Známe po 130 letech konečně totožnost Jacka Rozparovače? Bohužel ne. Po zveřejnění výsledků testů kontroverzního hedvábného šátku potřísněného krví a možná i spermatem, který byl údajně nalezen na místě jedné z Rozparovačových vražd, ukazují forenzní vědci prstem na Aarona Kosminského, 23letého polského holiče v Londýně, který byl jedním z prvních podezřelých, jež londýnská policie v Rozparovačově případu identifikovala. Ale stejně jako všechny prvky ságy o Jacku Rozparovači ani důkazy, které nabízejí, nejsou schopny uzavřít knihu o sérii vražd, které terorizovaly londýnské ulice v roce 1888.
Případ odhalení holiče je spojen s šálou, která byla údajně nalezena vedle Catherine Eddowesové, čtvrté Rozparovačovy oběti. Jak uvádí David Adam na serveru Science, látku získal v roce 2007 nadšenec do Rozparovače Russell Edwards, který ji nechal otestovat na DNA. Edwards sice výsledky zveřejnil ve své knize Naming Jack the Ripper (Pojmenování Jacka Rozparovače) z roku 2014, ale výsledky a metody analýzy DNA držel pod pokličkou, což znemožnilo posoudit nebo ověřit tvrzení, že Rozparovačem je Kosminski. Nyní biochemici, kteří tyto testy provedli, Jari Louhelainen z Univerzity Johna Moorese v Liverpoolu a David Miller z Univerzity v Leedsu, zveřejnili data v časopise Journal of Forensic Sciences.
Vědci tam vysvětlují, že šátek podrobili infračervenému snímkování a spektrofotometrickému testování. Skvrny také zkoumali pomocí mikroskopu, aby zjistili, co je vytvořilo. Pod ultrafialovým světlem zjistili, že jedna skvrna byla pravděpodobně vytvořena spermatem.
Výzkumníci pak ze šátku vysáli všechny možné fragmenty DNA a našli jen málo novodobého znečištění a mnoho degradovaných krátkých fragmentů, které odpovídají DNA tohoto stáří. Porovnali mitochondriální DNA ve vzorku, která se předává z matky na dítě, s Eddowesovým potomkem a zjistili, že se shoduje. Tým našel shodu s potomkem Kosminského i v dalších kouscích mitochondriální DNA.
„Všechna shromážděná data podporují hypotézu, že šátek obsahuje biologický materiál Catherine Eddowesové a že sekvence mtDNA získané ze skvrn spermatu odpovídají sekvencím jednoho z hlavních policejních podezřelých, Aarona Kosminského,“ píší ve studii.
Ale jak uvádí Adam na Science, tato podrobnější data stále neříkají dost. Jak upozorňuje Hansi Weissensteiner, odborník na mitochondriální DNA, mitochondriální DNA nelze použít k pozitivní identifikaci podezřelého, lze ji pouze vyloučit, protože stejnou mitochondriální DNA mohly mít tisíce dalších lidí. Odborníci navíc kritizovali způsob, jakým byly výsledky zveřejněny, protože některé údaje jsou zobrazeny v podobě grafů namísto skutečných výsledků. Podle forenzního vědce Walthera Parsona by autoři měli sekvence mitochondriální DNA zveřejnit. „Jinak čtenář nemůže výsledek posoudit,“ říká Parson.
Kromě výsledků je tu ještě větší překážka – původ šátku. Mick Reed pro The Conversation vysvětluje, že příběh původu šátku je plný problémů. Vyzvedl vůbec šátek onu noc na místě činu příslušník metropolitní policie Amos Simpson? I kdyby to byla pravda, je otázkou, zda je tento šátek autentický; látka byla dříve datována do edwardiánského období 1901 až 1910 i do počátku 19. století a mohla pocházet odkudkoli z Evropy.
Historička Hallie Rubenholdová, autorka nové knihy The Five: The Untold Lives of the Women Killed by Jack the Ripper, se zařadila mezi odborníky na Rozparovače, kteří závěry kritizují. „neexistuje žádný historický důkaz, žádná dokumentace, která by tento šátek vůbec spojovala s Kate Eddowesovou. Tohle je historie ve své nejhorší podobě,“ napsala na Twitteru v reakci na titulek, který tvrdil, že nově zveřejněný výzkum „dokazuje“, že Jack Rozparovač byl identifikován.
Přestože se zdá, že se nikdy s jistotou nedozvíme, kdo byl vrahem, Rubenholdová tvrdí, že na tom až tak nezáleží. To, co upřednostňuje, je identita žen, které zavraždil a jejichž jména máme zaznamenána. Jak nedávno uvedla Meilan Sollyová pro server Smithsonian.com, Rubenholdová ve svém výzkumu „věnuje jen málo prostoru muži, který její svěřenkyně zabil, a krvavému způsobu, jakým tak učinil“. Místo toho přesouvá těžiště vyprávění o Jacku Rozparovači na životy – nikoli na smrt – jeho obětí.