Šamponování může být složité. Nejprve je tu spletitý návod: Pěna, opláchnout, opakovat. O zastavení se v něm nic nepíše. A nyní se objevilo hnutí zvané „no poo“, které prosazuje, aby se šampon vůbec nepoužíval.
Šampon je skutečně moderní vynález, jak dokládají zastánci „no poo“, vyvinutý zhruba na konci 19. století. A málokdo z nás se musí mýt šamponem každý den, tvrdí dermatologové. Přesto se potřeba šamponu liší člověk od člověka, záleží na typu vlasů a na tom, co si do vlasů každý den dáváte.
Úplné vzdání se šamponování, pokud se vám tento koncept vůbec zamlouvá, by v konečném důsledku mohlo být drsné pro vaše vlasy a drsnější pro vaše sociální interakce.
Historie šamponování
Anglické slovo šampon vzniklo v Indii asi před 300 lety a zpočátku znamenalo masáž hlavy nějakým vonným olejem. Tato praxe pravděpodobně vznikla o několik století dříve. Šamponování v moderním slova smyslu, kdy se pomocí vody vytváří mýdlová pěna, je však staré jen asi 100 let.
Předtím to nebylo tak, že by všichni lidé byli jen špinaví. Šamponování, ať už se nazývalo jakkoli, spočívalo v přidávání suché látky do vlasů, například rostlinného škrobu nebo dřevěného popela, která absorbovala přebytečný olej. Dešťová voda nasbíraná s dřevěným popelem skutečně poskytuje hedvábný pocit podobný moderním kondicionérům.
Vlasy se skutečně špiní. Vylučujeme olej zvaný kožní maz, který chrání proteinovou strukturu vlasu, aby se netřepil. Ale tentýž olej má bohužel tendenci shromažďovat nečistoty a šupinky vlasové pokožky. S nástupem moderní chemie vědci vyvinuli povrchově aktivní látky, které účinně odstraňují nečistoty a zároveň zanechávají jemný pocit. Kosmetickým firmám se sbíhaly sliny a zrodil se milionový průmysl.
Šampony s bobky
Příznivci ne-šamponů vznášejí několik oprávněných obav. Některé šampony, často ty levnější, obsahují potenciálně škodlivé chemické látky, které se mohou vstřebávat kůží. Patří mezi ně laurylsulfát sodný, laurethsulfát sodný, propylenglykol nebo butylenglykol, isopropylalkohol a uhelný dehet.
Studie na lidech nejsou průkazné; většina lékařů a zdravotnických agentur je považuje za obecně bezpečné. Studie na zvířatech však naznačují, že pokud jich vstřebáte dostatečné množství, mohou vám nakonec zničit kůži nebo jiné orgány nejasným rakovinotvorným způsobem, požírajícím buněčnou membránu a narušujícím DNA, přestože vám zanechají bujné vlasy.
Běžnou domácí alternativou šamponu je jedlá soda s kondicionérem opláchnutým octem. To je sice fajn, ale budete smrdět jako okurky.
V podstatě neexistuje jiná dobrá alternativa než zředit vejce, ocet, citron nebo jakoukoli jinou přísadu, kterou najdete v internetových receptech, jinak budete smrdět jako jídlo. Mnoho lidí zjistí, že jejich vlasy nejsou na dotek ani nevoní tak dobře, jako když používali komerční výrobky, ale to je sociální, nikoli zdravotní problém.
Přírodní alternativy
Naštěstí v dnešní době existuje tolik čistě přírodních šamponů, že není důvod, proč se bez nich obejít. Pokud se vám zdají drahé, můžete se řídit standardní radou dermatologa, abyste si vlasy myli jen několikrát týdně.
Pravé vlasy potřebují obecně více mytí než kudrnaté; a pokud se každý den potíte nebo plavete v bazénu, můžete cítit potřebu mýt si vlasy šamponem každý druhý den nebo častěji.
Nemytí vlasů vám neublíží; olej se musí přestat hromadit po několika dnech, jakmile si vaše tělo uvědomí, že už ho nepotřebuje vytvářet. To obrácený postoj no-poo’erů, že moderní šampony jsou přehnaně škodlivé, je trochu za hranou. Přinesli byste oběť, která by vám nepřinesla žádnou jinou odměnu než uspokojení z toho, že jste ušetřili nějaké peníze nebo řekli ne kosmetickému průmyslu.
Christopher Wanjek je autorem knih „Špatná medicína“ a „Jídlo v práci“. Jeho sloupek „Špatná medicína“ vychází každé úterý na serveru LiveScience.
Nejnovější zprávy
.