Jaká je v posledních letech jedna z nejčastějších odpovědí na jakoukoli položenou otázku, požadavek nebo návrh, jak trávíme svůj čas?
Zřejmě není divu, že nikdy nemáme ČAS přemýšlet o ČASE, který máme? Dokonce ani ne o ČASE, který máme, ale o způsobu, jakým si ho organizujeme! Jste zmateni? Dovolte mi to objasnit.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč náramkové hodinky připevněné na vaší ruce (za předpokladu, že je ještě používáte), displej vašeho mobilního telefonu nebo jakékoliv jiné zatracené hodiny na světě ukazují 12 čísel označujících 12 hodin? Proč to není nějaké jiné náhodné číslo, třeba 28 nebo 16? Jaký význam má dvanáctka v našem vnímání času? Když se nad tím zamyslíte, nemůžete popřít, že náš systém měření je dost podivný. Dovolte mi, abych vám to vysvětlil:
- 24 hodin se dělí na dvě části – den trvá 12 hodin a noc 12 hodin
- 1 hodina obsahuje 60 minut, které mají také po 60 sekundách.
- Každá sekunda se pak dělí na 1000 milisekund.
No, to mi připadá jako dost zvláštní způsob dělení dne. Není divu, že děti mají problémy naučit se určovat čas! Nicméně jako vždy, stejně jako každá jiná věc na světě, i toto má svůj důvod.
V dnešním světě hojně používáme desítkovou číselnou soustavu, o které se předpokládá, že vznikla proto, že nám usnadnila počítání věcí na prstech. Tehdy, když lidé ještě objevovali zázraky přírody a hledali odpovědi na své nesčetné otázky, se běžně používalo mnoho jiných číselných soustav. Egypťané a Babyloňané, kteří jako první rozdělili den na menší části, používali dvanáctkovou (základ 12) a šestnáctkovou (základ 60) číselnou soustavu.
To samozřejmě vyvolává otázku – proč základ 12 a základ 60? Důvod je velmi jednoduchý, a přesto docela překvapivý!“
Ano, věřte nebo ne, důvodem je právě stavba našich prstů! Počet prstních kloubů na každé ruce (kromě palce) umožňuje počítat do 12 pomocí palce. Překvapuje vás, jak jednoduché vysvětlení to je? No, teď to bude trochu složitější…
Proč 24 hodin?“
Zkusme to pochopit krok za krokem. Koncept 24hodinového dne pochází od starých Egypťanů. Ti rozdělili den na 10 hodin pomocí zařízení, jako jsou stínové hodiny, a pak na každém konci přidali jednu hodinu (jednu za soumraku a jednu na konci dne). Později Egypťané zhotovili tyč ve tvaru T, která byla kalibrována tak, aby rozdělovala čas mezi východem a západem Slunce na 12 částí.
Při absenci slunečního světla však bylo obtížné dělit čas v noci. Je docela zajímavé zjistit, jak se jim to podařilo. Ano, noční dělení času bylo založeno na pozorování hvězd! V oněch starověkých dobách, kdy neměli k dispozici žádnou sofistikovanou technologii, si místo toho vybrali 36 skupin hvězd (malých souhvězdí) zvaných „dekany“, které postupně vycházely na obzoru, jak se Země otáčela. Každý dekan vycházel před východem Slunce a označoval začátek desetidenního období. Celkem 36 dekanů tedy znamenalo 36*10=360 dní v roce. Od jednoho soumraku do druhého bylo vidět 18 z těchto dekanů. Každému období soumraku však byly přiřazeny 3 z těchto dekanů, takže pro období úplné tmy jich zbývalo 12 (i zde funguje dvanáctková soustava!). Vzestup každého dekanu tedy znamenal hodinu, takže jsme se dostali na 12 hodin v každé noci.
V té době však hodiny neměly pevnou délku. Řečtí astronomové, kteří se tehdy snažili najít odpovědi na otázky týkající se vesmíru, existence a hvězd a galaxií (zkrátka… astronomové), zjistili, že je obtížné zvládnout výpočty převládající metodou. Hipparchos nám pak dal „rovnodennostní hodiny“, když navrhl rozdělení dne na 24 stejných hodin. I poté však obyčejní lidé dlouho používali sezónně se měnící hodiny. Teprve ve 14. století, kdy se v Evropě začaly používat mechanické hodiny, začali běžní lidé používat systém, který praktikujeme dodnes.
Proč 60 minut a 60 sekund?
Řečtí astronomové, kteří nám pomohli zjednodušit život rovnoměrným dělením 24 hodin, se při astronomických výpočtech řídili babylonským sexagesimálním systémem (základ 60). Pro větší pohodlí tedy dále dělili hodinu na 60 minut a každou minutu na 60 sekund. Není známo, proč Babyloňané používali systém se základem 60, ale může to být proto, že 60 je speciální číslo pro výpočty zlomků. Je to nejmenší číslo dělitelné prvními 6 počítacími čísly a také čísly 10,12,15, 20 a 30.
Pojetí milisekund je poměrně moderní, a protože používáme systém základu 10, každá sekunda se dělí na 1000 milisekund.
.