DISKUSE
Tato studie měla za cíl posoudit vliv čtyř protahovacích poloh na změnu délky krátkých vnějších rotátorů kyčelního kloubu. Zatímco všechny polohy protažení vedly ke změně délky krátkých zevních rotátorů, k největším změnám délky u SP, IP a SG došlo při 30° addukci z 90° flexe kyčle a kolene. U OI a IG došlo k největší změně délky při 45° vnitřní rotaci z neutrální flexe/extenze. Při volbě strečinku jako intervence k prodloužení krátkých vnějších rotátorů kyčelního kloubu byly tři polohy strečinku, které způsobily největší změnu délky: 1) 30° addukce z 90° flexe v kyčli a koleni, 2) 45° vnitřní rotace z neutrální flexe/extenze a 3) 45° vnější rotace s 90° flexí v kyčli a koleni. Jedná se o první studii, která hodnotila vliv čtyř běžně prováděných technik protahování na změny délky krátkých vnějších rotátorů kyčelního kloubu.
Výsledky této studie ukázaly, že tři nejproximálnější modely svalových vláken (SP, IP a SG) měly největší změnu délky při poloze v 30ADD90 (SP: 30.7 mm, SD 10,2 mm; IP: 23,7 mm, SD 7,8 mm; SG: 20,8 mm, SD 5,4 mm) následované 45IR0 (SP: 22,2 mm, SD 5,9 mm; IP: 20,6 mm, SD 5,3 mm; SG: 17,4 mm, SD 3,0 mm) a 45ER90 (SP: 19,4 mm, SD 10,2 mm; IP: 10,4 mm, SD 7,8 mm; SG: 9,4 mm, SD 7,0 mm). Dva distální svaly (OI a IG) měly největší změnu délky u 45IR0 (OI: 18,2 mm, SD 7,7 mm; IG:15,5 mm, SD 3,3 mm), těsně následované 30ADD90 (OI: 17,1 mm, SD 6,0 mm; IG: 14,7 mm, SD 7,2 mm). Protažení PIRIFORM způsobilo minimální prodloužení krátkých zevních rotátorů, konkrétně piriformis (SP: 7,7 mm, SD 5,7 mm; IP: 2,5 mm, SD 3,7 mm).
Krátké zevní rotátory jsou ideálně nastaveny tak, aby stlačovaly kloubní plochy kyčelního kloubu.7 Tyto posturální svaly18 stabilizují kyčel podobně jako rotátorová manžeta v glenohumerálním kloubu. Při pohybech typu řezání a propulze jsou krátké zevní rotátory pravidelně kontrahovány pro dynamickou stabilitu kyčelního kloubu.7 Vzhledem k napětí přenášenému při rotačních činnostech se protahování těchto svalů běžně využívá u sportovců s chronickou bolestí zadní části kyčelního kloubu a hýždí.4-6 Předchozí kadaverózní studie ukázaly, že až 120° flexe kyčelního kloubu zvyšuje exkurzi krátkých zevních rotátorů kyčelního kloubu a dále se zvyšuje při zařazení addukce a zevní rotace.20,21 Největší nárůst prodloužení piriformis a komplexu gemelli-obturator internus byl pozorován při poloze končetiny v addukci mezi 60° a 105° flexe kyčle.21 Podobně výsledky této studie prokázaly největší změnu délky piriformis a SG při flexi kyčle do 90° s 30° addukcí kyčle (30ADD90). Bylo prokázáno, že zevní rotace při 105° flexi kyčle zvyšuje prodloužení piriformis21 , ale při abdukci kyčle má zkracující účinek.20 Při zachování neutrální frontální roviny tato aktuální studie prokázala zvýšení délkové změny krátkých zevních rotátorů při 45° zevní rotaci z 90° flexe kyčle (45ER90). Bylo prokázáno, že vnitřní rotace z anatomicky neutrální roviny do 30° postupně zvyšuje prodloužení piriformis a obturator internus.20 Výsledky současné studie odpovídaly dříve popsaným výsledkům, kdy 45° vnitřní rotace z anatomicky neutrální roviny (45IR0) způsobilo největší pozorovanou změnu délky OI a IG. Zatímco předchozí autoři uváděli změny délky u několika pohybů kyčle, nehodnotili rozsahy pohybu specificky spojené se čtyřmi technikami protahování hodnocenými v této studii. Výsledky této studie nabízejí důkazy pro potvrzení zařazení 30ADD90, 45IR0 a 45ER90 do protokolů určených pro protahování piriformis, SG, OI a IG.
Tato studie má určitá omezení, která je třeba vzít v úvahu při interpretaci výsledků. Zaprvé, v této studii byly pro sběr dat použity mrtvoly ošetřené formalínem. Bylo prokázáno, že použití balzamovaných mrtvol v anatomickém výzkumu způsobuje zvýšenou tuhost měkkých tkání a sníženou ohebnost kloubů ve srovnání s čerstvě zmrazenými mrtvolami.22 Ačkoli všechny vzorky v této studii byly úspěšně umístěny pro každé měření, okolní svalstvo muselo být pro správné umístění struny odstraněno. Tato studie nezohledňuje individuální omezení rozsahu pohybu, která by mohla být přítomna v důsledku okolní svaloviny. Kapsuloligamentózní struktury byly zachovány neporušené, aby byl zachován normální pohyb hlavice femuru v acetabulu během každé polohy natažení. Kloubní tuhost související se zachováním těchto struktur mohla způsobit omezení měřeného pohybu krátkých zevních rotátorů. Techniky protahování prováděné v klinickém prostředí se mohou lišit v závislosti na flexibilitě, rozsahu pohybu a anatomických omezeních jedince.
Dalším omezením této studie bylo použití goniometru pro stanovení rozsahu pohybu v kyčli během hodnocených technik protahování. Předchozí studie potvrdily použití goniometru pro měření flexe a zevní rotace v kyčli,23,24 ale pro hodnocení addukce v kyčli nebyly předloženy žádné důkazy.13 Tato studie se snažila toto omezení zohlednit stabilizací každého kadaveru, aby se omezila rotace a náklon pánve a také počáteční neutrální poloha každého kyčelního kloubu. Nepatrné rozdíly v naměřené addukci mohly způsobit zvýšení nebo snížení naměřené změny délky u krátkých zevních rotátorů. Kliničtí lékaři běžně používají při technice protahování PIRIFORM addukci v kyčli o více než 30°, avšak vzorky kadaverů nebylo možné důsledně posunout mimo tento rozsah pohybu. Proto bylo pro tuto studii použito 30° addukce jako standardní rozsah pohybu. Kromě toho se metoda PIRIFORM provádí v klinickém prostředí s pacientem v poloze na zádech. V této studii byla tato technika protahování prováděna s kadaverem v poloze na zádech. Ačkoli bylo zjištěno, že tato poloha je pro podání v této studii nejúčinnější, mohla způsobit omezení měřeného pohybu krátkých zevních rotátorů ve srovnání s technikou prováděnou z polohy na zádech. Absolutní spolehlivost byla hodnocena pomocí výpočtu SEM pro každou polohu protažení, aby byla zajištěna konzistence měření. Tato statistika hodnotila spolehlivost ve skutečných jednotkách měření (mm), aby ukázala variabilitu změny délky během tří pokusů každé polohy protažení.19 SEM vykázal nízký rozsah hodnot od 1,05 mm do 0,62 mm, což stanovilo efektivní spolehlivost test-retest pro všechny čtyři polohy.
Několik studií na kadaverech bylo provedeno za účelem hodnocení změny délky s cílem zhodnotit pohyb svalů ve vztahu k zadnímu přístupu pro totální endoprotézu kyčelního kloubu,20,25,26 stejně jako maximální sílu a protažení ve vztahu k normálním pohybům souvisejícím s chůzí.21,27 V těchto studiích bylo pro reprezentaci svalstva využito strunového modelování s cílem posoudit exkurzi, respektive prodloužení krátkých zevních rotátorů.20,21,25,27 Použití strunových modelů bylo již dříve ověřeno a prokázalo účinnost rozdělení svalů na různé úseky za účelem přesného zobrazení pohybu.25 V této studii byla tato technika využita, přičemž pouze piriformis byl rozdělen na horní a dolní úsek na základě umístění počátku na přední ploše kosti křížové a větším sedacím zářezu.7,18