Missing Persons of America –

Co se skutečně stane, když podáte zprávu o pohřešované osobě?“

Co se skutečně stane, když podáte zprávu o pohřešované osobě?“

Narazil jsem na příspěvek, který jeden můj přítel umístil na sociální síť Facebook. Ve zkratce v něm stálo, že kdyby se někdy ztratila, chtěla by, aby bylo sepsáno prohlášení o pohřešování, protože by se nikdy neztratila úmyslně.

Možná vás toto prohlášení překvapí. Možná si dokonce myslíte, že je to zbytečné, ale protože je součástí „světa pohřešovaných osob“, stejně jako já, ví, že to není tak šílený nápad, ve skutečnosti to může být začátek hnutí, a já vám vysvětlím proč.

Většina lidí je trochu naivní v tom, co se stane, když někoho nahlásíte policii jako pohřešovaného. Není to nic špatného, protože to ukazuje, že se vás něco takového v životě opravdu nedotklo. A kvůli tomu si myslíte, že když se někdo pohřešuje, policie je tam zpravidla během několika minut, aby sepsala protokol, vyslala pátrací skupinu a informovala média. Ve skutečnosti se tak neděje. Pokud neexistují zjevné důkazy o cizím zavinění, a tím myslím zjevné důkazy, jako je krev nebo požár, nebo pohřešovaná osoba není dítě, může trvat i několik dní, než se dostane do povědomí veřejnosti, že se váš blízký pohřešuje.

Co se skutečně děje

Nechte mě, abych pro vás připravil scénář toho, co se stane, když podáte oznámení o pohřešování, jak mi to každý rok vyprávějí stovky pohřešovaných rodin. Zavoláte policii a oznámíte jí, že se pohřešuje například váš „manžel“. Policie vám buď řekne, že to není ani 24 hodin a ať zavoláte za pár dní, nebo vám řeknou, že se pravděpodobně za pár dní vrátí, a ať prostě počkáte. K bulletinu se všemi body, který jste očekávali, to má daleko.

Jeden případ, který mi utkvěl v paměti, se stal v San Diegu, kde Robin Burtonová jednala s jedním z tamních policistů zabývajících se pohřešováním osob, který byl zjevně vystresovaný. Nebudete věřit, co Robin řekli, klikněte sem a přečtěte si příběh.

Takže jsem se zeptal několika lidí, jaké věci vám úřady řekly, když jste jim poprvé zavolali, že se pohřešuje váš blízký.

Tady jsou jejich odpovědi:

„Je dospělá a může být pohřešovaná. Možná je s mužským přítelem, o kterém nechtěla, abych věděla, a že jsem musela počkat 24 hodin, než jsem mohla oficiálně nahlásit její zmizení,“ řekla Keisha Edwardsová. „Celou tu dobu už bylo moje dítě mrtvé. Byla zavražděna 9. května 2017.“

„Jsi si jistá, že jen nechtějí být sami… Rozrušila jsi je? Ach, tolik dalších hloupých otázek, na které jsem musela odpovídat…“ řekla Morah Carey Chowningová.

„Moje patnáctiletá vnučka byla pohřešovaná. Odešla do školy, do školy nedorazila… Policie řekla, že když ji nikdo neviděl unesenou, nebude vyhlášen žádný poplach. Byla označena jako útěk a museli by počkat 72 hodin, než by po ní začali pátrat. Naštvala jsem se a řekla jim, že je jí teprve 15 let a že ji musí hledat. Byla pohřešovaná něco málo přes dva měsíce. Teď už je díky Bohu v pořádku doma,“ řekla Lori Whiteová

Sue Middletonová měla se svým policejním oddělením dobrou zkušenost, ale přesto jí bylo řečeno, aby s nahlášením počkala: „Kromě jména, věku, adresy, popisu vozidla se ptali… Jaké byly okolnosti, kdy byl naposledy viděn nebo naposledy komunikoval, zda má zdravotní nebo kognitivní problémy, zda má v okolí další rodinu nebo přátele, kam by šel, jakou měl v té době náladu, zda má nějaký důvod se domnívat, že by odešel úmyslně, ptali se, zda má mobilní telefon nebo jiné zařízení, které by se dalo sledovat, stejně jako onstar, kreditní karty atd. atd. tolik otázek, že si je asi všechny nepamatuju. Vzpomínám si, že po něm vyhlásili pátrání a pak nám řekli, že skutečné hlášení o pohřešování nemohou provést dříve než za 12 hodin… myslím. Mohlo to být méně. Byli docela dobří, ale myslím, že to bylo proto, že je starší s Alzheimerovou chorobou. Našli ho o 24 hodin později. Díky Bohu.“

Později Sue napsala: „Úřad šerifa okresu Moore je skvělý. Nejsem si jistá ostatními odděleními, protože ho po tom všem 2x zastavili a stejně ho nechali odjet a 1x to bylo poté, co byl veden jako pohřešovaná osoba. Zřejmě někdy nedostanou informace včas? To bylo vysvětlení.“

„Řekli mi, že vzhledem k tomu, že mladíkovi bylo 37 let, jediné, co mohou udělat, je kontrola dobrého souseda. Je jim to jedno,“ řekla Martha Kirkpatricková.

„Dospělí mohou přicházet a odcházet, jak se jim zlíbí. My toho moc dělat nemůžeme,“ řekla Patty McMillanová.

„Je mi líto, paní Howardová, ale je to dospělý člověk, my s tím nemůžeme nic dělat. 😢😢😢 hodně štěstí a doufejme, že se objeví,“ řekla Adina Howardová.

„Řekli, že je dospělá a že se toho nedá moc dělat, když nechce být nalezena,“ řekla Gigi Bannisterová.

„Nemohla jsem podat žádost, protože byl dospělý a dospělí někdy odcházejí a nezůstávají v kontaktu, říká policejní oddělení El Paso,“ řekla Deborah Alstonová.

Osoba, která si přála zůstat v anonymitě, uvedla: „Nemůžeme vám pomoci, je nám líto. Útěk není pohřešování. Musí být pryč 72 hodin, abyste mohli podat hlášení.“

„Když se moje kamarádka snažila nahlásit zmizení svého syna, řekli jí, ať to chvíli nechá, protože víte, jací jsou tihle mladí, vždycky ztratí pojem o čase a zapomenou vám dát vědět, kde jsou, a vsadím se, že se do týdne vrátí, tak chvíli počkejte a uvidíte, co se stane,“ řekla Melanie Sheenová.

Policie řekla Nitě Easterlingové: „Musíte počkat 72 hodin, než je nahlásíte jako pohřešované.“

„Není pohřešovaná dost dlouho,“ řekla Sharon Hunterová

Policie řekla Patty McMillanové: „Dospělí mohou přicházet a odcházet, jak se jim zlíbí. Nemůžeme toho moc dělat.“

„Šla se svými přáteli?“ řekla Daisyanne Merrie Millerová.

Policie říká veřejnosti, že musí počkat, než podá zprávu o pohřešované osobě

John Lordon z BrainScratchers udělal rozhovor s policistou jménem Mike právě na toto téma. Lordon nadnesl, že slyšel, že policejní oddělení uvádějí, že je zásadou čekat na oznámení o pohřešování, ale jeho host říká, že neví o žádné zásadě tam, kde je on. Hovoří také o mnoha příkladech toho, co může být příčinou odložení případu, a uvádí pohled policistů na toto téma. Video stojí za zhlédnutí, abyste se dozvěděli více o tomto tématu, které se zdá být stále aktuální.

Začal jsem tedy přemýšlet, zda je možné, že policie ví, že žádný zákon neexistuje, ale jen otálí, protože plně věří, že se osoba za pár dní vrátí? Důkazy nasvědčují tomu, že se to nejspíš děje, ale děsivé je, že se všichni házejí do jedné zobecněné kategorie, takže jak má policie s jistotou vědět, že odjel úmyslně, když jen teoretizuje, a ne vyšetřuje?“

Ale je tu i dobrá zpráva. Za ty roky, co se tím zabývám, jsem zaznamenal jednoznačné zlepšení. V některých městech v USA dostává policie výcvik 21. století. Jako první vám řeknou, že prvních 24 hodin, kdy se někdo ztratí, je nejdůležitějších. V některých státech je vlastně nezákonné NEHLÁSIT pohřešování dítěte. A zdá se, že existuje více standardizovaných postupů. Například přijímají vaše hlášení, předávají informace dalším policistům, vymýšlejí plakáty o pohřešování, dávají je na sociální sítě a zadávají je do databází. Organizuje se pátrání a kontrolují se záznamy mobilních telefonů a pingů. U mnoha policejních oddělení se postup v případě pohřešované osoby stal standardizovaným a vážnost situace vychází od policejního šéfa dolů.

Ale pak jsou tu ještě další policejní oddělení, která jsou drasticky podfinancovaná. Ta, která jsou tak nedostatečně vyškolená, že věří hollywoodskému mýtu, že se má čekat 24 hodin, než se někdo pohřešuje. Jsou tak personálně poddimenzované, že myšlenka na to, že by vyjely a pátraly po pohřešované osobě, je nemožná a navrhnou to rodinným příslušníkům. Také se s nimi tak málo komunikuje, že nemají žádné pokyny, žádné instrukce, co se od nich požaduje, když přijde oznámení o pohřešované osobě.

„Nikdo neví, jak obtížné je ve skutečnosti podat oznámení o pohřešované osobě, dokud se neztratí člen rodiny nebo přítel. Je to tak špatné, že z tisíců pohřešovaných se staly Jane a John Do, senioři umírají na následky ozáření dříve, než jsou nalezeni, dospívající jsou označováni za uprchlíky, kteří jsou později nalezeni zavraždění, a dospělí nejsou nikdy hledáni a jsou označováni za dobrovolně pohřešované.“ – Jerrie Dean

Případ Jholie Moussa

Ještě nedávno se v Alexandrii ve Virginii Syreeta Stewardová-Hillová setkala tváří v tvář s realitou, když na policii nahlásila pohřešování dospívajícího. Její dcera Jholie Moussa se ztratila 13. ledna 2018. Nejprve jí bylo řečeno, že Jholie je na útěku. A aby toho nebylo málo, řekli jí, že je na útěku, což značně snižuje pomoc ze strany veřejnosti, která je na toto slovo natolik zvyklá, že pohřešovanou teenagerku nebere vážně.

Matka Moussa řekla televizi Fox 5 News, že požádala policii okresu Fairfax, aby se vyjádřila k tomu, jak se k případu postavila, a byla přesvědčena, že případu věnovala „náležitou pozornost“. Odpověděli také standardní policejní odpovědí, že nemají žádné informace, které by je vedly k domněnce, že v tomto případě šlo o nečistou hru. Přesto však byla Jholie nalezena mrtvá pod keřem, pravděpodobně zavražděná.

„Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát…“ řekla Stewardová-Hillová.

Přemýšlejte o tom

Kdyby Stewardová-Hillová a její dcera nežily ve Virginii, mohla to být úplně jiná situace. Když se podíváme na případ pohřešovaného Jacoba Hilkina, nejenže oddělení šerifů ve Snohomishi okamžitě přijalo zprávu o jeho pohřešování, ale okamžitě začalo jeho zmizení vyšetřovat. Do případu se vložila média a udělala rozhovor s Jacobovou matkou, a protože policie a média berou Jacobovo zmizení vážně, má to přesah do komunity, která se houfně hlásí, aby pomohla s pátráním po něm.

To je právě dokonalý příklad toho, proč je tak důležité, aby policie brala pohřešovanou osobu vážně. Všem tím dává najevo, že na každém záleží, každý je důležitý, a pokud se někdo z nás ztratí, budeme venku a budeme se ze všech sil snažit přivést ho domů. Nikdo, žádná matka nebo otec, sestra nebo bratr, žádná rodina nebo přítel pohřešovaného by nikdy neměli zůstat sami a čekat nebo přemýšlet, jak získat pomoc při hledání svého milovaného člena rodiny. Rodina pohřešovaného potřebuje, aby jí policie stála po boku. A to se nemůže stát, dokud každý vládní orgán na úrovni každého státu nedá policii podporu, povolení a očekávání, že to bude moci dělat.

Všem, kteří odpověděli na můj dotaz a zúčastnili se, patří velký dík. Nejste sami, protože mnozí sdílejí váš příběh a stále pátrají po svém pohřešovaném blízkém. -JD

.