Náboženské texty jsou posvátné a ústřední texty učení téměř každého náboženství. Jsou významné, protože tyto texty zprostředkovávají duchovní pravdu, navazují spojení s božstvím, podporují komunitní identitu a zajišťují propagaci mystických zážitků a duchovních praktik.
Významné náboženské texty hlavních náboženství
Sedm údolí a Čtyři údolí
Jedná se o dva odlišné texty Bahá’í víry, které napsal Bahá’u’lláh, zakladatel Bahá’í víry. Kniha Sedm údolí, napsaná v roce 1860 v Bagdádu, vysvětluje cestu duše sedmi životními etapami, které se zaměřují na nalezení správné cesty. Čtyři údolí, napsaná v roce 1857 v Bagdádu, uvádí vlastnosti mystických poutníků jako dodržování náboženských zákonů, cestu k Bohu pomocí logiky a rozumu, s láskou k Bohu a cestu skrze rozum, poslušnost a inspiraci.
Tipitaka
Tipitaka byla sepsána kolem 1. století př. n. l. a je směrodatná především v théravádovém buddhismu. Zaměřují se na pravidla oblékání, určitá pravidla stravování, která je třeba dodržovat, a Buddhovo učení.
Křesťanství
Bible je považována za božskou inspiraci, která zaznamenává vztah mezi Bohem a lidstvem. Posvátný text pochází ze 4. století, odkdy se jeho kopie dochovaly ve Vatikánské knihovně, a obsahuje svaté písmo vztahující se k Ježíšovi. Křesťané jej považují za neomylné Boží slovo.
Védy a upanišady
Védy v písemné podobě byly sestaveny přibližně před 4 000 až 6 000 lety. Zahrnují původní texty známé jako mantry a komentářovou část jako bráhmany. Zahrnuje čtyři Védy s naukami, jako jsou postupy při svatbě v Rig Védě, obětní obřady v Jadžur Védě, zpěv oslavných písní v Sam Védě a filozofické a politické otázky jsou součástí Atharva Védy. Upanišady, známé také jako Védánta, jsou považovány za zakončení Véd a jsou jejich duchovním rozjímáním.
Korán a hadísy
Korán je v islámu považován za Boží slovo, které bylo zjeveno Mohamedovi, a hadísy obsahují výroky Mohameda a jeho následovníků, neboť se jedná o druh vyprávění. Jedná se o autoritativní texty v islámu.
Agamy
Agamy vycházejí z tirthankary, což samo o sobě souvisí se souborem nauk, které přicházejí prostřednictvím autoritativních učitelů. Jedná se o ustálené pravdy a tradici bez zřetelného původu.
Tanach a Talmud
Tanach je sbírka židovských textů a některé její prameny slouží jako základ Starého zákona křesťanské Bible. Je v něm zaznamenáno mnoho stejných božských nauk z Bible. V Talmudu jsou popsány rabínské nauky, které vypovídají o smyslu práce a zákazu různých druhů práce.
Šintoismus
Tento text, poprvé přeložený do češtiny v roce 1882 a poprvé napsaný v japonštině, je záznamem v šintoistickém náboženství, který vysvětluje zvyky, obřady a magické praktiky, jimiž se v Japonsku řídí šintoisté.
Guru Granth Sahib
Tento posvátný text, který poprvé sestavil v letech 1563-1606 guru Arjan, pátý sikhský guru, obsahuje také učení 13 hinduistických světců hnutí bhakti a dvou islámských.
Dao De Ťing
Jedná se o čínský filozofický text, jehož autorem je Laozi v 6. století př. n. l. Dao De Ťing v 81 kapitolách označuje mnoho nejdůležitějších filozofických učení tohoto náboženství.
Kniha stínů
Tento text obsahuje magické rituály, které se vyskytují v neopohanském náboženství známém jako Wicca. Hnutí Wicca se rozšířilo na počátku 20. století v Anglii a dnes je rozšířeno po velké části anglicky mluvícího světa.
Zoroastrismus
Zoroastrijská Avesta obsahuje zákon, učení a liturgii od proroka Zarathuštry a obsahuje hymny, modlitby a drobné texty.