S. MARGARET FULLEROVÁ (1810 – 1850)
Margaret Fullerová jako dítě v Massachusetts pročítala otcovu knihovnu a v Cambridge studovala klasické a evropské jazyky i filozofii. Tam se rychle stala předčasně vyspělou nejmladší členkou bostonské inteligence, spřátelila se s filozofem Ralphem Waldo Emersonem, novinářkou Harriet Martineauovou a pedagogem Bronsonem Alcottem, který jí nabídl místo učitelky na pokrokové Temple School. Jako nadaná instruktorka učila jen několik let, než se s matkou a sourozenci přestěhovala do domu na bostonském předměstí.
Když se Margaret Fullerová přidala do jejich řad, vytvořila dříve volně sdružená skupina svobodomyslných Bostonců hnutí transcendentalistů. Na rozdíl od zastánců doktrinální filozofie nebo náboženství transcendentalisté prosazovali „svobodný život svobodného ducha“ a snažili se dosáhnout porozumění a osobního růstu prostřednictvím častých „rozhovorů“, v nichž hrála klíčovou roli Margaret Fullerová, energická a pronikavá řečnice. Uspořádala několik sérií „Conversations“ pro jedno pohlaví, aby nabídla ženám ze svého kruhu příležitost diskutovat o tématech, jako je vzdělání, náboženství, ženská práva, zdraví a umění. Za účast vybírala poplatek a mohla tak podporovat svou rodinu a zároveň se věnovat výměně názorů a přátelství, které považovala za své nejopravdovější poslání.
V roce 1840 vydala spolu s Emersonem a dalšími první číslo transcendentalistického časopisu Dial a pravidelně přispívala uměleckou a společenskou kritikou do svých vlastních novin i do New-York Daily Tribune Horace Greeleyho. Před cestou do Evropy v roce 1845, kde ji vzrušovala politická nestabilita kontinentu a možnost republikánské revoluce, psala také cestovní deník a feministický traktát Woman in the Nineteenth Century. V Itálii se seznámila a zamilovala do mladého šlechtice Angela d’Ossoliho a připojila se k němu jako bojovnice za svobodu v povstání v roce 1849. Po neúspěchu boje za italské republikánství vypluli se svým dítětem do Spojených států a jen několik hodin od newyorského přístavu zničila loď bouře. Tělo dítěte vyplavilo moře na břeh, ale Margaret Fullerovou už nikdo nikdy nespatřil.
V roce 1846 ji Edgar Allan Poe popsal ve své knize Literáti New Yorku. No. IV,“ v Godey’s Lady’s Book, v. 33, str. 74-75:
Je středně vysoká; na postavě není nic pozoruhodného; hojnost lesklých světlých vlasů; oči modrošedé, plné ohně; prostorné čelo; ústa v klidu naznačují hlubokou citlivost, schopnost citu, lásky – když se pohnou lehkým úsměvem, stávají se v intenzitě tohoto výrazu dokonce krásnými; horní ret se však, jakoby hnán působením mimovolných svalů, obvykle zvedá, což vyvolává dojem úšklebku.
Další portréty se objevují v:
John S. Hart, vyd. Female Prose Writers of America (1852), deska naproti str. 237.
Sarah J. Hale, vyd. Woman’s Record (1853), str. 665; též edice z roku 1855.
Paní Newton Croslandová. Memorable Women (Boston, 1854), deska předcházející s. 321.
Evert A. a George L. Duyckinck, vyd. Cyclopaedia of American Literature (1855), sv. 2, s. 526.
Abner D. Jones. The American Portrait Gallery (New York, 1855), s. .
Abner D. Jones, vyd. The Illustrated American Biography, vol. 3 (1855), s. 487.
Domácí: A Fireside Monthly Companion and Guide, díl 2 (1856), s. 5
Další>
.