Více digitálních bitových toků s proměnlivou přenosovou rychlostí lze efektivně přenášet přes jeden kanál s pevnou šířkou pásma pomocí statistického multiplexování. Jedná se o časově asynchronní režim multiplexování, který je formou časově děleného multiplexování.
Digitální bitové toky lze přenášet přes analogový kanál pomocí technik kódově děleného multiplexování, jako je rozprostřené spektrum s kmitočtovými skoky (FHSS) a rozprostřené spektrum s přímou sekvencí (DSSS).
V bezdrátové komunikaci lze multiplexování realizovat také prostřednictvím střídavé polarizace (horizontální/vertikální nebo pravotočivé/levotočivé) na každém sousedním kanálu a satelitu nebo prostřednictvím fázového víceanténního pole v kombinaci s komunikačním schématem s vícenásobným vstupem a výstupem (MIMO).
Multiplexování s dělením prostoruUpravit
V bezdrátové komunikaci se multiplexování s prostorovým dělením dosahuje pomocí více anténních prvků tvořících fázovou anténní soustavu. Příklady jsou multiplexování s vícenásobným vstupem a výstupem (MIMO), multiplexování s jedním vstupem a výstupem (SIMO) a multiplexování s jedním vstupem a výstupem (MISO). Bezdrátový směrovač IEEE 802.11g s k anténami v zásadě umožňuje komunikovat s k multiplexovanými kanály, z nichž každý má špičkovou přenosovou rychlost 54 Mbit/s, čímž se celková špičková přenosová rychlost zvyšuje o faktor k. Různé antény by dávaly různé signatury vícecestného šíření (echo), což by umožnilo technikám digitálního zpracování signálu oddělit od sebe různé signály. Tyto techniky lze také využít spíše pro prostorovou diverzitu (lepší odolnost vůči fadingu) nebo formování paprsku (lepší selektivita) než pro multiplexování.
Multiplexování s frekvenčním dělenímEdit
Multiplexování s frekvenčním dělením (FDM):
Frekvenčně dělené multiplexování (FDM) je svou podstatou analogová technologie. FDM dosahuje spojení několika signálů do jednoho média tím, že vysílá signály v několika různých frekvenčních rozsazích přes jedno médium. V případě FDM jsou signály elektrickými signály.Jednou z nejběžnějších aplikací FDM je tradiční rozhlasové a televizní vysílání z pozemních, mobilních nebo satelitních stanic nebo kabelové televize. Do obytné oblasti zákazníka dosahuje pouze jeden kabel, ale poskytovatel služeb může po tomto kabelu vysílat více televizních kanálů nebo signálů současně všem účastníkům bez rušení. Přijímače se musí naladit na příslušnou frekvenci (kanál), aby měly přístup k požadovanému signálu.
Variantní technologie, nazývaná WDM (wavelength-division multiplexing), se používá v optických komunikacích.
Multiplexování s časovým dělenímEdit
Multiplexování s časovým dělením (TDM).
Multiplexování s časovým dělením (TDM) je digitální (nebo ve vzácných případech analogová) technologie, která k oddělení různých datových toků využívá čas namísto prostoru nebo frekvence. TDM zahrnuje sekvenční řazení skupin několika bitů nebo bajtů z každého jednotlivého vstupního proudu za sebou, a to takovým způsobem, aby mohly být přiřazeny příslušnému přijímači. Pokud se to provede dostatečně rychle, přijímací zařízení nezjistí, že část času okruhu byla využita k obsluze jiné logické komunikační cesty.
Považte aplikaci, která vyžaduje, aby se čtyři terminály na letišti dostaly k centrálnímu počítači. Každý terminál komunikuje rychlostí 2400 baudů, takže namísto pořízení čtyř samostatných okruhů pro přenos takovéto nízké rychlosti nainstalovala letecká společnost dvojici multiplexorů. Dále je nainstalována dvojice modemů s rychlostí 9600 baudů a jeden vyhrazený analogový komunikační okruh z letištní pokladny zpět do datového centra letecké společnosti. Některé webové proxy servery (např. polipo) používají TDM v HTTP pipeliningu více HTTP transakcí na stejné TCP/IP spojení.
Metody vícenásobného přístupu se smyslem pro nosnou a multidrop komunikace jsou podobné multiplexování s časovým dělením v tom, že více datových toků je časově odděleno na stejném médiu, ale protože signály mají oddělený původ, místo aby byly spojeny do jediného signálu, je nejlepší je považovat za metody přístupu ke kanálu, nikoli za formu multiplexování.
TD je starší technologie multiplexování, která stále tvoří páteř většiny národních pevných telefonních sítí v Evropě a poskytuje 2m/bitové hlasové a signalizační porty na úzkopásmových telefonních ústřednách, jako je DMS100. Každý port E1 nebo 2m/bit TDM poskytuje buď 30, nebo 31 hovorových timeslotů v případě signalizačních systémů CCITT7 a 30 hlasových kanálů pro signalizační systémy Q931, DASS2, DPNSS, V5 a CASS připojené k zákazníkům.
Polarizačně dělený multiplexEdit
Polarizačně dělený multiplex využívá polarizaci elektromagnetického záření k oddělení ortogonálních kanálů. Prakticky se používá v rádiových i optických komunikacích, zejména v systémech přenosu optickými vlákny o rychlosti 100 Gbit/s na kanál.
Orbitální multiplexování úhlového momentuEdit
Orbitální multiplexování úhlového momentu je relativně nová a experimentální technika pro multiplexování více kanálů signálů přenášených pomocí elektromagnetického záření po jedné cestě. Potenciálně ji lze použít jako doplněk k jiným fyzikálním metodám multiplexování k výraznému rozšíření přenosové kapacity takových systémů. Od roku 2012 je stále v rané fázi výzkumu, přičemž v malém měřítku byly laboratorně demonstrovány přenosy o šířce pásma až 2,5 Tbit/s po jediné světelné cestě. V akademické obci se jedná o kontroverzní téma, přičemž mnozí tvrdí, že se nejedná o novou metodu multiplexování, ale spíše o zvláštní případ multiplexování s prostorovým dělením.
Multiplexování s kódovým dělenímEdit
Multiplexování s kódovým dělením (CDM), vícenásobný přístup s kódovým dělením (CDMA) nebo rozprostřené spektrum je třída technik, kde několik kanálů současně sdílí stejné frekvenční spektrum a tato spektrální šířka pásma je mnohem vyšší než přenosová rychlost nebo symbolová rychlost. Jednou z forem je přeskakování frekvencí, jinou je přímé sekvenční rozprostřené spektrum. V druhém případě každý kanál vysílá své bity jako kódovanou sekvenci impulsů specifickou pro daný kanál, nazývanou čipy. Počet čipů na bit nebo čipů na symbol je faktorem šíření. Tento kódovaný přenos se obvykle uskutečňuje vysíláním jedinečné časově závislé série krátkých impulsů, které jsou umístěny v časech čipů v rámci většího bitového času. Všechny kanály, každý s jiným kódem, mohou být přenášeny stejným optickým nebo rádiovým kanálem nebo jiným médiem a asynchronně demultiplexovány. Výhody oproti konvenčním technikám spočívají v tom, že je možné měnit šířku pásma (stejně jako u statistického multiplexování), že široká šířka pásma umožňuje špatný odstup signálu od šumu podle Shannonova-Hartleyho teorému a že proti vícecestnému šíření v bezdrátové komunikaci lze bojovat pomocí hrabicových přijímačů.
Významnou aplikací CDMA je globální polohový systém (GPS).
Telekomunikační multiplexování
.