti ponechané plakat několikrát jako novorozenci plakaly v 18 měsících kratší dobu.
Tým tvrdí, že se nezdá, že by tato praxe způsobovala škodu. Nezaznamenal žádný negativní dopad na úroveň vazby mezi matkou a dítětem, citlivost matek ani na vývoj chování dítěte v 18 měsících, který byl hodnocen kombinací technik zahrnujících dotazník vyplněný rodičem, zprávu psychologa a pozorování kojence při hře s matkou.
„Nedoporučujeme nechávat kojence vyplakat ani okamžitě reagovat,“ píší autoři. Wolke uvedl, že výsledky výzkumu naznačují, že rodiče intuitivně vědí, jak nejlépe reagovat na kojence, a jak oni, tak dítě se časem přizpůsobí.
Řekl také, že výzkum neznamená, že by rodiče měli plačícího kojence jen ignorovat, zejména na počátku života.
Plak je „jediným způsobem komunikace dítěte, například kvůli krmení, bezpečnosti a dalším věcem,“ řekl. Pečující osoby by tedy „měly na pláč reagovat, a to automaticky“. Dodal však, že nechat dítě několik minut plakat může být užitečné, zejména pokud není čas krmení. „Pak se mohou naučit, jak se samy uklidnit.“
Studie má svá omezení, včetně toho, že se opírala spíše o hlášení o pláči než o přímé pozorování. Nebyla také schopna rozklíčovat, zda je ponechání dítěte naříkat příčinou kratšího následného období pláče.
Wolke uvedl, že vzhledem k silným postojům rodičů k tomuto tématu by nebylo možné provést randomizovanou kontrolní studii, která by tuto problematiku zkoumala.
Doktorka Charlotte Fairclothová, odbornice na rodičovství z University College London, uvedla, že otázka „vyplakání“ je předmětem vášnivých diskusí.
Nová studie „bude uklidňující pro mnoho rodičů, kteří se svými dětmi používali tyto druhy přístupů, ale jak naznačují autoři studie, rodičům by měla být dána větší důvěra v to, že najdou přístup, který bude vyhovovat jim a jejich rodině,“ řekla.
Stephen Scott, profesor dětského zdraví a chování na King’s College, uvedl, že řada studií ukázala, že nadměrně hýčkané děti mohou postrádat odolnost a v pozdějším životě se u nich mohou objevit potíže. nejnovější zjištění podle něj dávají smysl i z evolučního hlediska. „Je velmi nepravděpodobné, že by v džungli, když jsme byli ve svých jeskyních a na lovu, že by dítě, které jsme nechali chvíli plakat, tím bylo poškozeno,“ řekl. „To by zkrátka nedělalo příliš odolný druh, a přitom jsme neuvěřitelně odolní.“
{{vlevo nahoře}}
{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
{{vpravo dole}}
.
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Rodiče a rodičovství
- Rodina
- zprávy
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterest
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.