Když se mluví o historii letních olympijských her, první atletická disciplína, která člověka napadne, je maraton. Na vůbec prvních novodobých hrách v roce 1896 se běžel závod z řeckého města Marathon (vidíte tu souvislost?) do Atén. Byl to běh na památku legendy, podle níž z Marathonu do hlavního města země běžel řecký posel, aby oznámil, že bitva u Marathonu byla vyhrána. Od té doby až dodnes se maraton stal jednou z nejoblíbenějších běžeckých akcí na celém světě, která má mnoho podob a forem.
Ale věděli jste, že až do roku 1984 nebyl na olympijských hrách ženský maraton? Trvalo *88 let od uběhnutí prvního olympijského maratonu, než si ženy doběhly pro vlastní medaile.
A precedens k tomu vznikl na jednom z nejpopulárnějších a nejprestižnějších neolympijských maratonských závodů – Bostonském maratonu, který odstartoval jen rok po prvních olympijských hrách v roce 1896.
Všechno se změnilo jednoho slavného (nebo neslavného) dne v roce 1967.
Kathrine Switzerová, dvacetiletá studentka vysoké školy v Syrakusách, změnila směr atletiky, když se jako KV Switzerová přihlásila na bostonský maraton. Ženám bylo zakázáno soutěžit, ale Swtizerová si to nenechala líbit. Hodlala maraton dokončit a ukázat světu, že ženy mohou. A přitom se stala hrdinkou hnutí za ženská práva.
Jak poznamenal deník The Guardian: „Poté, co se zaregistrovala pod jménem KV Switzer, si jejího pohlaví úředníci na startu nevšimli, ale po několika kilometrech ji napadl rozzuřený úředník, který se ji pokusil stáhnout z trati – a vytvořil tak trvalý obraz historie ženských práv. S pomocí tělesného bloku svého přítele se Switzerová úředníkovi vyhnula a závod dokončila za čtyři hodiny a 20 minut.“
Na závod nenastoupila proto, aby prolomila bariéry, ale to bylo jen do onoho neuváženého zásahu úředníka. „Teprve když mě během běhu napadl úředník závodu, byla jsem odhodlaná závod dokončit a promluvit jménem všech žen,“ řekla později.
Od té doby se Switzerová – první registrovaná žena, která dokončila Bostonský maraton s číslem 261 na hrudi – stala průkopnicí ženského dálkového běhu. Bostonský maraton běžela v roce 1972 poté, co se úspěšně zasadila o to, aby se ho poprvé mohly zúčastnit i ženy. V roce 1974 vyhrála newyorský maraton a za svou kariéru absolvovala nejméně 40 maratonů.
O onom dnes již ikonickém okamžiku v roce 1967 Switzerová napsala ve svých pamětech nazvaných Maratonkyně:
„Rychle jsem trhla hlavou a podívala se přímo do nejzlejší tváře, jakou jsem kdy viděla. Obrovský muž s vyceněnými zuby se na mě chystal vrhnout, a než jsem stačila zareagovat, popadl mě za rameno a mrštil mnou dozadu s výkřikem: „Vypadni z mého závodu a dej mi ta čísla!“
„Věděla jsem, že kdybych vypadla, nikdo by nevěřil, že ženy mohou běhat vzdálenosti a zaslouží si účast na Bostonském maratonu. Prostě by si mysleli, že jsem šašek a že se ženy cpou do závodů, kde nemají žádné schopnosti.“
– prostřednictvím The Guardian
Jistě, Switzerová měla také velký podíl na tom, že byl maraton poprvé zařazen na olympijské hry. V roce 1978 založila Avon International Running Circuit a organizace maratonů pro ženy nakonec vedla k přesvědčení Mezinárodního olympijského výboru, aby v roce 1984 na hrách v Los Angeles schválil ženský maraton.
A slavné je, že v roce 2017, 50 let poté, co byla během závodu vyhecována, znovu běžela Bostonský maraton a číslo 261 bylo pořadateli na její počest vyřazeno. Nedávno také založila běžeckou komunitu s názvem 261 Fearless.
Jistě by nikomu neměla uniknout ironie, že incident, který je ze své podstaty nechutný, vedl k jednomu z nejinspirativnějších příběhů moderní atletiky.
Jak řekl Switzer v roce 2013 časopisu Runners World: „Z tohoto velmi negativního incidentu, pravděpodobně nejhorší věci v mém životě, vzešla obrovská inspirace ke změně situace. Vedlo to ke všemu podstatnému v mém životě: ke kariéře, cestování, manželovi, pocitu vlastního já. Takže lidi možná překvapí, že asi neuplyne den, abych nepoděkovala Jockovi Semplovi za to, že mě napadl. Udělal z jedné z nejhorších věcí v mém životě jednu z nejlepších věcí v životě nás všech.“
Z toho lze usuzovat na prudce stoupající popularitu maratonu jako disciplíny, v níž závodí atletky po celém světě: V roce 1972 se bostonského maratonu zúčastnilo devět žen z celkového počtu 1219 (0,73 %). V roce 2019 bylo mezi 30 234 běžci 13 684 účastnic (45,26 %). A za vším stojí odhodlání KV Switzerové závodit.
Oprava: V článku bylo původně uvedeno 98 let mezi prvním maratonem na olympijských hrách a prvním ženským maratonem na této akci. Bylo opraveno na 88.