Lidé milují představu ocasu – zeptejte se mé pětileté neteře, která se obléká do dinosauřího ocasu, mává jím jako pes a používá ho jako zbraň.
Ocas je v říši zvířat téměř standardní záležitostí. Ryby je používají k pohonu, krokodýli jako tukové zásoby, ještěrky je pouštějí jako návnady, chřestýši pak jako výstražná zařízení, kopytníci je používají jako plácačky na mouchy. Některé opice se jimi dokážou uchopit.
Doktor David Young je zoolog, který napsal zásadní učebnici Objev evoluce a je ředitelem Tiegsova muzea na univerzitě v Melbourne.
„Ocas u savců často slouží jako protiváha hlavy a pomáhá zvířeti při pohybu, zejména při běhu. Když se podíváte na divoké kočky, ty, které běhají velmi rychle, mají delší ocasy.“
„Podobně i opice žijící na stromech v Africe a Asii, například makakové, mají dlouhé ocasy, které používají k udržení rovnováhy, protože se pohybují po čtyřech.“
Člověk sice ocas má, ale jen po krátkou dobu během našeho embryonálního vývoje. Nejvýrazněji se projevuje kolem 31. až 35. dne těhotenství a pak regreduje do čtyř nebo pěti srostlých obratlů, které se stávají naší kostrčí. Ve vzácných případech je regrese neúplná a obvykle bývá po narození chirurgicky odstraněna.
Co se tedy stalo s ocasem na evoluční cestě od opic přes lidoopy až k nám?
„Lidé patří do skupiny zvané lidoopi a spolu se šimpanzi, gorilami a orangutany nikdo z nás ocas nemá. Menší opice, jako jsou giboni, také nemají ocasy a dávají nám vodítko, jak může být absence ocasu výhodou.
„Giboni jsou schopni používat své dlouhé ruce k houpání z větve na větev v korunách stromů jihovýchodních asijských lesů. Když se houpou, kmen a nohy visí pod nimi a dodávají tělu vzpřímený postoj. Ocas by při tomto způsobu pohybu jen překážel a byl by na obtíž.“
„Giboni se také mohou pohybovat bipedálně po větvích, přičemž k udržení rovnováhy používají paže. Vzpřímený postoj bez ocasu je také vhodný pro šplhání po kmenech stromů.“
Jinými slovy, tato zvířata jsou přirozeně vzpřímená, na rozdíl od opic starého a nového světa, které používají všechny čtyři. Obojí je vhodné pro jejich přežití v daném prostředí.
„Vzpřímený postoj u opic je anatomicky umožněn kratší bederní oblastí a ztrátou ocasu. Ramenní lopatka je navíc umístěna vzadu, nikoliv po stranách jako u opic, proto jsou giboni schopni zvedat ruce a houpat se na nich,“ říká doktor Young.
„Porovnejte to ale s opicemi nového světa Jižní Ameriky, jako jsou pavoukovci, kteří také používají všechny čtyři, ale mají předsunuté ocasy, což znamená, že mohou používat svůj ocas jako další ruku.“
Opice nového světa jsou samostatnou skupinou vzdálenou opicím starého světa a nejsou součástí opičí linie.
Rozdíl mezi opicemi a lidoopy, s ocasem a bez ocasu, je tedy záležitostí adaptace na určité prostředí. Jak už to tak bývá, vzpřímený postoj bez ocasu, který je vhodný pro pohyb na stromech, je vhodný i pro opuštění stromů a chůzi po zemi. Po několika úpravách to umožnilo prvním lidem chodit a běhat po pastvinách a osvojit si zcela nový způsob života.
Takže buďte rádi, že nemáte dlouhý ocas, když jedete na kole nebo běžíte pro výtah.
Obrázek na banneru: Flickr