Ponechání si dívčího jména nebo jeho změna podle příjmení manžela/manželky/partnera po svatbě je něco, nad čím se trápí mnoho párů. Pro ženy je změna příjmení nepochybně konvencí prosycenou sexismem – vrací se do doby, kdy se ženy musely shodovat se jménem svého manžela. Dokonce i termín dívčí jméno je poněkud směšný, když se nad ním zamyslíte. Ale mnoho žen se tak nyní rozhodlo a je to naprosto jejich výsada, protože: feminismus. Pokud tedy přemýšlíte, zda si ponechat své dívčí jméno, zde jsou ženy, které tak učinily, a vysvětlují vám výhody a nevýhody.
1. „Pozitiva: nemusela jsem vyřizovat žádné papírování, navíc mám své jméno ráda. Negativa: každý, kdo se setkal s mým manželem, o mně nejprve mluví jako o paní jehojméno. Dřív mi to vadilo, ale protože se s nimi (jeho známými z práce) uvidím jen zřídka, nechávám je používat mé křestní jméno a žiju si dál.“
2. „Právně i profesně jsem si ponechala své dívčí jméno a jen jsem si změnila účty na sociálních sítích na manželovo příjmení. Pod svým dívčím jménem jsem opravdu tvrdě pracovala na získání vysokoškolského titulu a pod svým dívčím jménem jsem publikovala články. Nikdo v mém osobním životě netuší, že jsem si jméno ve skutečnosti nezměnila, pokud mu to neřeknu, a to mi vyhovuje. Jediné negativum, které jsem zažila, bylo počáteční rýpnutí ze strany mého manžela. Měl pocit, že nezměnit si jméno je způsob, jakým se plně nezavazuji k manželství, ale poté, co jsem ho ujistila, že mé rozhodnutí opravdu nemá nic společného s mým závazkem k němu, ho to přešlo.“
3. „Pozitivní: Žádné papírování a mohu si ponechat svou identitu. Mám dost výrazné příjmení, kvůli kterému si ze mě lidé dělali legraci, takže mám pocit, že jsem si své jméno zasloužila a jsem na něj hrdá. Negativní: Manžel byl trochu smutný, ale přešlo ho to, když si uvědomil, kolik je s tím papírování. Myslím, že moji příbuzní byli trochu naštvaní, ale nikdy mi to neřekli do očí.“
4. „Nechala jsem si své jméno. Nedokážu si představit, že bych se jmenovala jinak, a mám své jméno ráda, kdybych ho neměla a manželovo se mi líbilo víc, tak bych si ho asi změnila právě proto. Nic se tím nezměnilo. Nosím kroužek a nikdo se mě neptá, jestli používám své dívčí nebo manželské jméno, možná to předpokládají? Každopádně na můj osobní život to mělo nulový vliv.“
5. Jaké je vaše jméno? „Pozitivně jsem si ho ponechala, protože veškerá moje akademická a publikační činnost má mé dívčí jméno. Tak se to lépe řeší.“
6. „Na můj život to mělo nulový vliv. Maximálně mám pocit, že ostatní lidé chtějí, abych se kvůli tomu cítila špatně já nebo můj manžel? Ale já ne.“
7. „Myslela jsem si, že to bude DALEKO větší problém, a není. Jediný případ, kdy o tom vůbec přemýšlím, je, když mě někdo oslovuje paní nebo slečno, a tbh nevím, jestli je to jen proto, že si připadám stará…“
„Tradičnější členové rodiny zvedli obočí“
8. „Zažila jsem to na obě strany. Jsem mnohem spokojenější se svým rozhodnutím ponechat si jméno. Způsobuje to méně zmatků, protože jsem cizího původu a mé jméno tomu odpovídá. Dříve byli lidé v šoku, když jsem mluvila s přízvukem. Teď tam chodí s vědomím. nemusím se srát se změnou jména na všem a vím, že ani v případě rozvodu (nedej bože) ho nebudu muset měnit. Tradičnější členové rodiny zvedli obočí, ale většina se rychle vzpamatovala, když jsem jim řekla, že to není takový úlet, aby si žena nechala své jméno, které měla celý život. Dohodli jsme se, že případné děti budou mít jeho jméno.“
9. „Nemělo to vlastně žádný vliv, kromě toho, že občas musím říct ‚zkuste manželovo příjmení‘, když někdo hledá nějakou složku u automechanika nebo veterináře nebo tak něco.“
10. „Všichni, kdo se s mým manželem setkali poprvé, o mně také mluví jako o paní Hislastname. Nicméně každý, kdo mě potkal jako první, o něm mluví jako o panu Mylastname, takže je to spíš legrační než otravné!“
.