Proč sníme?
podle Dyani Lewis
Možná máte pocit, že snění je požitek, který ve vašem rušném životě nemá velký smysl. Výzkum toho, jak a proč se vaše mysl toulá, však odhaluje důležitost těchto mentálních odboček.
Všichni jsme to zažili, jste uprostřed rozhovoru, když vám někdo položí otázku a vy si uvědomíte, že jste v jiném světě nebo možná na druhé straně tohoto světa.
Přemýšleli jste však někdy o tom, proč se vaše mysl občas toulá jinde? Vědci na tuto otázku hledají odpověď už téměř 60 let.
Doktorka Muireann Irishová pracuje v Neuroscience Research Australia a studuje neurobiologii denního snění u lidí s demencí. říká, že denní snění má špatnou pověst.
„Mnoho lidí považuje denní snění za škodlivé nebo za ztrátu času či špatné využití duševních sil,“ říká.
Ale četnost, s jakou mnozí z nás sní, odhaduje, že až polovinu našeho bdělého života strávíme sněním, „skutečně naznačuje, že má určitou evoluční adaptivní hodnotu,“ říká Irish.
Proč sníme?
Při snaze zjistit, proč sníme, lze najít vodítka v tom, o čem sníme.
„Téměř každá myšlenka, kterou lidé mají, přímo či nepřímo souvisí s některým z jejich cílů,“ říká profesor Eric Klinger z Minnesotské univerzity, který se výzkumem denního snění a bloudění myslí zabývá již od 70. let 20. století.
„Většina těchto cílů je nesmírně jednoduchá a mnohé z nich jsou krátkodobé,“ říká, „například snaha nezapomenout si cestou domů koupit rajčata nebo starost o to, co někomu řeknete.“
Irishová říká, že přemýšlení o událostech dne nebo vzpomínání na věci, které se staly dříve ve vašem životě, vám může pomoci vytvořit si pocit identity a propojit vaše minulé, současné a budoucí já, říká.
Snění o budoucnosti
Většina vašeho denního snění se zaměřuje na věci, které by se mohly stát v budoucnosti.
„Plánujeme dopředu, přemýšlíme o výsledcích rozhodnutí, přemýšlíme o tom, co bychom mohli dělat o víkendu, co bychom mohli dělat příští týden,“ říká Irishová. Přemýšlíte ale také o svém životě ve vzdálenější budoucnosti, uvažujete o tom, koho byste si mohli vzít nebo kde byste mohli žít.
Tento proces nám může pomoci připravit se na tuto budoucnost, ať už to bude za pár minut, nebo až za delší dobu. „Je to zkušební mechanismus,“ říká Klinger. „Je to spontánní, není to záměrný nácvik, ale hraje to roli primingu.“
Při sociálně orientovaném snění „můžeme přemýšlet o pocitech, záměrech a myšlenkách, které mohou mít ostatní lidé,“ říká Irish. „Můžeme se propracovat k tomu, že pokud se nám kolega zdál odmítavý, že to možná nemá nic společného s námi, ale můžeme si to dát do souvislosti s dalšími věcmi, které se dějí v jeho životě.“
Daydreaming může být také zdrojem tvůrčí inspirace. „Často objevíme řešení nebo lepší způsoby, jak věci udělat, než bychom udělali, kdybychom neměli prostor pro myšlenkové toulky,“ říká Klingerová.
Irish souhlasí. „Když stojíte ve sprše a přemýšlíte, co budete ten den dělat v práci, někdy můžeme dojít k průlomu, kterého bychom nikdy nedosáhli, kdybychom nad problémem laborovali pomocí velmi pozorného a soustředěného přístupu.“
Co se děje s mozkem, když vaše mysl bloudí
Moderní neurozobrazovací techniky, které odhalují, které oblasti mozku jsou aktivní při plnění určitého úkolu, vedly k náhodnému objevu sítí bloudění mysli v mozku.
Výzkumníci si uvědomili, že když lidem ležícím ve skeneru magnetické rezonance (MRI) řekli, aby mezi jednotlivými úkoly „odpočívali“, zjistili specifický vzorec mozkové aktivity.
„Uvědomili si, že když se jedinci nezabývají nějakým úkolem, neznamená to, že je mozek nečinný,“ říká Irish.
Oblasti mozku, které mezi úkoly, nebo když ve vnějším prostředí není mnoho podnětů pro vaše smysly, jiskří, se staly známými jako síť výchozího režimu. Předpokládá se, že jde o síť, která funguje, když sníme.
Drifting off task
Ale i když se věnujete nějakému úkolu, například čtení knihy nebo skládání puzzle, vaše mysl je náchylná k bloudění.
Jak často k tomu dochází, závisí podle Klingera na tom, jak náročná nebo důležitá je daná činnost.
„Čím náročnější je úkol do určité míry, tím menší je podíl myšlenek, které by se daly považovat za nesouvisející s úkolem,“ říká Klinger, ale „pokud jsou věci velmi, velmi náročné a možná přesahují vaše možnosti se s nimi snadno vypořádat, pak se může zvýšit množství snění, které se děje.“
Dosti často zůstáváte v blažené nevědomosti o tom, že se vaše mysl vůbec zatoulala od úkolu, říká Klinger. Přesto studie ukázaly, že větší aktivita v síti výchozího režimu, pravděpodobně způsobená bloumáním mysli během úkolu, může způsobit, že reagujete pomaleji a častěji se dopouštíte chyb.
Ale k pozorování účinků denního snění nepotřebujete magnetickou rezonanci. Snění během důležitého úkolu znamená menší pravděpodobnost, že plně pochopíte přečtený materiál, a může snížit množství informací, které se nám uloží do dlouhodobé paměti.
„Pro dítě ve škole, které se snaží učit, platí, že pokud není přítomné a pozorné, učení a ukládání do paměti tím trpí,“ říká Irish.
Sní každý?
Výzkumníci se teprve nedávno začali zabývat tím, zda lidé trpící určitými neurologickými onemocněními sní více či méně nebo jinak než zdraví lidé.
Irish se ve svém výzkumu zabývá tím, jak se mění aktivita ve výchozí síti u lidí s demencí.
„Konektivita výchozí sítě je u neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba, výrazně snížena,“ vysvětluje. Zda se to promítá do snížení snění, je těžké s jistotou zjistit, říká Irish, protože lidé s demencí mají potíže s reflexí svého duševního stavu. Důkazy však naznačují, že demence snění zhoršuje.
„Schopnost pacienta s demencí mentálně ustoupit od aktuálního okamžiku je velmi narušena,“ říká Irishová. „Mají tendenci zůstat velmi zaseknutí na úkolu a nejsou schopni se odtrhnout a nechat svou mysl odbíhat k různým tématům.“
Podle Irishové to má důležité důsledky pro způsob péče o lidi s demencí a dalšími neurologickými onemocněními.
„Víme, že pacienti s Alzheimerovou chorobou velmi dobře reagují na poskytnutí hudby jako vnější stimulace nebo na staré fotografie a výstřižky z novin,“ říká Irish.
Temnější stránka snění
Výzkum však naznačuje, že snění má i stinnou stránku.
Studie z roku 2010 zveřejněná v prestižním časopise Science zjistila, že lidé jsou méně šťastní, když se jejich mysl toulá. Ve studii bylo více než 2000 lidí, jejichž každodenní činnosti byly přerušeny aplikací, která se jich ptala na to, zda v danou chvíli sní a jak se cítí. Lidé byli méně šťastní, když snili, než když se soustředili na daný úkol.
Další studie naznačují, že bloudění mysli je častější, když máme špatnou náladu, a že může posilovat pocity deprese.
„Určitě to má i temnější stránku,“ připouští Irishová, nicméně podle ní je pravděpodobně nejdůležitějším faktorem, který určuje, zda je snění pozitivní, nebo negativní. Přemítání o minulých událostech může být charakteristickým rysem depresivních myšlenek a trápení se nad budoucími událostmi může rozdmýchat oheň úzkosti.
Jak ale upozorňuje Klinger, „existují způsoby, jak lidi naučit měnit obsah jejich myšlenek“. Cituje studii z 80. let 20. století, v níž byli lidé se sklonem k obavám instruováni, aby každý den strávili soustředěnou půlhodinu obavami. To mělo za následek snížení množství spontánních starostí, které si účastníci dělali v jiných částech dne.
Zjistilo se také, že lidé mohou s větší pravděpodobností dotáhnout do konce nějakou činnost, pokud o ní předtím snili. Jak poznamenává Klinger, může to mít velmi negativní důsledky, pokud má dotyčná osoba nekalé úmysly.
„Je celkem jasné, že lidé, kteří se dopouštějí sexuálního násilí, například znásilnění, mají o tom hodně fantazijního obsahu,“ říká. „Je také pravděpodobné, že při takovémto pokračujícím nácviku se zvyšuje pravděpodobnost, že daná osoba tento čin provede, než kdyby se tomuto druhu snění nevěnovala.“
Tento druh negativních důsledků snění je však extrémní. Pro většinu z nás se cena za denní snění omezuje na drobnou nepříjemnost spočívající v tom, že se nemůžeme soustředit na aktuální úkol.
Praktika mindfulness, která učí lidi věnovat se tady a teď namísto toho, aby nechali mysl bloudit, může omezit myšlenky na bloudění mimo úkol a ukázalo se, že je prospěšná při léčbě deprese a úzkosti.
Pro Irku to neznamená, že snění lze zavrhnout, je to jen otázka rovnováhy.
„Být pozorný, když se potřebujete něco naučit nebo si něco zapamatovat, ale pak také najít způsoby, jak umožnit jednotlivcům, aby si dopřáli chvilku snění, a možná tuto sílu využít způsobem, který jim umožní kreativně se vyjádřit.“
Publikováno 06/05/2014
.