Porodní praxe známá jako „lotosový porod“, kdy rodiče nechávají pupeční šňůru novorozence připojenou k placentě, dokud se šňůra přirozeně nepřeruší, se těší určité popularitě, možná zejména mezi těmi, kteří upřednostňují domácí porody a přikládají vypuštěné placentě zvláštní význam.
Při lotosovém porodu rodiče místo přestřižení pupeční šňůry během několika minut po porodu nosí placentu – stále spojenou s novorozencem – v misce nebo speciálním vaku ještě několik dní poté, co přestala aktivně přenášet krev k novorozenci.
Naopak v nemocnicích se placenty obvykle zbavují krátce po přestřižení pupeční šňůry. Zastánci lotosového porodu tvrdí, že delší kontakt s placentou usnadňuje novorozenci přechod do života mimo dělohu, a tvrdí, že tato praxe může být zdraví prospěšná. Odborníci jsou však k lotosovému porodu skeptičtí a někteří varují, že může být pro dítě dokonce škodlivý.
Existuje značné riziko spojené s udržováním novorozence ve spojení s něčím, co je v podstatě mrtvý a rozkládající se orgán, uvedl v e-mailu pro Live Science Dr. William Schweizer, porodník a klinický docent na New York University Langone Medical Center.
„Rizika se soustředí na obavu z infekce placenty, která se může přenést na dítě. Placenta je mrtvá tkáň, a proto je krev v ní náchylná k přemnožení bakterií,“ vysvětlil Schweizer.
Udržet ji blízko
Pro vyvíjející se plod je pupeční šňůra záchranným lanem, přičemž placenta posílá živiny a přijímá odpad prostřednictvím pulzujícího spojení. Jakmile je však dítě venku, placenta již není potřeba.
Myšlenka lotosového porodu se objevila v roce 1974 v USA a Austrálii, jak uvádí výňatek z knihy „Něžný porod, něžné mateřství:
„Lotosový porod je krásným a logickým rozšířením přirozeného porodu a vybízí nás k tomu, abychom znovu získali takzvanou třetí fázi porodu a uctili placentu, první zdroj výživy našeho dítěte,“ napsala Buckleyová.
Snímek, který v listopadu 2015 sdílel na Instagramu fotograf senhoritasfotografia, ukazuje následky lotosového porodu: novorozeně s pupeční šňůrou stále připojenou k placentě, která je umístěna kousek od něj na bílém ručníku.
Buckleyová vysvětlila, že přestřižení pupeční šňůry jejího prvního dítěte bylo „zvláštní a nepříjemné“, a popsala ten pocit, „jako když prořízneš prst bez kosti“. Tento zážitek ji natolik znervóznil, že se v roce 1993 rozhodla pro lotosový porod i u svého druhého dítěte. Po narození dítěte Buckleyová uložila placentu do červeného sametového sáčku, který nechala ušít; pupeční šňůra se nakonec po šesti dnech přetrhla, jak napsala.
Po tu dobu ona a její rodina každých 24 hodin potírali placentu solí a levandulovým olejem a poznamenali, že získala „lehce masový zápach“, který přitahoval pozornost rodinné kočky.
Středověký původ
Není jisté, kdy se stalo běžné, že lidé přestřihli pupeční šňůru, ale jednu z prvních zmínek o této praxi lze vysledovat do středověké Evropy, uvedl Schweizer.
Sbírka lékařských textů o zdraví žen známá jako „Trotula“, která vznikla v jižní Itálii mezi 12. a 15. stoletím, doporučovala podvázat pupeční šňůru, zpívat při přestřižení zaklínadlo a poté zabalit pahýl pupeční šňůry stále připojený k dítěti, vysvětlil Schweizer.
V rané lékařské literatuře se dále uvádělo, že pupečník lze před přestřižením sevřít nebo podvázat, aby byl plod chráněn před nadměrnou ztrátou krve, dokud se neuzavřou pupečníkové cévy, uvedl Schweizer.
Již v 18. století však lékaři upozorňovali, že příliš brzké podvázání a přestřižení pupečníku může novorozence oslabit, a doporučovali počkat, až pupečník přestane pulzovat, dodal Schweizer.
„Dnes při vaginálním porodu mnoho lékařů čeká, až pupečník přestane pulzovat nebo se placenta oddělí do pochvy,“ řekl pro Live Science. Při porodu císařským řezem se však pupeční šňůra často zavazuje okamžitě, aby lékař mohl odnést novorozence pryč z místa operace a věnovat se opravě dělohy matky, řekl.“
Ne tak rychle
Má vyčkávání s přestřižením pupeční šňůry nějakou výhodu? Ano – do určité míry. Nedávné studie naznačují, že odložení přestřižení pupečníku o 30 až 60 vteřin po porodu může být pro novorozence prospěšné, uvádí se v hodnocení, které v lednu na internetu zveřejnil Výbor pro porodnickou praxi při Americké koleji porodníků a gynekologů.
Výbor zjistil, že odložení přestřižení pupečníku o tyto rozhodující vteřiny zvyšuje hladinu hemoglobinu novorozenců a zlepšuje zásoby železa pro první měsíce života dítěte, „což může mít příznivý vliv na vývojové výsledky,“ napsali autoři. U předčasně narozených dětí přineslo krátké odložení přestřižení pupeční šňůry další výhody v podobě zlepšení krevního oběhu a snížení potřeby transfuzí, dodali autoři.
Čekání s přestřižením pupeční šňůry po dobu 60 sekund je však zcela jiný scénář než ponechání pupeční šňůry, aby sama uschla a odpadla, uvedl Schweizer v rozhovoru pro časopis Live Science.
Jakmile je krev přenesena k dítěti – což je dokončeno, když pupeční šňůra přirozeně zkolabuje – „nemá delší čekání žádný doložený medicínský význam“, řekl.
Na placentu se pohlíží s úctou
Podle studie zveřejněné v lednu 2014 v časopise The Journal of Perinatal Education někteří novopečení rodiče přesto pohlížejí na placentu po porodu s úctou a zahrnují ji do rituálů a obřadů.
Mohou se rozhodnout pro prodloužení kontaktu s placentou prostřednictvím lotosového porodu, jejího pohřbení na zvláštním místě, a dokonce i její konzumace, napsala ve studii Emily Burnsová, postdoktorandka z výzkumného klastru Religion and Society Research Cluster na Western Sydney University.
Obavy z rostoucího počtu lotosových porodů, které byly v roce 2008 zaznamenány ve Velké Británii, přiměly tamní Královskou akademii porodníků a gynekologů (Royal College of Obstetricians and Gynaecologists, RCOG) k vydání prohlášení, v němž se uvádí, že „neexistuje žádný výzkum lotosových porodů a v současné době neexistují žádné lékařské důkazy o tom, že by byly pro dítě přínosem.“
V prohlášení zástupci RCOG také varovali před uchováváním novorozence přiloženého k mrtvé tkáni, v níž se pravděpodobně množí škodlivé bakterie.
„Pokud je ponechána po určitou dobu po porodu, existuje riziko infekce v placentě, která se následně může rozšířit na dítě,“ uvedl v prohlášení Dr. Patrick O’Brien, mluvčí RCOG.
Představitelé RCOG potvrdili, že podporují informovanou volbu rodičů ohledně možností porodu a poporodních praktik, ale důrazně doporučili, aby rodiče, kteří se rozhodnou pro „nepřipojení k pupečníku“, své děti následně pečlivě sledovali, zda se u nich neobjeví známky infekce.
Původní článek na Live Science.
Aktuální zprávy
.