Trhák zlatého lístku, Zázrak továrny na čokoládu a rozmarnost Umpa-lumpů: Sladký svět vymyšlený v knize Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu z ní udělal jednu z nejoblíbenějších pohádek v dětské literatuře.
Po celém světě se prodalo nejméně 20 milionů výtisků v 55 různých jazycích a kniha z roku 1964 stále láká čtenáře všech věkových kategorií svým hadrovým příběhem o malém chlapci Charliem Bucketovi, jehož život se změní, když v obalu čokoládové tyčinky najde vytoužený lesklý lístek.
Pro Dahla byl však tento příběh výsledkem desetiletí, kdy mu v hlavě zrála myšlenka smíšená s obdobím rodinné tragédie. „Začíná to vždycky malým semínkem nápadu, malým zárodkem, a ani ten nepřichází zrovna snadno,“ řekl britský autor časopisu Scholastic o svých nápadech na příběhy. Nakonec to však byla jeho láska k dětské zábavě, která mu pomohla vytvořit univerzální příběh s tak ikonickými postavami. „Mým štěstím je, že se směju přesně těm samým vtipům, kterým se smějí děti.“
Jako dítě si Dahl představoval, že bude pracovat v továrně na čokoládu Cadbury
Ve třinácti letech opustil Dahl v roce 1929 svou první britskou internátní školu St Peter’s ve Weston-super-Mare a přestěhoval se do Repton School v jižním Derbyshire. A nová škola mu přinesla nečekanou výhodu: čokoládu zdarma!
Čokoládovna Cadbury posílala studentům vzorky v nepopsaných obalech, aby získala jejich názory jako testovací publikum. Dahlova zkušenost dospívajícího ochutnávače čokolády ho přivedla na myšlenku, jak asi vypadá proces výroby cukrovinek.
„Tehdy jsem si uvědomil, že uvnitř té velké čokoládovny Cadbury’s musí být vynálezní místnost, tajné místo, kde dospělí muži a ženy v bílých kombinézách tráví veškerý čas tím, že si hrají s lepkavou vařící kaší, cukrem a čokoládou, míchají je a snaží se vymyslet něco nového a fantastického,“ napsal ve svém projevu.
A brzy si v tomto scénáři představil sám sebe, jak vymýšlí dokonalou čokoládovou pochoutku. „Vyběhl bych na chodbu, v ruce svíral svůj nový vynález a vtrhl bych přímo do kanceláře samotného velkého pana Cadburyho,“ pokračoval a dodal, že cukrářova tvář by se „rozzářila“ a on by ho jmenoval ředitelem a dal mu dva Rolls-Royce. „V noci jsem v té internátní škole ležel v posteli a snil o dalších a dalších fantastických úspěších, které jsem zažíval s panem Cadburym v jeho továrně.“
C. S. Forester motivoval Dahla k tomu, aby začal psát
Tyto pubertální sny šly stranou, protože hledal vlastní dobrodružství v reálném životě. Po expedici do Newfoundlandu začal v roce 1934 pracovat pro společnost Shell Oil v Londýně a poté přešel do kanceláře v Dar-es-Salaamu v dnešní Tanzanii. Druhá světová válka zkrátila jeho působení tam, a tak v roce 1939 vstoupil do Královského letectva v Nairobi. Po pobytech v Libyi a Řecku skončil v roce 1942 ve Washingtonu jako asistent leteckého atašé britského velvyslanectví. Právě v hlavním městě USA se seznámil s britským spisovatelem C. S. Foresterem, který ho povzbudil, aby začal psát.
Dahl rychle našel úspěch a měl za sebou řadu žánrově pestrých publikovaných děl: v roce 1943 knihu The Gremlins od nakladatelství Walt Disney/Random House, v roce 1946 sbírku povídek, v roce 1948 dystopický román pro dospělé Some Time Never a v roce 1955 divadelní hru The Honeys – navíc se jeho povídky začaly v roce 1957 objevovat v seriálu Alfred Hitchcock Presents.
VÍCE: Dahl byl za druhé světové války špionem a stíhacím pilotem, než se stal oblíbeným autorem knih pro děti
Dahl po tragické nehodě svého malého syna pozastavil psaní
Při zdokonalování svých spisovatelských schopností Dahl nikdy nezapomněl na svou fantazii o továrně na čokoládu. A právě po radosti, kterou pocítil z napsání knihy Jakub a obří broskev, jež vyšla v roce 1961, tento nápad vzkřísil a v roce 1960 začal psát knihu, která se tehdy jmenovala Charlieho čokoládový kluk.
Kromě profesního naplnění přišlo i naplnění osobní: v roce 1960 se mu narodil první a jediný syn Theo – s americkou herečkou Patricií Nealovou. To, co mělo být pro rodinu radostným obdobím, se však změnilo v tragédii, když rodinná chůva Susan Densonová tlačila čtyřměsíční dítě v kočárku v New Yorku a srazil ho taxík.
Dítě utrpělo nepředstavitelná zranění: „roztříštila se mu lebka“ a byl mu diagnostikován „neurologický deficit“. Dahl byl ve svém bytě a psal – pravděpodobně pracoval na Charliem -, když k nehodě došlo.
Jeho priority se okamžitě změnily, protože se plně soustředil na péči o tohoto malého syna. Dokonce i po devíti operacích, při nichž bylo dítěti ošetřeno poranění hlavy, mu přebytečná tekutina stále plnila mozek a ohrožovala jeho zrak. Autor se však nezastavil před ničím. Nakonec požádal známého hračkáře Stanleyho Wadea, aby mu pomohl sestrojit přístroj.
„Dahl se na 18 nebo více měsíců vzdal psaní a věnoval se vynálezu shuntu, který by pomohl zachránit život jeho syna,“ řekl časopisu Vanity Fair Dahlův oficiální životopisec Donald Sturrock, s nímž se setkal v roce 1985. Nakonec pomohl vymyslet ventil Dahl-Wade-Till (DWT). Zatímco Theo byl již na cestě k uzdravení, když byl přístroj dokončen, pomohl nakonec dalším 3 000 dětí.
Roald Dahl se svou rodinou: (L-R) syn Theo, dcera Tessa, první manželka Patricia a dcera Olivia
Fotografie: PA Images via Getty Images
Psaní „Karlíka“ přerušil poté, co jeho dcera onemocněla spalničkami a zemřela
Pro nový začátek se rodina v roce 1961 vrátila do Anglie – a zabydlela se v příjemné rutině. V roce 1962 jeho žena odjela natáčet film Hud s Paulem Newmanem a on začal znovu pracovat na Charlie – až jednoho dne přišla jeho nejstarší dcera, sedmiletá Olivia, ze školy domů se spalničkami.
„Když nemoc nabrala svůj obvyklý průběh, vzpomínám si, že jsem jí často četl v posteli a nijak zvlášť mě to neznepokojovalo,“ napsal Dahl v roce 1986. „Pak jsem jednou ráno, když už byla na dobré cestě k uzdravení, seděla na její posteli a ukazovala jí, jak má vyrábět zvířátka z barevných čističů dýmek, a když na ni přišla řada, aby si jedno vyrobila sama, všimla jsem si, že její prsty a mysl nespolupracují.“ (D291)
Mladá dívka řekla otci, že se jí prostě chce spát. „Za hodinu byla v bezvědomí. Za dvanáct hodin byla mrtvá,“ napsal.
Není třeba říkat, že ho její smrt naprosto ohromila. „Po dceřině smrti upadl Dahl do největší deprese svého života,“ řekl Sturrock časopisu Vanity Fair.
PŘEČTĚTE SI VÍCE: Dcera Roalda Dahla tragicky zemřela v sedmi letech na spalničky
První manželka Roalda Dahla Patricia Nealová si v lednu 1968 čte s dětmi Lucy, Ofélií a Theem knihu „Karlík a továrna na čokoládu“
Foto: Dahl vložil své emoce do psaní a dokončil „Karlíka a továrnu na čokoládu“
Aby unikl tragickému zlomení srdce, nasměroval nakonec své emoce do psaní, z něhož se vyvinula kniha Karlík a továrna na čokoládu, vydaná v roce 1964. „Napsal ji během čtyř nejtěžších let svého života, v letech 1960 až 1964,“ řekl Sturrock. Ale možná právě tyto pocity bezmoci pomohly přivést pohádky – které mohl ovládat – k životu.
„Ten pocit kouzla, geniality vynálezce, je myslím u Wonky velmi zřetelný a také ten pocit opravdu silné, dominantní osobnosti, která dokázala překonat cokoli,“ pokračoval Sturrock. „Myslím, že se do Wonky vlil, a čím víc víte o těžkých okolnostech jeho soukromého života, když knihu psal, tím je vám Wonka sympatičtější a výjimečnější.“
Úspěch knihy vedl k tomu, že Dahl dostal příležitost napsat scénář k filmu Willy Wonka a továrna na čokoládu z roku 1971 s Genem Wilderem v hlavní roli. Ačkoli Dahl zemřel v roce 1990 na infekci ve věku 74 let, jeho nejsladší příběh okouzluje diváky i nadále, například ve filmu Karlík a továrna na čokoládu z roku 2005 s Johnnym Deppem v hlavní roli, v opeře Zlatý lístek z roku 2010 a v muzikálu na West Endu z roku 2013, který se později v roce 2017 dostal na Broadway. A příběh stále přitahuje titulky novin, jako když Dahlova vdova Felicity v roce 2017 řekla BBC, že Charlie měl být původně Afroameričan.
Největší inspiraci pro Karlíka a továrnu na čokoládu však ve skutečnosti možná najdeme v něčem, co vypadá jako dělová koule, která ležela na stole v Dahlově pracovně, vedle místa, kde psal knihu. Při bližším pohledu zjistíte, že se ve skutečnosti jedná o svazek stovek obalů z čokoládové fólie, což dokazuje, jak moc byl Dahl vášnivý milovník čokolády.