UnBumf

Krásného lednového dne roku 1692 se odehrál sled událostí, které změnily běh dějin. Temná skvrna ve jménu lidstva. Tyto události budou souhrnně známé jako „Salemské čarodějnické procesy“.

V městečku Salem se dvě dívky jménem Elizabeth ve věku 9 let a Abigail ve věku 11 let začaly chovat mimořádně podivně. V důsledku toho vydávaly podivné zvuky, křičely a trpěly epilepsií. Tvrdily, že je kouše a štípe nějaká neviditelná bytost. V příběhu je elementární vědět, že tyto dívky byly dcerou, respektive neteří reverenda Samuela Parrise. Ten byl prvním vysvěceným kazatelem v Salemu. Krátce poté se podobně začala chovat i jedenáctiletá Ann Putnamová. Po ní ji následovalo poměrně dost dívek.

V té době byl v Salemu pouze jeden lékař. Ten tyto příčiny přičítal něčemu nadpřirozenému. V únoru 1692 byly v souvislosti s těmito událostmi obviněny tři ženy z čarodějnictví. Byly to Sarah Osborneová, Sarah Goodová a otrokyně samotného reverenda Parrise jménem Tituba.

Sarah Osborneová a Sarah Goodová se hájily jako nevinné. Ale i tak byly kvůli soudním procesům popraveny. Na druhou stranu Tituba byla jediná, kdo se v tomto dlouhém incidentu přiznal. Tituba se přiznala, že proti dívkám použila čarodějnictví.

Řekla: „Přišel ke mně ďábel a nabídl mi, abych mu sloužila“. Ve svém přiznání se přiznala, že viděla přízraky, jako jsou strašidelná zvířata, například červené kočky, černí psi a žlutí ptáci.

Zdroj

Však se také spekuluje, že Tituba byla k přiznání donucena reverendem. Tuto skutečnost posiluje i to, jak vstřícně se chovala k soudcům. Patří sem i jeden případ, kdy tvrdila, že na okamžik oslepla, protože „ji ďábel trestal za to, že proti němu mluvila“. Ve vězení strávila jeden rok a tři měsíce. Byla poslední z obviněných, která byla propuštěna.

Dne 27. května 1692 zřídil guvernér státu jménem William Phipps soud Oyer and Terminer. Byl to zvláštní soud pro čarodějnické procesy. Od té doby se počet žalob, žalobců a obviněných rozrůstal. Mnoho lidí tvrdilo, že jsou postiženi čarodějnictvím.

V těchto procesech bylo čarodějnictvím postiženo 8 dívek. Většinu obvinění měli na svědomí muži. Všichni byli ve věku 9-20 let.

Jedním z významných popravených během salemských čarodějnických procesů byl George Burroughs, ministr s harvardským vzděláním. Byl obviněn z toho, že byl strůjcem všech ostatních čarodějnic. Obvinění dokonce tvrdili, že je George během procesů nějakým způsobem kousal. Nejobludnější tvrzení proti němu však vznesl předseda Nejvyššího soudu. Řekl, že George používal neviditelný plášť, který mu dal ďábel. Než byl George Burroughs popraven, pronesl emotivní řeč. Přednesl modlitbu Páně. Něco, co čarodějnice neměly umět.

Takže celkem bylo ve jménu těchto procesů popraveno asi 20 lidí. Z toho bylo 14 žen a 6 mužů. Uvádí se také, že dalších asi 13 lidí zahynulo při věznění.

Zdroj

Jaké jsou tedy některé teorie, které se kolem této smutné události točí?

Teorie č. 1

Tuto teorii uvedla doktorandka z Harvardu Emily Osterová v časopise Journal of Economic Perspectives. Podle ní byly procesy způsobeny v důsledku malé doby ledové. Ta trvala v letech 1550-1800 a zesílila v letech 1680-1730. Podle studií lidé v té době věřili, že povětrnostní podmínky mohou měnit čarodějnice. Proto to spolu s hrozivými ekonomickými podmínkami a dalšími fyzickými a psychickými neduhy způsobenými drsným počasím mohlo vést k tomu, že se rozjela stopa salemských čarodějnických procesů.

Teorie č. 2

Tuto teorii navrhla Linda Caporel, behaviorální vědkyně. Linda se domnívá, že stavy dívek mohla způsobit plíseň zvaná Ergot. Ergotismus má za následek nepravidelné tělesné pohyby. Vede také k halucinacím, svalovým kontrakcím, závratím a pocitům lezení a brnění. Dívky však nevykazovaly žádné jiné známky této nemoci.

Teorie č. 3

Masová hysterie je termín, který označuje „stav postihující skupinu osob, charakterizovaný vzrušením nebo úzkostí, iracionálním chováním nebo přesvědčením nebo nevysvětlitelnými příznaky nemoci“. (Websterův slovník). Zajímavé je, že jako vysvětlení pojmu masová hysterie se hojně používají čarodějnické procesy v Salemu. K této situaci mohlo vést mnoho podmínek. Zaprvé jednou z nich mohla být téměř extrémní puritánská víra a strach z pohanství, čarodějnictví a ďábla v tehdejší době. V roce 1641 byl v puritánském právním kodexu stanoven seznam trestných činů. Čarodějnictví bylo na tomto seznamu spolu s racionálnějšími a závažnějšími zločiny, jako byla vražda.

Teorie č. 4

Tato teorie vychází z tvrzení skutečné osoby přítomné v době procesů. Obchodník Robert Calef obvinil reverenda ze zneužívání procesů ke společensko-politickým ziskům v Salemu. A tato teorie dává smysl. Pokud se totiž podíváme na schéma, jak vše začalo právě u Parrise doma. Dobře sem zapadá i tvrzení, že Tituba byla k přiznání donucena. Parris mohl tento strach obratně vyvolat a využít, aby se znovu chopil své moci ve městě.

Všechny tyto teorie však vždy zůstanou spekulacemi. Protože to, co stojí za pravdu, jsou nevinné životy vzaté při nešťastném konání nelidských činů. Lidé, kteří byli popraveni, nebyli ani řádně pohřbeni. Jejich těla byla uložena do neoznačených hrobů.

V roce 1957 se stát oficiálně omluvil za čarodějnické procesy v Salemu.

A v roce 1992, po 300 letech od procesů, byl v Salemu postaven památník. Nevinným obětem ho věnoval laureát Nobelovy ceny a přeživší holocaustu Elie Weisel.

.