Historie nahrávání
Nejstarší nahrávka čehokoli, co by se dalo považovat za „Come Together“, by byla 2. června 1969 jako demo, které John nahrál na žádost Timothyho Learyho pro jeho kalifornskou guvernérskou kampaň pro rok 1970, jak je podrobně uvedeno výše. Tato nahrávka se v roce 1969 hrála na alternativních rozhlasových stanicích v Kalifornii a v žádném případě nepřipomíná hotovou píseň, jak ji známe, jak sám John vokálně demonstroval během rozhovoru v roce 1970.
Bylo to 21. července 1969, kdy John poprvé přinesl „Come Together“ do EMI Studio Three jako příspěvek pro „Abbey Road“. Session začala ve 14:30. „Come Together“ byla první novou písní, kterou John přinesl Beatles k nahrání od dubnové „The Ballad Of John And Yoko“. Mark Lewisohn ve své knize „The Beatles Recording Sessions“ uvádí, že John „se během posledních nahrávacích sessions Beatles držel při zemi“ a dokonce vůbec nevyužíval příležitosti přispět k nahrávání.
Tento den byl ale na nohou a měl chuť se do toho pustit. „John měl ten den docela dobrou náladu,“ vypráví Geoff Emerick ve své knize „Here, There And Everywhere“ (Tady, tam a všude), což byl Geoffův první oficiální den po návratu do studií EMI poté, co ho Paul požádal, aby mu pomohl s inženýringem posledního alba skupiny. Pokračuje: „Zdálo se, že ožil, když jsme pracovali na některé z jeho vlastních písní, a ne na některé z Paulových nebo Georgových. Je pravda, že všichni tři projevovali nedostatek trpělivosti, pokud to nebyla jejich píseň – vždycky došlo k určitému poklesu zájmu, kdykoli některý z nich pracoval na skladbě jiného Beatla – ale John byl trvale nejhorším provinilcem.“
Podle Geoffa Emericka John při vstupu na sezení v tento den zvolal: „Tak jo, kluci, jsem připraven. Je čas pustit si vlasy na špacír a udělat nějaký rock’n’roll.“ Geoff pokračuje: „Bylo to téměř tři týdny v červenci a dva týdny poté, co se marnotratný syn vrátil do studia, když jsme konečně uslyšeli tato slova od zcela uzdraveného Johna Lennona.“ Geoff měl na mysli autonehodu, kterou měl John tři týdny předtím, 1. července, během dovolené v Golspie v severním Skotsku s Yoko, její dcerou Kyoko a synem Julianem. Když John řídil, jejich auto „sjelo do příkopu u silnice… v jazykové oblasti Sutherland“, jak se psalo ve zprávě. John skončil v nemocnici a dostal sedmnáct stehů, zatímco Yoko byla jako těhotná sledována přísněji.
„‚Come Together‘ byla jedna z posledních, které byly nahrány,“ prohlásil George Harrison ještě v roce 1969. „John měl nehodu, takže byl nějakou dobu mimo provoz. Když jsme se pak vrátili, což bylo asi jen týden před dokončením alba, nahráli jsme tuhle skladbu. Myslím, že ji napsal teprve asi před měsícem, takže je úplně nová. Je to taková dvanáctitaktová melodie.“
„Chystal se Beatles provést novou písní,“ pokračuje Emerick, „druhou jeho skladbou, kterou měli nahrát pro ‚Abbey Road‘ (na ‚I Want You (She’s So Heavy)‘ pracovali ještě před zahájením letních sessions) – a všichni jsme se zatajeným dechem čekali, s čím přijde. „Come Together“ možná nebyla mistrovským dílem, ale byla to chytlavá melodie, a i když zjevně hodně vděčila Chucku Berrymu, její abstraktní, poněkud riskantní text měl charakteristickou Lennonovu pečeť. Když nám ji poprvé zahrál, drnkajíc na akustickou kytaru, byla mnohem rychlejší než finální verze, která se dostala na album.“
Sám John v roce 1969 vysvětlil: „‚Come Together‘ se na session změnila. Řekli jsme si: ‚Pojďme to zpomalit. Udělejme s tím tohle, udělejme s tím tamto,‘ a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Prostě jsem řekl: ‚Podívej, nemám pro tebe žádné aranžmá, ale ty víš, jak to chci mít. Myslím, že je to částečně proto, že spolu hrajeme už dlouho. Tak jsem řekl: ‚Dej mi něco funky,‘ a nastavil jsem třeba nějaký beat, a oni se prostě všichni přidali.“
Paul to ve své knize „Many Years From Now“ vysvětlil trochu jinak. „Původně ji přinesl jako velmi údernou písničku a já ho upozornil, že je velmi podobná skladbě ‚You Can’t Catch Me‘ od Chucka Berryho. John uznal, že je jí dost podobná, a tak jsem řekl: ‚No, udělej cokoli, aby ses od toho odpoutal‘. Navrhl jsem, abychom to zkusili swampy – „swampy“ bylo slovo, které jsem použil – a tak jsme to udělali, vzali jsme to přímo dolů. Položil jsem tam tu basovou linku, která velmi dotváří náladu. Je to vlastně basová linka, kterou teď lidi často používají v rapových deskách. Pokud to není sampl, používají tenhle riff. Ale to byl můj příspěvek.“ Geoff Emerick souhlasí. „Byl to Paul, kdo navrhl, aby se to udělalo v pomalejším tempu, s ‚bažinatým‘ zvukem, a Lennon na to nekompromisně přistoupil; vždycky dobře snášel konstruktivní kritiku.“
Přestože měl John v tento den hlavu zpátky ve hře, sezení nebylo tak soustředěné, jak by se mohlo zdát. „Navzdory Lennonovu lepšímu rozpoložení,“ pokračuje Emerick, „tu zjevně stále bylo skryté napětí a staré rány, které se nezahojily. Kapela se neustále rozbíjela do dlouhých, nesmyslných jam sessions, jak to často dělala během natáčení ‚Bílého alba‘, a bylo vidět, že John se k Paulovi chová odtažitě.“
Přesto během zkoušek a jam sessions vedl John v tento den Beatles osmi „záběry“ skladby „Come Together“, přičemž tyto rytmické stopy byly nahrány na čtyřstopý přístroj. Autor Mark Lewisohn, který měl tu čest slyšet všechny tyto záběry při přípravě své knihy „The Beatles Recording Sessions“, píše: „Záběr jedna byl velkolepou verzí, vyznačující se špičkovým Lennonovým vokálem bez masivního páskového echa, které bylo použito později. John byl také osvobozen od omezení kytary a mohl zpívat a zároveň tleskat rukama (opět s později aplikovaným páskovým echem) bezprostředně po každém zazpívání verše ‚Shoot me!‘. V této fázi byla na pásku pouze jedna kytara, a to Georgeova, Paul hrál na basu a Ringo na bicí. John také částečně ťukal na tamburínu. Byla to nezapomenutelná nahrávka.“ Na čtyřstopém pásku hráli Paul na basu (první stopa), George na kytaru (druhá stopa), Ringo na bicí, které byly přikryté utěrkami, aby se utlumil zvuk (třetí stopa), a Johnův zpěv, tleskání rukou a tamburína (čtvrtá stopa).
Take one, jak je popsán výše, lze celý slyšet na albu „Anthology 3“ vydaném v roce 1996. Vyniká zde Johnův velmi energický zpěv, veškerý text je na svém místě hned od prvního záběru, výjimkou je, když v závěrečném verši zkazil text („He’s not to get some bobo, he’s just ho-hard to please“), což přimělo Ringa přejít v závěrečném refrénu do triolového taktu, protože věděl, že tento záběr je zničený. Když záběr končí, Lennon zvolá: „Take it easy baby – Eartha Kitt, man“. Zajímavé je, že ve druhém, šestém a osmém záběru John nahrazuje svou zmínku o zpěvačce Eartha Kitt Michaelem Lindsay-Hoggem, což byl režisér, který dohlížel na natáčení toho, co se mělo stát filmem „Let It Be“.
Ohledně výše zmíněného vokálního efektu John v rozhovoru z roku 1969 vysvětlil následující: „Není to zkomprimované, je to jen, že jsem tak nějak procházel (znovu demonstruje) skrze mé ruce…“ Geoff Emerick dále vysvětluje. „Na hotové nahrávce je opravdu slyšet jen slovo ‚střílet‘. Tón baskytary padne tam, kde je ‚já‘.“
Tři z osmi záběrů písně „Come Together“ byly nedokončené, jednalo se o záběry čtyři, pět a sedm. Závěrečné okamžiky „záběru čtyři“, jak je slyšíme v edici „Super Deluxe“ k 50. výročí vydání alba „Abbey Road“, ukazují Johna, jak sám zastavuje píseň a vykřikuje: „Ha,ha, stop“. Poté, co je slyšet, jak inženýr říká „vydržte“, Lennon popisuje chybu jednoho ze svých spoluhráčů: „Zavřel oči a vyšlo mu to na ‚wear no sh*t falls'“. Paul pak Johna povzbudí slovy: „Neboj se, když ti ty vokály nepůjdou, prostě pokračuj.“ McCartney pozná, že Lennon prostě dodá pořádné hlavní vokály později jako overdub. John odpovídá: „Dobře, promiň. Ano. Já se do toho hodně zamotávám, víš?“, což ho přiměje k odpočítávání „take five“, což se téměř podaří až do konce písně.
Je však zřejmé, že Johnovi vypovídá službu hlas, verše jako „you just got to be free“ a „he hold you in his armchair, you can feel his disease“ se mu při vokalizaci znatelně rozpadají. Celý záběr končí právě ve chvíli, kdy začíná čtvrtá sloka, John zpívá „early warning, he’s got Doris duckers“, když se vše zastaví. Paul se pak ptá: „Včasné varování?“. John odpovídá: „Ano, takový člověk by to měl,“ čímž naznačuje, že tato fiktivní postava by skutečně měla špatný dech, přičemž „early warning“ je slangový výraz pro tento stav. Lennon si pak dělá legraci ze svého vlastního textu, když zpívá: „Má pubertální texty, má plešatou horkou tyč.“. Poté, když si uvědomuje svou deterioraci hlasu v ten den, říká: „uh – I’m losing my cool!“
Když byl „take eight“ kompletní, John si stěžoval, že je v něm „pár toe-jam footballů“, takže kompletní „take six“ byl označen jako nejlepší. Relace Beatles skončila v půl desáté večer, ačkoli technici odnesli čtyřstopý pásek do řídicí místnosti studia 2, aby vytvořili páskovou kopii ‚take six‘ na osmistopý stroj pro další přetáčení, přičemž tato kopie se stala ‚take nine'“. To trvalo jen půl hodiny, všichni zúčastnění opustili budovu ve 22:00.
Druhý den, 22. července 1969, poté, co se Paul pokusil o hlavní vokál pro dříve nahranou skladbu „Oh! Darling“, se Beatles pustili do přidávání overdubů na nově zkopírovanou osmistopou pásku nahranou rytmickou stopu skladby „Come Together“ ve studiu EMI Three, přičemž sezení začalo někdy po půl třetí odpoledne. John znovu nahrál svůj hlavní vokál a efekty tleskání rukou do čtvrté skladby a nahradil přitom text „got to get injections“ textem „got to be good looking“. K Johnovým vokálům a tleskání rukou bylo při jejich provádění přidáno páskové zpoždění neboli „opakované echo“, jak to popisuje pásková krabička.
Dalšími overduby do písně na této session byli John na elektrické piano a George na rytmickou kytaru (pátá stopa) a John na kytaru a Ringo na maracas (šestá stopa). „Ta kytara zní tak skvěle,“ je slyšet Lennona, jak říká na osmistopé nahrávce poté, co slyšel overduby provedené v tento den. „Paul přišel s elektrickým klavírním lickem,“ vypráví Geoff Emerick, „který docela dobře definuje ‚Come Together‘. John si dokonce dal záležet na tom, aby tu klavírní linku zahrál, jakmile se Paulovi podíval přes rameno a naučil se ten part. To by se za starých časů nikdy nestalo: oba muži věděli, že Paul je lepší klavírista, a obvykle by obsluhoval klávesy, i kdyby nahrávali Lennonovu píseň… Nakonec (Paul) v jisté frustraci vyhrkl: ‚Co chceš, abych v téhle skladbě udělal, Johne? Johnovou odpovědí bylo rozpačité: ‚Neboj se, tohle budu předabovávat já.“
Emerick pokračuje: „Paul se tvářil trochu dotčeně, pak naštvaně. Na okamžik jsem si myslel, že dojde k výbuchu. Místo toho se ovládl, pokrčil rameny a prostě odešel ze studia – což byl jeden z mála případů, kdy odešel ze sezení předčasně. Paul se musel cítit poníženě, ale místo aby se kvůli tomu pohádal nebo pohádal, rozhodl se prostě vstát a odejít, bez jakéhokoli dramatu. Druhý den se vrátil a už se o tom ani nemluvilo.“ Jak už to tak bývá, toto sezení skončilo ve 21:30 s tím, že na písni se bude ještě pracovat.
„Come Together“ se znovu dotýkala následujícího dne, 23. července 1969, Beatles vstoupili do EMI Studio Three někdy po půl třetí odpoledne. Po dalším Paulově pokusu o přibití hlavního vokálu pro „Oh! Darling“ se rozhodl ještě jednou zkusit hlavní vokál pro „Come Together“, jeho hlas byl v tento den nepochybně v lepší kondici, aby mohl zasáhnout vyšší tóny. Skupina pak začala pracovat na skladbě „The End“, která v tento den zabrala většinu sezení a skončila ve 23:30.
Další den, 25. července 1969, byla pozornost věnována skladbě „Come Together“, toto dvanáctihodinové sezení začalo ve 14:30 ve studiu EMI Two. Poté, co skupina provedla předělávky pro část „Sun King / Mean Mr. Mustard“ z medley „Abbey Road“, je v knize „Recording Sessions“ uvedeno, že tento den byly nahrány „vokální harmonie“ pro „Come Together“. Kdo však zajistil tyto harmonie?“
„John nejenže zpíval hlavní vokál, ale také sám nazpíval všechny doprovodné vokály pro ‚Come Together‘,“ uvádí Geoff Emerick. „Nepožádal Paula ani George, aby se přidali, a ani jeden z nich se nepřihlásil. Harrisonovi to bylo tak či onak jedno, ale bylo vidět, že to na Paula doléhá.“
V rozhovoru pro „Evening Standard“ z roku 1970 se zdá, že Paul s Geoffem Emerickem souhlasí. „Byl bych rád, kdyby Beatles byli na vrcholu své formy a byli tak produktivní, jako byli. Ale věci se změnily. Všichni jsou individuality. Dokonce ani na ‚Abbey Road‘ už neděláme harmonie jako dřív. Myslím, že je to smutné. Na ‚Come Together‘ bych si s Johnem rád zazpíval harmonii a myslím, že by se mu to líbilo, ale bylo mi příliš trapné ho o to požádat a v takové situaci nepracuji podle svých nejlepších schopností.“
Všechno, co bylo řečeno, při poslechu izolované stopy doprovodného vokálu, jak byla nahrána v tento den a zpřístupněna prostřednictvím edice Beatles hry „Rock Band“, je hlas, který slyšíte, jednoznačně Paulův. Je možné, že Geoff Emerick i Paul naráželi na to, že bylo zcela běžné, že John a Paul prováděli své harmonické vokální party současně, a to dokonce ještě v písni „Hey Bulldog“, z níž existuje videozáznam z předchozího roku. Při nahrávání „Come Together“ tomu tak ale zřejmě nebylo, Paulovy harmonie byly v tento den přidány jako overdub na osmou stopu pásku spolu s Johnovým zdvojením některých hlavních vokálních linek. Každopádně důkazem je vydaná nahrávka,
Podle Paulovy knihy „Many Years From Now“ Barry Miles vypráví, že během nahrávání „Come Together“ „Paul nahrál na konci hodně těžký dech, ale byl pohřben tak hluboko v mixu, že nebyl slyšet“. Pravděpodobně během Paulova harmonického vokálního overdubu v tento den bylo nahráno i toto těžké dýchání.
Po tom, co Paul a John v tento den zajistili tuto vokální práci pro „Come Together“, začala skupina pracovat na části „Polytheme Pam / She Came In Through The Bathroom Window“ z medley „Abbey Road“, sezení pak skončilo v půl třetí ráno následujícího dne.
Další práce na skladbě „Come Together“ začaly 29. července 1969 ve studiu EMI Three, přičemž bylo stanoveno, že sezení začalo v obvyklých 14:30 hodin. Prvním úkolem tohoto dne bylo přidat harmonizovanou sólovou kytaru v instrumentální části a během refrénu písně, přičemž obě části pravděpodobně hrál George kvůli podobnosti použitých melodických linek s tím, co je slyšet v závěru písně, o kterém je známo, že ho hrál George. Vzhledem k tomu, že tato kytarová práce byla nahrána na sedmou stopu osmistopého pásku, byla větší pozornost věnována části medley „Sun King / Mear Mr. Mustard“, než ukončili sezení ve 22:45.
Dokončovací práce na skladbě „Come Together“ byly provedeny 30. července 1969 ve studiu EMI Three, sezení začalo v 15:30 hodin. Tento den byly nahrány závěrečné pasáže Georgeovy sólové kytary, pravděpodobně na volná místa, která zůstala na sedmé skladbě, kde George hrál své kytarové harmonie v jiných částech písně. Když byla tato nahrávka dokončena, začaly rozsáhlé práce na tom, co se mělo stát druhou stranou alba „Abbey Road“. Toto sezení bylo dokončeno v půl jedenácté večer, což se okamžitě proměnilo ve stereofonní mixážní a editační sezení v kontrolní místnosti studia EMI Two, přičemž toto sezení nakonec skončilo následujícího dne v půl třetí ráno.
Všichni členové Beatles byli s hotovým produktem velmi spokojeni. „Skvělá deska,“ prohlásil Paul v knize „Beatles Anthology“. „Je to vlastně jeden z nejhezčích zvuků, které máme,“ řekl George v roce 1969 a dodal: „Pěkné bicí od Ringa. A je to tak trochu v tempu. Asi by se tomu dalo říkat rocker. Rocker-beat-a-boogie.“ John byl obzvlášť spokojený s tím, jak to dopadlo, jak se vyjádřil v rozhovoru pro Playboy v roce 1980: „Je to funky deska. Je to jedna z mých nejoblíbenějších beatlovských skladeb, nebo bych řekl, že jedna z mých nejoblíbenějších Lennonových skladeb. Je funky, je bluesová a já ji zpívám docela dobře. Líbí se mi, jak ta deska zní. Dá se na ni tančit. Koupil bych si ji!“
Stereomix pro „Come Together“ byl pořízen 7. srpna 1969 v kontrolní místnosti EMI Studio Two Georgem Martinem a inženýry Geoffem Emerickem, Philem McDonaldem a Johnem Kurlanderem. Vytvoření tohoto stereofonního mixu trvalo tři a půl hodiny, přičemž během tohoto procesu byly smíchány Georgovy harmonické kytarové party hrané v refrénu. Bylo provedeno deset pokusů, ale nakonec se rozhodli, že hned první pokus o tento mix je nejlepší. Žádný mono mix nebyl potřeba, protože monofonní alba přestala v roce 1969 existovat.
30. srpna 1972 byla v newyorské Madison Square Garden nahrána živá verze písně „Come Together“ v podání Johna Lennona a skupiny Elephant’s Memory. Tato zajímavá verze písně, která byla hrána v e moll namísto d moll jako nahrávka Beatles, byla dodatečně zařazena na album „Live In New York City“, které vyšlo až 10. února 1986.
Někdy v roce 1996 se George Martin a Geoff Emerick vrátili k původnímu „take one“ písně, jak ji The Beatles nahráli 21. července 1969, aby vytvořili mix pro kompilační album „Anthology 3″.“
George Martin se pak někdy v letech 2004 až 2006 vrátil k hotovému master pásu a spolu se svým synem Gilesem Martinem vytvořil nový mix písně pro zařazení do show a alba „Love“ skupiny Cirque du Soleil. Tato skladba s názvem „Come Together / Dear Prudence“ obsahuje nový živý stereo mix písně „Come Together“ s prvky obou skladeb „Dear Prudence“ a „Cry Baby Cry“ na konci skladby, což je zajímavý poslech.
Giles Martin se pak někdy v roce 2015 spolu s inženýrem Samem Okellem znovu vrátil k master pásu písně ve studiích Abbey Road, aby vytvořil nový stereo mix pro zařazení na nově zremixované kompilační album „Beatles 1“. Poté někdy v roce 2019 vytvořili další nový mix skladby „Come Together“ pro zařazení na edice k 50. výročí alba „Abbey Road“, které vyšly v tomto roce, spolu s mixem „take five“, jak jej The Beatles nahráli 21. července 1969, který byl zařazen na některé edice tohoto vydání k 50. výročí. Pokud jde o oficiální mix z roku 2019, mezi nápadné rozdíly patří pozdní zeslabení kytarových vln během závěrečné části písně „shoot me“ a ponechání Johnových vokálů s dvojitou stopou na místě, aby se odhalilo další Lennonovo mumlání, když píseň doznívá.