Kopřivka se objevila den po skončení dvoutýdenní léčby antibiotiky. Lehce jsem se poškrábala na ruce a o chvíli později se podél cestičky, kterou zanechaly moje nehty, objevily červené šrámy.
Tyto šrámy do půl hodiny vybledly, ale ještě rychleji je nahradil jiný předmět, který je vyprovokoval. Znervózněn jsem udělal to, co by udělal každý logicky uvažující člověk: Hledal jsem na internetu. Podle všeho jsem trpěla onemocněním zvaným dermatografie neboli „kožní písmo“.
„Je to pravděpodobně častější, než si lidé myslí,“ říká doktorka Andrea Kalusová, dermatoložka, která ordinuje v UW Medical Center Roosevelt. Lékaři klasifikují dermatografii jako druh kopřivky neboli kopřivky a předpokládají, že jde o histaminovou reakci.
„Je to jako alarm, který se spustí v kůži a upozorní imunitní systém, že by mohlo dojít k narušení stěny. Díky tomu se do oblasti dostanou další krevní proudy a imunitní chemické látky,“ říká Kalus.
Lékaři dermatografii zcela nerozumějí. Může být krátkodobá nebo chronická, silně svědící nebo mírně svědící. Jedna nedávná studie ukázala, že může jít o jakousi „opožděnou přecitlivělost“ na penicilin, která obvykle začíná šest hodin až několik dní po expozici. Autoři poznamenávají, že amoxicilin může vyvolat reakci i po ukončení léčby – přesně to se stalo mně.
Chronický stav – a inspirace pro umělce
U Ariany Page Russellové, která trpí chronickou dermatografií, bylo těžší určit přesnou příčinu. Když vyrůstala, její kůže byla citlivá a snadno zčervenala a jednou jí po požití jedné z penicilinových tablet s příchutí žvýkačky od jejího bratrance vyrazila vyrážka. Jako teenagerka si poprvé všimla vyrážek, ale moc o nich nepřemýšlela.
Russellová byla diagnostikována v roce 2004, když byla postgraduální studentkou fotografie na Washingtonské univerzitě. Při práci na projektu týkajícím se chaluh se poškrábala na koleni a všimla si na kůži obrazců ve tvaru chaluh. Vyfotografovala je.
„Když mě navštívili kolegové a profesoři, nezajímali se o fotografie řas – tíhli k těm kožním,“ říká Russellová. „Neměla jsem pro ně žádné odpovědi. Říkali si: ‚Tady se děje něco jiného – tohle není normální!“. Brzy poté šla k lékaři.