Čtyřiačtyřicetiletý Fray, který sám sebe označuje za „průměrného člověka“, je sympatický a skromný. Opakovaně zdůrazňuje, že není psychoterapeut („Nemám doktorát ani nic podobného“) a že jeho služby nenahrazují poradenství.
A ani by neměly. Jodie Eisnerová, newyorská klinická psychoterapeutka, která má doktorský titul, říká: „Může to být dobrý výchozí bod pro páry, které ještě nejsou připraveny věnovat se párové terapii, ale hledají nějaké tipy, jak zlepšit své manželství, ale není to náhrada párové terapie, která je stále zlatým standardem.“
Fray říká, že jeho koučování je naopak o podpoře, motivaci a povzbuzení. „Nemyslím si, že průměrný chlap, který má na sobě mikinu z univerzitního fotbalu a v sobotu odpoledne popíjí Bud Light v plechovce, zatímco si jeho děti hrají na zahradě a jeho žena vykonává veškerou práci potřebnou k udržení domácnosti nad vodou, stráví mnoho času čtením ‚Pěti jazyků lásky‘,“ řekl.
Frayova odzbrojující osobnost a sdílení vlastního příběhu dávají lidem pocit, že nejsou odsuzováni. „Nekážu zpoza pódia nebo stolu,“ řekl. „Místo toho působím jako jakýsi tlumočník.“ Doposud pracoval asi s 60 klienty – s některými trvale, s jinými na několik sezení -, kterým radí po telefonu nebo prostřednictvím videokonference, s některými až v Singapuru. Jeho strohé poselství:
Fray a jeho tehdejší manželka se seznámili na vysoké škole a vzali se v roce 2004, když bylo oběma 25 let. O čtyři roky později se jim narodil syn. V době, kdy byli manželé, prožívala poporodní deprese i smrt svého otce, říká. „Pasivně jsem ji nechal, aby zvládala domácí práce, naše rozvrhy a logistiku péče o našeho syna,“ řekl. „Říkám tomu náhodný sexismus, kdy si člověk řekne: ‚Samozřejmě, že se mi hnusí nerovnost, nejsem sexista‘. Přesto pokaždé, když se mě snažila naverbovat, abych se angažoval a dělal věci kolem domu a odváděl od ní věci, aby se mohla léčit, neudělal jsem to.“
Postupem času jeho setrvačnost narušila jejich vztah. V roce 2013 se rozvedli. Nyní jsou vztahy mezi nimi civilní. Žijí ve stejném městě a navštěvují školní akce svého syna. On se nezávazně schází a ona má dlouhodobý vztah.
Frayův nekonvenční přístup zaujal. Zeptala jsem se Toma, svého manžela, jestli by chtěl zkusit sezení; souhlasil. Párové poradenství vyžehlilo většinu našich větších problémů; možná by se Fray mohl postavit manželovu zvyku odkládat věci na zem, místo aby je odkládal.