„Zemřel Ježíš za všechny?“ Dnešní otázka je otázkou, která byla v dějinách církve předmětem vášnivých diskusí. Jedním z důvodů je ten, který uvedl ten, kdo otázku zaslal. Jde jí o to, zda má při evangelizaci lidem říkat: „Ježíš zemřel za vás.“
Je smysl, v němž nikdo nepopírá, že Ježíš zemřel za všechny, a to s ohledem na hodnotu a vhodnost jeho smrti pro spásu každého hříšníka. Ježíšova krev má dostatečnou hodnotu, aby vykoupila z jejich hříchu každého, kdo kdy žil. Proto lze každému člověku říci, že Ježíš zemřel, aby mu dal bezplatnou nabídku odpuštění a přijetí u Boha.
Věc se dostává na přetřes, když se ptáme, zda Ježíš skutečně přinesl smírnou oběť za každého. Bible jasně říká, že ne každý je nebo bude spasen. Velké množství nevěřících bude Bohem odsouzeno za své hříchy. Je tomu tak navzdory smírčí oběti, kterou za ně Ježíš přinesl, nebo je to tak, že když nevěří, Ježíš za ně smíření neučinil?
Podle prvního názoru, známého jako všeobecné vykoupení neboli neomezené smíření, Ježíš zemřel, aby učinil smíření za všechny, ale jeho smrt nebyla účinná bez toho, aby v něj uvěřili. Zde to, co lidi zachraňuje, není nakonec Ježíšova smrt, ale jejich víra; někteří lidé totiž nevěří, že jsou ztraceni, přestože Ježíš za ně obětoval svou krev. Druhým vysvětlením je, že Ježíš sice zemřel, aby nabídl spásu světu, ale vykonal smíření pouze pro ty, kteří v něj věří. V tomto případě nevěřící hynou nejen pro nedostatek víry, ale také pro nedostatek vykoupení.
První odpověď je přitažlivá, protože se zdá, že veškerou vinu svaluje na lidskou tvrdohlavost a nevíru. Lidé, kteří ji zastávají, poukazují na novozákonní výroky, které hovoří o Kristu jako o Spasiteli světa. Například v 1 Jan 2,2 se říká: „On je smírnou obětí za naše hříchy, a to nejen za naše, ale i za hříchy celého světa“. To podle nich ukazuje, že Ježíš vykonal smíření za všechny. Problém je prostě v tom, že se zatvrzelým srdcem odmítají krev, která byla za ně prolita.
S tímto názorem jsou však problémy, počínaje výkladem výroku, že Ježíš je Spasitel světa. Existují dobré důvody domnívat se, že Jan nemá na mysli Spasitele všech, ale spíše Spasitele pohanů i Židů. Poprvé je tento výraz použit v J 4,42 poté, co Ježíš přenesl evangelium za hranice judaismu a dostal se k Samaritánům. Janův důraz nespočívá v obecném vykoupení, které by zahrnovalo i nevěřící, ale v explozi spásy prostřednictvím každého kmene, jazyka a národa. Jediným Spasitelem světa je Ježíš z Nazareta, drahocenný Boží Syn.1
Existuje několik dalších přesvědčivých důvodů, proč odmítnout myšlenku všeobecného vykoupení a dojít k závěru, že Ježíš vykonal vykoupení pouze pro ty, které mu Bůh dal. Prvním z nich jsou výslovná prohlášení Písma, počínaje Janem 17,9. Tam nacházíme Ježíše, jak se v noci svého zatčení modlí k Otci: „Nemodlím se za svět, ale za ty, které jsi mi dal“. Podobně řekl: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20,28). Tedy za mnohé, ne za všechny. Při ustanovování Večeře Páně Ježíš opět řekl: „Toto je má krev smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.“ (1 Korintským 4:1). (Mt 26,28).
Druhý důvod, proč věřit, že Ježíš vykonal smíření pouze za své vlastní, vychází z nauky o vyvolení. Bible v drtivé většině učí, že Bůh vyvolil některé hříšníky ke spasení, kromě jejich vlastních zásluh, které míjejí jiné hříšníky. Hlavním důvodem, proč většina lidí popírá, že Ježíš zemřel pouze za své vlastní, je popírání biblického učení o vyvolení. Ale například v Římanům 8,30 Bible pevně spojuje vyvolení a výhody Kristovy vykupitelské smrti. Pavel píše: „Neboť ty, které předurčil, také povolal; ty, které povolal, také ospravedlnil; ty, které ospravedlnil, také oslavil.“
Zatřetí, a možná nejdůležitější, je pohled, který nám Bible poskytuje na účinnost Kristovy vykupitelské smrti. Zemřel Ježíš jen proto, aby umožnil hříšníkům spasení, pokud v něj uvěří? Pokud by tomu tak bylo, pak by bylo myslitelné, že by Boží Syn zemřel zbytečně, nikdo by neuvěřil a nikdo by nebyl spasen. Kdyby totiž naše spása závisela na naší iniciativě víry, pak by se stalo právě to, protože, jak říká Pavel, „není nikdo, kdo by rozuměl, nikdo, kdo by hledal Boha“ (Řím 3,11). V Tt 2,14 se píše, že Ježíš „vydal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z každé špatnosti a očistil si lid, který je jeho vlastní, dychtivý konat to, co je dobré“. To jsou činná slovesa, která ukazují, čeho Ježíšova smrt skutečně dosáhla. Je to účinné vykoupení, které skutečně zachraňuje všechny, kdo z něj mají prospěch. Bible nám nedovoluje izolovat kříž od úplné spásy, kterou poskytuje. Proto Pavel v Efezským 5,25-27 píše: „Kristus si zamiloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji učinil svatou, očistil ji obmytím vodou skrze slovo a představil si ji jako zářivou církev, bez poskvrny, vrásky nebo jakékoli jiné vady, ale svatou a bezúhonnou.“ (Ef 5,25-27). Kristova smrt je součástí celé jeho služby, která mu zajišťuje ušlechtilou nevěstu.
Začtvrté, jestliže Ježíš vykonal vykoupení za ty, kteří nevěří a jsou odsouzeni, pak Bůh nespravedlivě potrestal hřích dvakrát, jednou na kříži a znovu v zatracení hříšníků, kteří nevěří.
Ze všech těchto důvodů bychom měli odmítnout učení o všeobecném vykoupení ve prospěch biblického učení o zvláštním vykoupení, známého také jako omezené vykoupení. Kristovo vykupitelské dílo není omezeno svou mocí ani hodnotou – skutečně nás zachraňuje až do krajnosti -, ale je omezeno rozsahem na ty, kdo patří Kristu, a proto v něj věří. Ježíšova smrt je dostatečná pro celý svět, ale účinná pouze pro vyvolené.
Pokud se vrátíme k původní otázce, jak toto učení ovlivňuje naši evangelizaci? Domnívám se, že naší evangelizaci nebrání, i když ji disciplinuje – a většina z nás by ve svém svědectví potřebovala trochu disciplíny. Říká, že lidé jsou spaseni pouze vírou v Ježíše Krista. Proto bychom měli lidem horlivě říkat, že Ježíš zemřel, aby zachránil hříšníky, a dodávat, že pokud chtějí vědět, že zemřel za jejich vlastní hříchy, musí činit pokání a uvěřit. Bez víry nemají na Kristově spásné smrti žádnou účast, ba dokonce v nevíře Krista znovu a znovu křižují a nemohou očekávat, že budou mít z jeho spásného díla užitek.
Toto učení přitom poskytuje největší útěchu ustrašeným věřícím. Každému křesťanovi říká, že Ježíš nezemřel jen proto, aby ti dal šanci zachránit se, pokud je tvá víra dostatečně dobrá, ale aby tě skutečně a účinně zachránil. Nutí nás zpívat s Augustem Topladym: „Nic v rukou nenesu, jen ke kříži se upínám“. Nejslabšího světce prosí: „Pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, už není odsouzení“ (Řím 8,1). Ačkoli věříme, nespočíváme na své víře, ale na jeho dokonaném díle, a tam nacházíme útěchu pro svou duši.
1 Rozsáhlejší pojednání viz B. B. Warfield, Spasitel světa, kapitola 3. Warfield poznamenává, že na konci dějin, až bude vše obnoveno, Kristus spasí celý svět. Obnovený kosmos je vykoupen jeho smrtí. A přesto nevěřící hříšníci nejsou do tohoto vykoupení zahrnuti, stejně jako nejsou zahrnuti do onoho světa, který Kristus na konci zachrání.
.