Na počátku byla válka a lidé se zabíjeli kameny a špičatými holemi. Člověk se na to podíval a řekl: „To není dobré. Musíme se k nepřátelům přiblížit, abychom je mohli zabít“. A tak člověk vynalezl luk a šíp. A podíval se na to a řekl: „To je dobré“. A tak vyrobil ohňostroj, aby mohl slavit. V pravý čas se člověk podíval na luk a šíp a řekl si: „To je dobré. Mohu rychle zabíjet na dálku. Ale pořád to není dost dobré“. Připevnil tedy na své šípy ohňostroj a zjistil, že šípy nyní létají mnohem dál a rychleji. A pomyslel si: „To je dobré.“ A pokračoval ve vylepšování konstrukce a vyráběl větší rakety, které mohly létat dál a zabíjet více lidí.
Jednou přišel člověk a pomyslel si: „Počkat! Rakety létají daleko a rychle, proč by nemohly nést i něco jiného než destrukční zařízení?“
Přišel člověk, který si pomyslel: „Počkej! A tak posadil na raketu psa a vypustil ji na oběžnou dráhu. A pomyslel si: „To je dobré! Můj sousedův pes mě už nebude v noci budit svým mňoukáním!“ Nakonec muž přišel na geniální nápad. Když může pomocí rakety vyslat do vesmíru psa, proč by to nemohl udělat i ten otravný chlápek odvedle? A tak byly rakety použity k vyslání člověka do vesmíru. Ten se ale nakonec vrátil, a tak byly rakety použity k vyslání člověka na Měsíc. To ho sice zdrželo déle, ale stejně se během krátké doby vrátil.
Člověk se tedy zamyslel nad situací, a pak přistoupil k použití raket k vyslání domu do vesmíru, kam pak mohl poslat člověka na několik měsíců. A aby byl člověk spokojený, dávali mu pracovat na nejrůznějších vědeckých experimentech a každých několik týdnů mu posílali rakety naložené jídlem. A člověk se na to díval a říkal, že je to dobré.