Před dvěma týdny jsem se rozešla se svým přítelem. Je to ženatý muž a je o 20 let starší než já… Je mi 29 let a jemu 49 let. Prožili jsme spolu 3 a půl úžasných let.
Samozřejmě jsem věděla, že chodit s ženatým mužem je chyba, ale nemohla jsem si pomoct, je to skvělý, starostlivý člověk, který se ke mně chová velmi dobře, a já mám pocit, že je pro mě vším, říká mi a ukazuje věci, které jsem nikdy předtím nevěděla!
Poprvé jsem se s ním setkal v baru a on požádal mé telefonní číslo, a když jsme se viděli na druhý den, řekl mi, že je ženatý a mají 2 děti (20 let a 17 let), ale v té době mi vůbec nevadí, že je ženatý, protože jsem si myslel, že máme jen příležitostné datování, nebyl jsem ho ještě milovat, ale mám ho rád hodně, protože je to milý chlap. Jak vztah pokračovat a známe se navzájem velmi dobře, cítím, že jsem se do něj zamiloval, protože on mě lepší člověk. Než jsem ho potkala, byla jsem taková troska, v minulosti jsem dělala hrozné věci, brala drogy a spala… ale on ze mě teď dělá pozitivní osobu, dělá ze mě lepšího člověka, všechny ty hrozné věci jsem kvůli němu nechala za sebou, protože ho miluju, protože chci být jeho dobrá přítelkyně. Způsob, jakým přemýšlím o věcech právě teď, je jiný než předtím kvůli němu.
Řekl mi o svém manželském životě, nic špatného s jeho manželským životem, je šťastný se svou rodinou a také mi řekl, že jeho žena je dobrý člověk, ale když mě potkal a on pocit vzrušení štěstí více než když je se svou ženou, nemohl si pomoci, aby se do mě zamiloval, miluje 2 ženy najednou.
Žijeme v jiné zemi, vidíme se pouze jednou za 2 týdny (pouze na 3 nebo 4 dny při každé návštěvě) pokaždé, když měl svou služební cestu do mé země nebo já ho následuji na jeho služebních cestách do jiné země.
Když jsem se do něj začala zamilovávat, začala jsem žárlit na jeho ženu a pokaždé, když jsme se hádali, bylo to vždycky proto, že žárlím, ale on byl vždycky dobrý, vždycky se mu podařilo mě uklidnit, hodně jsme se hádali, ale vždycky se nám podařilo znovu se k sobě vrátit… v tu chvíli jsem věděla, že se do mě také zamiloval a řekl mi, že mě miluje.
Takže, v prosinci 2016 se přestěhoval do Londýna, protože jeho práce, ale jeho rodina zůstává, jeho rodina se k němu připojí poté, co jeho dcera dokončí školu v tomto roce. Chce, abych s ním jela do Londýna, protože je tam sám a můžeme spolu žít jako normální pár, souhlasím a jsem moc šťastná, protože s ním můžu žít. Pokaždé, když jeho rodina přijede do Londýna každé školní prázdniny, vracím se do své země. Takže poslední rok se vracím do své země – do Londýna. Pocit, když s ním žiji ve stejném domě, je nadšený a šťastný, žijeme jako normální pár, to mě nutí ho milovat víc a nechci ho ztratit.
V polovině minulého roku se o mně dozvěděla jeho žena, byla velmi podezřívavá ohledně jeho chování a on jí přiznal, že má se mnou poměr a také jí řekl, že mě miluje. Plakala a chtěla, aby se mnou ukončil vztah. Řekl své ženě, že už ukončit svůj vztah se mnou, byl smutný a zmatený, že nechce ukončit náš vztah, takže jsme pokračovat spolu za jejími zády. Od té doby ho jeho žena stále kontroluje…
Do října loňského roku jsme měli velkou hádku, opět to bylo kvůli mé žárlivosti… Byla jsem velmi žárlivá pokaždé, když telefonoval své ženě, když jsme spolu, vím, že se mýlím, neměla bych to dělat, ale opravdu si nemůžu pomoct se svou žárlivostí, protože ho moc miluju… Vánoce minulého roku, když má svůj rodinný čas s rodinou v jeho zemi, jeho žena zjistit o mně znovu, byla zničená a prosila ho, aby s ní zůstat a prosil ho, aby jí dát šanci napravit jejich manželský život, ona je také říct mu, že pokud není šťastný s ní během 1 nebo 2 let, může vždy vrátit ke mně. A on jí řekl, že se chystá učinit rozhodnutí, ale potřebuje mě nejdřív vidět, než se rozhodne, takže mě navštívil v mé zemi, i když je to proti jejímu přání …
1. ledna tohoto roku přišel do mé země, aby mě navštívil, ale ještě se nerozhodl, řekl, že mě musí nejdřív vidět, než se rozhodne … měli jsme spolu dobrý čas a byl jsem si jistý, že 100% si mě vybere, dal mi imaginární scény, jak kdybychom spolu žili navždy. Je zmatený z rozhodnutí, bojí se, že pokud si ji vybere a nebude s ní šťastný, bude litovat svého rozhodnutí a až se mě pokusí znovu najít, možná už budu dál a vezme si jiného kluka. Řekl mi, že ať se rozhodne jakkoli, ublíží tím někomu, koho miluje, ať už jsem to já, nebo ona.
1 týden poté, co jsme spolu trávili čas, musel odletět zpátky do Londýna, vzala jsem ho na letiště a on mě pevně objal a rozplakal se, řekl, že mu budu moc chybět… v ten den jsem cítila, že se stane něco špatného.
3 dny poté, co se vrátil do Londýna, mi zavolal… řekl, že to nemůže udělat, že si vybral svou ženu, že jí musí dát šanci. Najednou se mi podlamují kolena a nemůžu dýchat… brečím, on brečí! Řekl, že na mně není nic špatného a že mě moc miluje, ale myslí si, že jí musí dát šanci, vždyť je to 25 let manželství a nemůže ho jen tak zahodit. Řekl, že je to nejtěžší rozhodnutí, které v životě udělal.
Jsem zničená… Snažila jsem se s ním vyjednávat, říkám mu, že mi nevadí být jeho milenkou a slibuji, že pro něj budu lepší člověk, ale on řekl, že nemůže… Ptám se ho, bude s ní šťastný? Řekl, že neví… proto jí dá šanci a uvidí, co bude dál. Řekl, že pokud s ní nebude šťastný, řekne mi to a najde si mě… ale chce, abych šla dál nečekala na něj.
Každý den od rozchodu udržujeme kontakt a telefonujeme, ale méně si píšeme, i když říkal, že musíme mluvit méně, ale já mu stále píšu a volám, protože mi to dělá mnohem lépe… Řekl mi, že se mnou nepřestane být v kontaktu, chce mě kontrolovat, dokud se nebudu cítit lépe, chce být přítel. A já jsem ráda, že mu na mně pořád záleží a pořád se mnou chce být v kontaktu… a domluvili jsme se, že se za 2 roky zase sejdeme a budeme mít společnou dovolenou, i když bude šťastný nebo ne se svou ženou, tak ten plán stejně uděláme.
Hluboko v srdci samozřejmě pořád doufám, že si to rozmyslí a vrátí se ke mně, ale vím, že musím jít dál, je to pro mě hodně těžké jít dál, protože on je moje opravdová láska, je to můj svět, nemůžu na něj přestat myslet. Každou noc se rozbrečím, dokud neusnu, a když se probudím, je mi smutno a přeji si, abych mohla spát navždy a zapomněla na svou bolest a zlomené srdce.
Těším se na naši společnou dovolenou za 2 roky, vím, že 2 roky jsou dlouhá doba, ale počkám.
Takže moje otázky zní – mám na něj čekat? Opravdu na něj chci čekat, ale nechci se zase zklamat. On je to jediné, co chci!!!
Vždycky doufám, že nebude šťastný se svou ženou a zase se ke mně vrátí, vím, že je to hrozná představa, ale prostě si nemůžu pomoct… Cítím se prázdná, cítím se ztracená…
Vím, že je to špatné zamilovat se do ženatého muže, ale opravdu jsem si nemohla pomoct, protože je velmi dokonalý a rozumí mi. Kdybych mohla ovládat své city, samozřejmě bych si vybrala svobodného muže, do kterého bych se zamilovala, ale to nemohu ovlivnit. Proto mu také nikdy nevyčítám, když se se mnou rozešel, protože mě miluje a to taky nemůže ovlivnit a musí jí dát šanci… Dám mu prostor, který potřebuje, dokud se ke mně zase vrátí, nevadí mi čekat dva roky a vím, že když se k sobě po rozchodu vrátíme, posílí nás to víc než kdy jindy.