Plasticita, schopnost některých pevných látek téct nebo trvale měnit tvar, jsou-li vystaveny namáhání o střední velikosti mezi namáháním, které způsobuje dočasnou deformaci neboli pružnost, a namáháním, které způsobuje porušení materiálu neboli prasknutí (viz mez kluzu). Plasticita umožňuje, aby pevná látka pod vlivem vnějších sil podléhala trvalé deformaci, aniž by došlo k jejímu roztržení. Pružnost oproti tomu umožňuje, aby se těleso po odstranění zatížení vrátilo do svého původního tvaru. K plastické deformaci dochází při mnoha procesech tváření kovů (válcování, lisování, kování) a při geologických procesech (skládání a proudění hornin v zemi za extrémně vysokých tlaků a zvýšených teplot).
Plastická deformace je vlastnost tvárných a poddajných pevných látek. Křehké materiály, jako je litina, se nemohou plasticky deformovat, ačkoli při zvýšených teplotách některé z nich, například sklo, které není krystalickou pevnou látkou, podléhají plastickému toku.
Plasticita jako název vědy se vztahuje buď k matematickému popisu toho, co se děje při plastické deformaci z hlediska napětí, deformace a zatížení, nebo k fyzikálnímu vysvětlení plastického toku z hlediska atomů, krystalů, zrn a pohybů strukturních poruch (dislokací) v krystalech.