Ze všech velkolepých památek, které se nacházejí v historickém centru Říma, snad žádná nevyznívá tak sugestivně a nevypovídá tak jasně o lyrické velikosti Věčného města jako Pantheon. Tato ikonická stavba, nejzachovalejší antická budova ve městě a možná i kdekoli jinde na světě, nabízí fascinující okno do dvoutisíciletého příběhu Říma. U příležitosti nadcházejícího spuštění virtuální prohlídky Pantheonu vám přinášíme průvodce 9 věcmi, které byste o této úctyhodné stavbě měli vědět.
- Panteon byl (snad) chrámem všech bohů starověkého Říma
- Nápis vytesaný do chrámu je zavádějící
- Panteon se pyšní největší nepodepřenou betonovou kopulí na světě
- 4. Masivní sloupy podpírající portikus přišly až z Afriky
- 5. Sloupy byly postaveny na místě, kde se nacházely. Pantheon byl v 7. století přeměněn na křesťanský kostel
- Ve středověku se věřilo, že okulus Pantheonu vytvořili prchající démoni
- 7. Pantheon je místem posledního odpočinku italských králů – a umělců
- Každoročně na svátek Letnic zaplavují Pantheon okvětní lístky růží
- Koupole Pantheonu byla původně pokryta bronzem
Panteon byl (snad) chrámem všech bohů starověkého Říma
Pantheon znamená v řečtině „všichni bohové“, ale přesná funkce této velké stavby je stále zahalena tajemstvím. Jako nejvelkolepější a nejimpozantnější chrám Říma byl Pantheon původně vyzdoben sochami představujícími největší bohy římského náboženství, ale zda byl Pantheon výslovně zasvěcen všem římským božstvům, není jasné.
Neexistují žádné pevné důkazy o starověkých kultovních stavbách určených k uctívání celého panteonu bohů na jednom místě a římský historik Cassius Dio, který psal pouhých 100 let po jeho otevření, se domníval, že stavba byla místo toho takto nazvána, „protože její kopule připomíná nebesa“. Ať už je však přesná identita božstev uctívaných v Pantheonu jakákoli, neuvěřitelný chrám je jistě důstojným domovem pro všechny bohy, kteří se rozhodnou učinit jej svým domovem!“
Nápis vytesaný do chrámu je zavádějící
Přes celý portikus Pantheonu je mohutnými písmeny vytesáno jednoznačné sdělení o autorství: Agrippa fecit (M. Agrippa to udělal). Bohužel nápis není tak docela pravdivý. Konzul Marcus Agrippa zde skutečně nechal za Augustovy vlády postavit velkolepý chrám, který však vyhořel. Když císař Hadrián nechal v roce 126 n. l. na stejném místě postavit nový chrám od svého mistra architekta Apollodora z Damašku, Agrippův nápis skromně ponechal.
Naneštěstí pro Hadriánova virtuózního mistra stavitele mohou být císařovy choutky vrtkavé. Cassius Dio, sám nadšený amatérský architekt, vypráví, že jednoho dne přišel Hadrián za Apollodorem s jedním ze svých návrhů. Starý architekt císaři nerozumně poradil, aby architekturu přenechal profesionálům, což mu vyneslo jednosměrnou jízdenku do vyhnanství a osamělou smrt.
Panteon se pyšní největší nepodepřenou betonovou kopulí na světě
Neuvěřitelné, ale pravdivé – za téměř 2000 let od dokončení Panteonu nebyla nikde na světě postavena nevyztužená betonová kopule takového rozsahu. Jak se ale starořímským inženýrům podařil výkon, který se od té doby ukázal být nad schopnosti a odvahu inženýrů?
V první řadě to bylo mistrovské zvládnutí materiálů. Římané byli odborníky na beton a úpravou složení kameniva se jim podařilo dosáhnout toho, že se konstrukce kopule směrem k vrcholu odlehčila. Těžký čedič a travertin ve spodní části ustupuje lehčímu tufu, zatímco kamenivo na vrcholu tvoří pemza – extrémně lehká sopečná hornina. Navíc jsou stěny kopule dole mnohem silnější než nahoře, čímž se masivní zatížení účinně rozkládá na robustní buben pod ní.
Důvtipní římští inženýři měli v rukávu ještě další triky. Nádherný vzor kazet, který můžete vidět na vnitřní straně kopule, je víc než jen dekorativní: tyto vydlabané segmenty ušetřily z hmotnosti kopule chytrých 550 000 liber, čímž ještě více odlehčily zátěž gargantuovské stavby.
4. Masivní sloupy podpírající portikus přišly až z Afriky
Všechno na Pantheonu je pojato v masivním měřítku, v neposlední řadě i jeho vstupní portikus. Tento velkolepý portikus podpírá šestnáct obrovských žulových sloupů, z nichž každý má výšku celých 40 stop a průměr 5 stop. Je neuvěřitelné, že monolitické sloupy byly vytěženy a vytesány v dalekých horách východního Egypta, než byly převezeny přes tisíce kilometrů po souši a moři do svého konečného domova v Campo Marzio.
Praktické možnosti takového podniku před nástupem moderní techniky a mechanizace jsou ohromující. Sloupy byly na vozících taženy z lomů dolů k Nilu, pak byly naloženy na mohutné bárky a plavily se po řece do Alexandrie, kde byly vytaženy na čekající lodě na cestu po moři do Itálie. Po příjezdu do přístavu v Ostii se proces obrátil a sloupy byly dovlečeny na staveniště, kde je vztyčily mohutné týmy pracujících dělníků.
5. Sloupy byly postaveny na místě, kde se nacházely. Pantheon byl v 7. století přeměněn na křesťanský kostel
Na první pohled by se to mohlo zdát jako akt neodpustitelného kulturního vandalismu: v roce 609 n. l. byl Pantheon přeměněn na křesťanský kostel, jeho úctyhodná historie a status nejvznešenější památky antického světa byly vymazány při konsekračních obřadech, kterým předsedal papež Bonifác IV. Oficiálně se chrám dodnes nazývá Basilica di Santa Maria ad Martyres.
Přestavba Pantheonu se ve skutečnosti ukázala být jeho záchranou a je důvodem, proč se jako zázrakem zachoval neporušený dodnes. Zatímco jiné starověké stavby byly v průběhu staletí bezohledně znesvěcovány, demolovány a drancovány, status Pantheonu jako křesťanského chrámu znamenal, že byl zcela imunní vůči zubu času a chamtivosti, a my si ho dnes můžeme vážit stejně jako v době, kdy byl v roce 125 n. l. slavnostně otevřen.D.
Ve středověku se věřilo, že okulus Pantheonu vytvořili prchající démoni
Kruhový okulus (latinsky oko) neboli otvor přímo na vrcholu kopule Pantheonu je možná nejznámějším prvkem stavby. Dnes víme, že 27 stop široký okulus, který umožňoval proudění velkolepých světelných paprsků dolů do Pantheonu, plnil řadu důležitých funkcí – kromě toho, že ještě více odlehčoval váhu kopule, se objevily teorie, že okulus sloužil také jako jakési masivní sluneční hodiny, které ukazovaly běh hodin, a také osvětloval vchod do Pantheonu u příležitosti každoročních narozenin Říma – 21. dubna.
Ve středověku se však tajemnému okulu přikládal jiný význam. Podle středověkých kronikářů vznikl otvor u příležitosti přeměny Pantheonu na kostel v 7. století – legenda praví, že pohanští démoni, kteří stavbu zamořili, byli nuceni uprchnout v okamžiku jejího křesťanského vysvěcení papežem Bonifácem IV. a prorazili díru do kopule, když se dávali na zoufalý útěk z nově pokřtěného Božího domu.
7. Pantheon je místem posledního odpočinku italských králů – a umělců
Vzhledem k tomu, že se technicky vzato jedná o kostel, vyplývá z toho, že Pantheon slouží jako místo posledního odpočinku několika docela významných osobností. Nikdo jiný než Vittorio Emmanuele II, který byl po sjednocení v roce 1861 korunován prvním králem sjednocené Itálie po více než 1500 letech. Velkolepou hrobku krále doplňuje hrobka jeho nástupce Umberta I., který odpočívá v pokoji po boku své manželky královny Margarity, jejíž návštěvě Neapole v roce 1889 vděčíme za vynález pizzy margarita, který provedl místní piazzaiolo Raffaele Esposito.
Panteon je také místem posledního odpočinku královské rodiny jiného druhu – i zde najdete hrobku samotného „prince malířů“, nedostižného Rafaela, který zde byl pohřben po svém předčasném skonu ve věku 37 let v roce 1520. A v panteonu malířů Panteonu není sám – je tu i Baldassare Peruzzi, jehož dílo na vile Farnesina patří vedle Rafaela k největším renesančním lahůdkám Říma, a také barokní mistr Annibale Carracci, autor úchvatných nástropních fresek v Palazzo Farnese.
Každoročně na svátek Letnic zaplavují Pantheon okvětní lístky růží
Bez ohledu na vaše náboženské přesvědčení jde o jednu z nejpůsobivějších a nejočekávanějších událostí v římském kulturním kalendáři: každoročně v květnu na křesťanský svátek Letnic se z okuláru Pantheonu vypustí sprška tisíců okvětních lístků růží, které se kroutí a třepotají ve vzduchu, zatímco líně klesají k podlaze chrámu. Okvětní lístky mají symbolizovat seslání Ducha svatého na Kristovy apoštoly po jeho smrti, kterým byla dána zázračná moc mluvit všemi jazyky světa, aby jim pomohla v jejich apoštolském poslání šířit Boží slovo. V dnešní době, pokud chcete toto představení vidět, si raději naplánujte brzký příchod – fronty na vstup se začínají tvořit již za úsvitu!
Koupole Pantheonu byla původně pokryta bronzem
V době svého antického rozkvětu by kopule Pantheonu vytvořila na římském panoramatu ještě pozoruhodnější čárku než dnes. To proto, že mohutná kopule byla původně celá pokryta bronzem, díky němuž se ve slunečním světle nádherně třpytila a leskla. Bez ohledu na přestavbu Pantheonu na křesťanský kostel nemohl tak cenný depozitář drahých kovů ležet bez povšimnutí věčně.
Byzantský král Konstans II. ukradl většinu bronzu v 7. století a podle legendy dokončil dílo Barberiniho papež Urban VIII. o více než tisíciletí později.
Při hledání dalšího bronzu, který by Berninimu umožnil dokončit baldacchino ve svatopetrské bazilice, Urban podle pověsti nařídil svým dělníkům, aby kov ze střechy Pantheonu odstranili. Rozhořčení římského obyvatelstva nad tímto aktem znesvěcení vedlo k jedné z nejtrvalejších městských říkanek: „quod non fecerunt barbari fecerunt Barberini“ (co neudělali barbaři, udělali Barberini). Skutečnost je možná ještě méně odpustitelná – vědci se dnes domnívají, že bronz uloupený papežem byl použit k odlití děl na vrcholu Andělského hradu.