Věřte nebo ne, je to docela častý problém. Holubí špička neboli In-toeing při chůzi běžně začíná v dětství a může pokračovat i v dospělosti, pokud není vhodně řešena. Existuje řada anatomických, fyziologických a biomechanických faktorů, které mohou přispívat k vizuálnímu vzhledu vbočeného chodidla. Navíc 
„holubí špička“ nemusí nutně vést ke zranění nebo bolesti, a proto může u některých dětí zůstat neléčená a provázet je až do dospělosti. Jak již bylo řečeno, schopnost poučit pacienta o možných rizicích a přínosech je důležitým faktorem při vytváření plánu léčby prezentované stížnosti.
Ačkoli by neměly být zcela vyloučeny neurologické stavy, u lidí, kteří mají „in-toe“, se běžně identifikuje jeden ze tří následujících stavů;
Vnitřní torze femuru: je stav, kdy se stehenní kost otáčí dovnitř, což pak pokračuje v celém zbytku dolní končetiny. Tento stav je u malých dětí běžný a ve většině případů se sám upraví, nicméně ve snaze urychlit zotavení z patologie lze využít cvičení, z nichž velká část je určena ke hře. Kromě toho lze ve snaze změnit chůzi použít specializovanou obuv nebo ortopedické vložky.
Vnitřní torze holenní kosti: je situace, kdy se „holenní kost“ otáčí mezi kolenním a hlezenním kloubem, což vede k vytočení chodidla dovnitř. Tento stav se běžně upraví sám bez léčby do deseti let věku.
Metatarsus adductus: je vybočení chodidla dovnitř oproti přirozeně rovnému postavení. Předpokládá se, že k tomuto zakřivení chodidla směrem dovnitř dochází v důsledku polohy dítěte v děloze. Tento stav se běžně léčí jemnou masáží, ale někdy vyžaduje použití sádry k narovnání chodidla.
Kontrola pánve: s rostoucím sedavým způsobem života, který se stává normou, se kontrola a stabilita pánve rychle stává běžnou příčinou vbočení chodidla u dospělých. Již od nástupu do mateřské školy se učíme být v sedě (se zkříženýma nohama), což může zvyšovat ochablost vazů v oblasti kyčlí. Navíc, jak procházíme školou a poté vstupujeme do zaměstnání, stává se setrvávání vsedě významnou součástí života, což snižuje schopnost aktivace hýžďových svalů.
K rozvoji aktivace, kontroly a motorických vzorců hýžďových svalů zodpovědných za extenzi a zevní rotaci kyčle lze využít specifická rehabilitační cvičení.
Molloy, et al (2015) zjistili, že během netušených pohybových úkolů vede větší síla zevních rotátorů kyčle ke snížení exkurze kyčle ve frontální rovině a exkurze kolene v příčné rovině u fotbalistek. Článek mírně podporuje teorii, že síla vnějšího rotátoru přispívá k dynamické kontrole dolní končetiny. Doposud však tuto teorii plně podpořilo jen velmi málo důkazů, a proto zůstává pouze teorií.
V závislosti na příčině chůze dovnitř nohou lze k řešení tohoto problému zavést řadu intervencí. Použití pomůcek v obuvi, jako jsou funkční ortézy, které řeší biomechanické faktory přispívající k přítomným potížím s chůzí. Kromě toho mohou být prospěšná cvičení nebo hry, jejichž cílem je zvýšit aktivaci, kontrolu a sílu vnějších rotátorů kyčlí, pokud se předpokládá, že stížnost je proximálního původu. V mnoha případech nestačí řešit problém z jednoho místa a doporučuje se multidisciplinární přístup.
Do příště,
Jackson McCosker
ředitel/šéfredaktor
Malloy, P., Morgan, A., Meinerz, C., Geiser, C., & Kipp, K. (2015). Síla vnějšího rotátoru kyčelního kloubu je spojena s lepší dynamickou kontrolou dolní končetiny při úkolech spojených s přistáním. Journal Of Strength And Conditioning Research, 282 – 291.
Wegener, C., Hunt, A., Vanwanseele, B., Burns, J., & Rm, S. (2011). Effect Of Children’s Shoes On Gait (Vliv dětské obuvi na chůzi): A Systematic Review And Meta-Analysis. Journal Of Foot And Ankle Research, 1 – 11.
.