Petrnáctka, též zvaná Bílá neděle, (Pentecost z řeckého pentecostē, „padesátý den“), hlavní svátek křesťanské církve, který se slaví v neděli připadající na 50. den Velikonoc. Připomíná seslání Ducha svatého na apoštoly a další učedníky po ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Ježíše Krista (Skutky apoštolů, 2. kapitola) a označuje začátek misie křesťanské církve ve světě.
Gianni Dagli Orti-REX/.com
Židovský svátek Letnic (Šavuot) byl především poděkováním za první plody úrody pšenice, ale později byl spojen s připomínkou Zákona daného Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaj. Církevní přeměna židovského svátku na křesťanský svátek tak souvisela s vírou, že dar Ducha svatého Ježíšovým následovníkům byl prvotinou nové dispensace, která naplnila a vystřídala starou dispensaci Zákona.
Kdy se svátek poprvé slavil v křesťanské církvi, není známo, ale je zmíněn v díle východní církve Epistola Apostolorum z 2. století. Ve 3. století se o něm zmiňuje Origenes, teolog a vedoucí katechetické školy v Alexandrii, a Tertulián, křesťanský kněz a spisovatel z Kartága.
V rané církvi křesťané často označovali celé padesátidenní období začínající Velikonocemi jako Letnice. Křest se uděloval jak na začátku (Velikonoce), tak na konci (den Letnic) velikonočního období. Nakonec se Letnice staly v severní Evropě oblíbenější dobou pro křest než Velikonoce a v Anglii se svátek běžně nazýval Bílá neděle (Whitsunday) pro zvláštní bílý oděv, který nově pokřtění nosili. V První modlitební knize Eduarda VI. (1549) byl svátek oficiálně nazván Bílá neděle a tento název se v anglikánských církvích udržel dodnes. V katolických a dalších západních církvích nosí kněží o Letnicích často červené roucho, které symbolizuje „ohnivé jazyky“, jež sestoupily na učedníky z Ducha svatého; v některých tradicích nosí červenou barvu i členové shromáždění a oltář je běžně oděn do červené čelní látky.