Promiňte, omluvte mě, děkuji

„Japonci jsou prý velmi zdvořilí. Je to pravda?“

Nedokážu ani říct, kolikrát se mě na to lidé ptali, zejména při cestách domů do Spojených států. Mnoho Američanů si představuje zemi plnou lidí, kteří každou druhou větu říkají „promiňte“, „děkuji“ a „prosím“. Ale to samozřejmě není pravda, Japonci tyto fráze používají v každé větě. Alespoň jednou.

Příklad dvojí a trojí „děkuji“. Jedna z věcí, která mě překvapila, když jsem poprvé přijel do Japonska, nebylo to, že Japonci vždycky říkají „děkuji“, ale že mají pocit, že jen jedno „děkuji“ zdaleka nestačí, ani když vyjadřují vděčnost za sebemenší věc. Až budete příště odcházet z japonské restaurace, spočítejte si, kolikrát vám personál poděkuje za návštěvu. Pak spočítejte, kolikrát vám poděkoval každý jednotlivý člen personálu v různých hlasitostech. Budete mít pocit, že jste vyhráli děkovnou loterii.

V angličtině máme „Thanks again“, což znamená, že jsme již poděkovali a dáváme vám najevo, že si to uvědomujeme a děkujeme vám znovu. Kdybychom děkovali potřetí, zajímalo by mě, co bychom řekli. Možná „Děkuji potřetí“. Ale Japonci si s tím, kolikrát už poděkovali, hlavu nelámou. Prostě děkují dál. Děkování je vskutku dar, který nepřestává dávat. A děkuji.

A co se mi líbí, je to, že slovo „děkuji“ má v japonštině v podstatě minulý čas. Takže „arigatou gozaimasu“ je „děkuji“, zatímco „arigatou gozaimashita“ je „děkuji za to, co jsi právě udělal“. A prosím, nezaměňujte tato dvě slova, děkuji.

Ale ještě důležitější slovo je podle mého názoru „sumimasen“. To je, ruku na srdce, nejvhodnější japonské slovo číslo 1, které je třeba v Japonsku znát. Oficiálně znamená „promiňte“, ale také „omlouvám se“, a dokonce, hádáte správně, „děkuji“.

Vždycky mě však zajímaly kořeny tohoto slova. Kdysi dávno, když byl japonský jazyk poprvé zasazen (odtud se berou kořeny slov), vypěstovali kořen slova sumi. Sumi je také slovo pro „inkoust“ (všimněte si, že slovo sumi-e je inkoustová malba a sumi je inkoust používaný při kaligrafickém psaní). K slovu sumi pak přidali zápornou příponu masen. Možná, že „sumimasen“ je slovesný tvar slova sumi se zápornou příponou, což znamená „ne inkoust“.

Vím, že teď řeknete, že můj argument je nesprávný, protože kandži pro „inkoust“ je jiné a kořen slova „sumimasen“ je „sumu“, nikoli „sumi“. Ale pokud je slovo „shi“ (čtyři) v japonštině považováno za nešťastné jen proto, že je homonymem slova „smrt“ (jiné kandži, jiné kořenové slovo), pak sumimasen jistě může mít inkoustový podtext.“

A: „Prosím, podepište tento dokument.“

B: „Sumimasen“. (Promiňte = Ne inkoustem).

Kromě toho vás nikdy nenapadlo, jestli si sazeči původního jazyka některá z těchto homonym nevymysleli záměrně? Koneckonců mohli prostě zasadit více různých slov; není to tak, že by v jazyce nebylo dost zvuků, aby se dala vymyslet nová slova. Nevím, jak vy, ale já si myslím, že je to podraz. „Tam“, „jejich“ a „oni“ by mohly být nějakým žertíkem, který si z nás udělal nějaký geneticky modifikovaný jazyk.

Takže je možné, že nám naši padlí otcové chtěli do podvědomí vštípit, že sumimasen, neboli pardon, má být nesmazatelné. A když už jste u toho, udělejte z toho umělecké dílo.

Další superpohodlné zdvořilostní japonské slovo, které by měl znát každý, je „hai“. Většina lidí ví, že hai znamená ano, ale hai může znamenat i mnohem víc než ano. Někdy se například používá také jako zdvořilostní výraz uznání. „Mohl by se přihlásit další soutěžící v anglickém projevu?“. „Hai!“ vykřikne řečník, než přistoupí k pódiu.

Pak je běžné dvojí hai, hai-hai, což znamená „ano, ano“, protože jsou chvíle, kdy jen jedno „ano,“ zdaleka nestačí. Dvojité hai se používá k ujištění, že někomu rozumíte, co říká, a že už nemusí pokračovat: Dobře, chápu! Na hai se mi líbí, že zní jako anglické slovo „high“ (že by křížové homonymum?), ale v japonštině se vyslovuje krátce a ostře. Má slovní interpunkci – říká se s vykřičníkem: Hai!

Dalším zdvořilým japonským slovem s vysokou mírou opakování je to krásné slovo „dozo“, které zní podobně jako „doze“ v angličtině, výraz, který vyvolává představu líných odpolední, houpacích sítí a margarity. Tedy alespoň mně ano. Dozo znamená „jít napřed“ nebo „jít první“. Zatímco některá slova se zkracují, aby se snáze vyslovovala („arigatou gozaimasu“ se stává „arigatou“), dozo se často prodlužuje na „hai-dozo“, jako by to bylo jedno slovo (Yes-go-ahead). Jindy se pro naléhání, aby někdo šel napřed, používá velmi šikovné dozo-dozo.

Je to nekonečná kombinace těchto slov, díky které je jejich používání opravdu zábavné.

A: „Hai, dozo.“

B: „Sumimasen. Arigatou gozaimashita.“

Jistě, existuje celá zdvořilostní slovní zásoba a úroveň konverzace se speciálními zdvořilostními deklinacemi sloves a dalšími „O“-také zdvořilostními podstatnými jmény, ale tam se dnes nedostaneme. Ani v žádný jiný den, když na to přijde. Je to úplně jiný vír, do kterého se mi nechce vás vrhat.

Tento sloupek je velmi dlouhý, sumimasen. Dozo, teď se můžeš vrátit k tomu, co jsi dělal předtím. Děkuji vám za přečtení, arigatou gozaimashita.