Právě jsem se vrátil z kina Harry Potter a Kámen mudrců a poprvé jsem pochopil, proč je kolem toho tolik povyku. No, možná ne VŠECHNO.
Chápu, že se prodávají bestsellery. Chápu, že příběh uchvátil lidi všech věkových kategorií. Chápu, proč ho nakladatel dokázal přeložit a uvést na trh ve třiceti různýchzemích.
Co ale nechápu, je očerňování, kterého se tomuto příběhu dostalo od lidí, kteří si říkají „křesťanští“.
Možná jsou to hůlky a slovo „čarodějnice“, které je podráždily? Vskutku, nejhorší kritika přišla od některýchkřesťanů, kteří lpí na doslovném významu věcí. K tomu, abychom se od Harryho Pottera dostali k vážnému satanismu, je však zapotřebí víc než jen doslovnost. Když o tom teď přemýšlím, zdá se mi tvrzení, že tento příběh je buď zjevně, nebo záhadně satanistický, přímo absurdní. Naopak, zápletka, motivy a symboly ve filmu, který jsem právě viděl (knihu jsem – stejně jako hrstka dospělých Američanů – stále ještě nečetl!), hovoří proti samotným zlým silám, které křesťané tradičně a doktrinálně přisuzují hříchu i satanovi.
Právě proto si myslím, že každý zbožný křesťan by měl Harryho Pottera vidět a vychutnat si ho.
Děj Harryho Pottera vypráví o tom, jak chlapec odvážně, i když nevědomky, používá hlubší, pravdivější magii, aby porazil zlého čaroděje a vyhrál bitvu nad silami zla. Tímto způsobem se příběh velmi podobá románu C. S. Lewise Lev, čarodějnice a skříň, v němž Aslan, podobný Kristu, porazí zlotřilou Bílou čarodějnici tím, že se nechá obětovat, čímž se odvolá na dávnější magii, která osvobodí Narnii z jejího ledového, trestajícího sevření. (Zajímalo by mě, co se o Lewisově díle říkalo v době jeho vydání?) Křesťanům by oba příběhy měly znít důvěrně známě. Jejich poslech by neměl oslabit, ale naopak posílit naše chápání a ocenění našeho vlastního křesťanského vyprávění, protože apelují na naše chápání vykoupení hlubší, větší mocí.
Stejně tak témata v Harrym Potterovi nejsou záludně hříšná, ale zjevně morální: Věrnost. Odvaha. vytrvalost. Síla lásky. Nebezpečí spočívající v nerozlišování dobra od zla. Jistota, že marnivost a sobecké touhy vedou k marným a katastrofálním koncům. Film je v těchto ohledech téměř kazatelský. Připouštím, že Bradavická akademie je stále spíše školkou než nedělní školou, ale morálka, kterou propaguje, je jistě také morálkou „křesťanskou“.
A konečně, což je nejpozoruhodnější, je v Harrym Potterovi použita symbolika. Například kámen mudrců je jasně červený kámen velikosti dlaně. Nevypadá jako jablko a silně připomíná ovoce ze zakázaného stromu v rajské zahradě. (Zakázaný strom v knize Genesis je ovšem strom poznání dobra a zla, nikoli strom života.) Také samotný Harry Potter je identifikován podle znamení, které získal jako dítě, když zůstal sám naživu poté, co jeho rodiče byli zabiti,jeho matka se za něj obětovala. Vskutku nejsme daleko odporozumění křtu, když pochopíme, že na čele nosíme neviditelné znamení rodičovské lásky (Boží dítě!) a života daného v oběti za nás. Toto znamení kříže učiněné na našem čele při křtu nás navždy poznamenává, chrání nás a odlišuje od všech, kdo se s námi setkají. Symboly se samozřejmě neshodují přesně, ale jsou si dost podobné na to, abychom znovu zvážili a ocenili rituály, symboly a skutečnosti křesťanské praxe.
Četl jsem omluvy za „Pottera“, které ho omlouvají jako neškodný, protože je to „jen příběh“ nebo „fantaskní pohádka“. Tyto omluvy se míjejí účinkem stejně jako tvrzení, že „Potter“ je satanský. Pokud si křesťané na Harryho Pottera vůbec mohou stěžovat, pak je to míra, do jaké jeho autorka J. K. Rowlingová „čerpá“ z křesťanského vyprávění a tradice, aniž by to uvedla na pravou míru. „Harry Potter“ má úspěch po celém světě, protože vypovídá o skutečném boji mezi dobrem a zlem, o skutečném setkání s tajemstvím a o skutečné touze po lásce, která je srdcem lidstva, středem vesmíru a základem křesťanské víry.
Popis některých rozdílných názorů na knihu HarryPotter a kámen mudrců najdete na stránkách gospelcom.net.
.