Co se s indiány stane dál, tento příběh nemá co říct. Odkazem indiánů je představit Ameriku jako dar bílým lidem – nebo jinými slovy, ustoupit kolonialismu. Stejně jako Pocahontas a Sacagawea, další slavní indiáni americké historie, pomohou kolonizátorům a pak zmizí ze scény.
Wampanoagové, kteří jsou v tomto příběhu indiány, dlouho tvrdili, že mýtus o Dni díkůvzdání přikrášluje krutost koloniální historie pro původní obyvatele. Je to tak. Poutníci nevstoupili do prázdné divočiny, která by byla zralá k obsazení. Lidská civilizace v Americe byla stejně stará a bohatá jako v Evropě. Proto byla země Wampanoagů plná vesnic, cest, kukuřičných polí, památníků, hřbitovů a lesů zbavených podrostu. Generace domorodých obyvatel ji tak vytvořily s očekáváním, že svou zemi předají svým potomkům.
V rozporu s mýtem o Dni díkůvzdání nebylo setkání Poutníků a Wampanoagů setkáním prvního kontaktu. Spíše následovalo po řadě krvavých epizod od roku 1524, kdy evropští průzkumníci zajali pobřežní Wampanoagy, aby je prodali do zámořského otroctví nebo aby je vycvičili jako tlumočníky a průvodce. Wampanoagové oslovili poutníky nejen navzdory této násilné historii, ale částečně i kvůli ní.
V roce 1616 přenesla evropská loď mezi Wampanoagy epidemickou nemoc, která si během následujících tří let vybrala ohromující daň na jejich populaci. Poté začal kmen Narragansettů na západě Wampanoagy napadat. Jako odpověď na tuto hrozbu chtěl Ousamequin, aby Angličané sloužili Wampanoagům jako vojenští spojenci i jako zdroj evropských zbraní. Jeho využití Squanta (nebo Tisquantuma) jako prostředníka mezi osadníky z Plymouthu také vycházelo z historie nájezdů Wampanoagů na Evropany. Squanto uměl anglicky, protože strávil roky v zajetí ve Španělsku a Anglii, než se mu krátce před příjezdem lodi Mayflower podařilo zorganizovat nepravděpodobný návrat domů. Taková temná témata jsou sotva náplní školních představení Američanů o Dni díkůvzdání.
Mýtus o Dni díkůvzdání také zklidňuje mocenskou politiku spojenectví Poutníků a Wampanoagů. Ousmequin ještě léta poté vyhrožoval soupeřům v kmeni Wampanoagů i mimo něj násilím ze strany svých anglických spojenců. Takové zastrašování hrálo ve spojenectví Wampanoagů s Plymouthem mnohem důležitější roli než první Den díkůvzdání.