Dobře placená, zábavná a bez nátlaku, práce hostesky v japonském baru zněla příliš dobře, než aby to byla pravda. A tak se ukázalo, že …
Vítejte v klubu Afroditina hosteska – tokijském nočním klubu, kde mi platili za flirtování a popíjení s japonskými byznysmeny. Vedle mě mi šedovlasý Japonec sklouzne rukou na nohu. Usměju se a odsunu ji, natáhnu se, abych mu zapálila cigaretu a dolila sklenku whisky.
Z druhé strany se mi kolem ramen plíží ruka. ‚Nechtěla bys jít později do hotelu?“ zašeptá mi zákazník do ucha. Hosteska je velmi neobvyklá práce. V Británii nic podobného nemáme. Stejně jako gejši jsou tokijské hostesky placeny za úsměv a večírky s bohatými muži. Jako hosteska jsem nalévala drinky, zpívala karaoke a snažila se ignorovat zákazníky, kteří mě po práci zvali do hotelových pokojů. Hostesky by neměly mít se zákazníky sex, ale mnohé to dělají.
V Londýně jsem se o hostesingu poprvé dozvěděla od svého dvojčete, které několik týdnů pracovalo jako hosteska v Tokiu. Řekla mi, že je to skvělá práce – hlavně plat, který byl asi 30 liber na hodinu. V Londýně jsem měla pošramocené sebevědomí, ucházela jsem se o stovky absolventských míst a na všechna jsem byla odmítnuta.
Myslela jsem si, že práce v zahraničí, ať už by byla jakákoli, by mi zvedla sebevědomí, a tak jsem si za své úspory objednala letenku. Rodina a přátelé se obávali, že pojedu do Japonska sama, ale moje sestra je uklidnila, že hosteska je naprosto bezpečná.
Den po příletu do Tokia jsem si našla práci v klubu Afroditina hosteska. Bylo to v sexuální čtvrti, kde se po ulicích procházely prostitutky a bary měly názvy jako Fetish Palace nebo Red Sex. V Aphrodite’s jsem dostávala 30 liber na hodinu a dostávala jsem prémie, pokud jsem byla požádána, abych přišla ke stolu. Znělo to jednoduše, ale ve skutečnosti mnoho hostesek získávalo „žádosti“ tak, že po práci slibovaly zákazníkům sex.
Čím déle jsem tam zůstávala, tím větší byl na mě tlak, abych získávala žádosti. Každou noc jsem viděla, jak úžasné dvacetileté dívky chodí do hotelových pokojů se starými, obézními byznysmeny, jen aby je manažer klubu nechal na pokoji. Byly to holky jako vy nebo já – normální, vzdělané a zdánlivě se vším všudy. Mnohé hostesky se staly závislými na alkoholu, kokainu nebo cracku, jen aby se vyrovnaly s tím, co dělaly.
Čím déle jsem zůstával, tím víc jsem pil a tím víc se svět hostesek stával normálním. Brzy jsem se začala sama sebe ptát: Chtěla bych, mohla bych a jaká je moje cena? V hloubi duše jsem věděl, že nikdy nebudu moci mít sex se zákazníky, ale rozhodně jsem o tom přemýšlel. Věděla jsem, že moje práce bude bezpečnější, když to udělám, a často mi za to byly nabízeny obrovské sumy peněz.
Tlak na získání žádostí se brzy stal tak silným, že jsem Afroditu opustila. Když jsem se však vrátil do Londýna, ocitl jsem se opět na dně – jako bystrý absolvent mezi mnoha jinými, kteří se snaží najít práci. Netrvalo dlouho a byla jsem zpátky v Japonsku, kde jsem si mohla vydělat 30 nebo 40 liber na hodinu za to, že jsem nedělala nic víc než popíjela v baru a odháněla slizké muže. Každých pár měsíců jsem měnila bar, abych se udržela pod tlakem žádostí.
Po třech letech práce hostesky se moje kamarádka provdala za zákazníka a to mě vyděsilo natolik, že jsem se rozhodla, že je čas opustit Japonsko nadobro. V té době už ze mě byl jiný člověk. Nesnesla jsem svůj obličej bez make-upu a každý den jsem pila. Pomalu jsem si znovu vybudovala sebevědomí a začala jsem pracovat jako novinářka.
Když jsem lidem v Británii vyprávěla o hostesingu, někdy to ovlivnilo jejich pohled na mě. Ženám se nelíbilo, že jsem v blízkosti jejich přítelů, a muži nevěděli, co na to říct. Bylo mi divné mít sexuální vztahy poté, co jsem strávila tolik času odháněním mužů, a ne všichni moji přítelé chápali, co hostessing znamená. Někteří z nich se těžko vyrovnávali s tím, že jsem byla v takovém špinavém prostředí, ale mému současnému partnerovi to nevadí.
Mám štěstí, že jsem se dostala ven, když jsem to udělala; viděla jsem tolik dívek uvězněných v životě gejši s mnohem smutnějšími příběhy. Přála bych si, abych jim mohla pomoci, ale pro mnohé je už bohužel pozdě.
Skleněné gejši od Susanny Quinnové vydává nakladatelství Hodder & Stoughton za 7,99 liber
.