The Victoria, jedno z nejstarších nepřetržitě provozovaných divadel na kontinentu, bylo otevřeno pro veřejnost jako Turnerova opera na Nový rok 1866 a stálo 225 000 dolarů. Jeho první nabídkou bylo drama Jamese Sheridana Knowlese „Virginius“ s Edwinem Forrestem v hlavní roli – hra silně spojená se slavným hercem. Podle dobových výstřižků z tisku bylo divadlo označováno za „nejlepší divadlo na západ od Filadelfie“. Všeobecné vstupné činilo 1 dolar, nejlepší místa v sále stála 10 až 12 dolarů. Přítomnost divadla v Daytonu dokonce inspirovala vydání hudebního pochodu Edwarda Spotha s názvem „Turner’s Opera House March“.
Bylo podezření, že 16. května 1869 způsobil vše zachvacující požár, který zničil divadlo se škodou 500 000 dolarů, z nichž pojištění pokrylo pouze 128 000 dolarů.
V roce 1871 byla budova znovu otevřena – její přestavba byla částečně založena na části dochované fasády, i když byla postavena do tří pater místo šesti. Operní dům obnovil provoz jako „The Music Hall“. V roce 1885 se z ní stala „The Grand Opera House“. Dne 18. září 1899 se stal „Victoria Opera House“ a v roce 1903, dva roky po smrti britské královny Viktorie, se z něj stalo Victoria Theatre.
Škody opět postihly The Victoria během katastrofální Velké daytonské povodně v roce 1913, která vážně poškodila daytonskou oblast spolu s přízemím divadla. Interiér divadla byl přestavěn a upraven. Dne 16. ledna 1918 však znovu udeřil požár a část budovy zničil. Rekonstrukce se zpozdila kvůli nedostatku materiálu během první světové války. Po uzavření příměří se tedy The Victoria dočkala rozsáhlé přestavby interiéru a v roce 1919 byla znovu otevřena jako „The Victory Theatre“ – název připomínající americké válečné úsilí a jeho výsledek. Po celá desetiletí divadlo vzkvétalo jako hlavní národní nástupní místo pro zájezdová divadla a divadelní společnosti. Vystupovali zde například Al Jolson, bratři Marxové, Helen Hayesová, Fannie Briceová, George M. Cohan, Lynn Fontayneová, Gertrude Lawrenceová, Alfred Lunt, Harry Houdini a mnoho dalších jmen.
V roce 1930 bylo Victory Theatre ve snaze pokračovat jako plnohodnotné kino vybaveno mluvícími filmy.
Koncem 60. let 20. století ohrožovaly měnící se obchodní zvyklosti v centru Daytonu a rozšiřování dálnic a předměstských nákupních center existenci kina Victory Theater a v roce 1975 bylo určeno k demolici ve prospěch plánovaného parkoviště. Veřejné protesty za zachování divadla v tomto roce přispěly k tomu, že budova byla zapsána do Národního registru historických míst, a tak se vyhnula demolici. Některé části budovy však byly ve špatném nebo blednoucím stavu. Po celou dobu byla i nadále hojně navštěvována zájezdovými divadelními společnostmi. Choreografka Twyla Tharpová využívala Victory jako zkušební místo pro různá představení, než se s materiálem vydala na východní pobřeží. V létě přitahoval návštěvníky oblíbený cyklus historických filmů, v němž hrála domácí hudba na píšťalové varhany a doprovod k němým filmům, a to díky pořízení píšťalových varhan Estey darovaných NCR.
Divadlo mělo síť přístupových tunelů, které se táhly pod ulicemi města v délce několika bloků. Říkalo se, že v dobách vaudevillu umožňovaly tunely vykládat cirkusová zvířata z železničních vagónů vzdálených několik bloků od divadla a držet je v podzemí až do začátku představení. Ještě v roce 1979 byla velká část sítě tunelů přístupná zaměstnancům, i když některé úseky byly přehrazeny městskými parovody. Na jevišti byly také zbytky původních plynových světel.
Po celá 70. léta 20. století bylo divadlo provozováno jako „Divadlo vítězství“. Hrála se v něm legální divadelní představení, rockové koncerty a filmy. Divadlo bylo také domovem celostátně známého Daytonského baletního souboru. Stálicí v tomto období bylo promítání „Půlnočních filmů“, které nabízel místní nezávislý producent v pátek a v sobotu večer a které přitahovaly převážně teenagerské publikum k filmům s kontrakulturní tematikou.
Během revitalizačních snah na konci 70. let 20. století správce scény Gary Kuzkin zrekonstruoval velkou část technických možností jeviště. Posádky z místní odborové organizace Stagehands (IATSE) obnovily velkou část starobylé divadelní létací galerie z konopí a pytlů a vyměnily několik set tisíc stop lan – spolu s kilometry elektrických kabelů.
V roce 1978 divadlu velmi prospělo darování skladiště vybavení a jevištních drapérií z hlediště společnosti National Cash Register (NCR), které bylo určeno k demolici. Společnost NCR věnovala divadlu Victory také své historické pětimístné píšťalové varhany Estay, které nadšenci zrenovovali a nainstalovali. V roce 1986 věnovala Virginia Ketteringová 7 milionů dolarů na financování uměleckého centra v centru města, přičemž svůj dar podmínila požadavkem, aby centrum zahrnovalo i divadlo Victory a nacházelo se ve stejném prostoru jednoho bloku.
Rekonstrukce divadla v roce 1989 byla rozsáhlá. Zahrnovala zbourání vnitřních komerčních prostor v přední, do hlavní ulice obrácené části budovy i jevištní haly, přičemž byla pečlivě zachována a obnovena fasáda z let 1866-1971 a hlediště z roku 1919. Současně byla kompletně zrekonstruována vnitřní hledištní část stavby. Veškeré komerční prostory na úrovni ulice byly rekultivovány pro velkolepou novou halu. Výsledkem bylo rozsáhlé nové divadlo Victoria Theatre (jak bylo nyní přejmenováno) určené výslovně pro scénické umění. Hlediště si zachovalo svůj původní vzhled s kompletně restaurovanými omítkami, draperiemi, mramorovou výzdobou, zlacením a freskovými detaily. Kromě toho se dočkalo nejmodernější modernizace elektroinstalace, osvětlení a ozvučení a bylo nyní vybaveno infračervenými vysílači zvuku pro použití sluchátek.
Současné divadlo pojme 1 154 diváků, z toho 635 míst v orchestru a 519 míst na balkoně. Proscénium měří 37’7″ na šířku, 29’0″ na výšku a 39’3″ do hloubky. Těsně pod hranou jeviště se nachází orchestřiště plné velikosti. Deset šaten pro 18 osob je umístěno vlevo mimo jeviště, v suterénu a na úrovni jeviště.
V roce 2003 bylo otevřeno Benjamin and Marian Schuster Performing Arts Center, které provozuje The Victoria Theatre Association, jako další prostor pro větší broadwayské inscenace této asociace i pro velká představení. Budovu si pro svá představení pronajímají také Daytonská filharmonie, Daytonská opera a Daytonský balet. Tyto dvě scény spolu s Metropolitním uměleckým centrem, což je zrekonstruovaná budova bývalého obchodního domu vedle divadla Victoria, jsou schopny pořádat různá představení libovolné velikosti a jsou srdcem čtvrti scénických umění v centru Daytonu.