Popsat klinický profil, profil plicních funkcí a profil hrudníku v pětiletém sledování kojenců s adenovirovou pneumonií a určit faktory, které potenciálně přispěly ke vzniku bronchiolitis obliterans (BO). Prospektivně jsme hodnotili 45 hospitalizovaných kojenců s adenovirovou pneumonií s dalším sledováním po dobu 5 let. Na konci studie byly u 38 přeživších pacientů (průměrný věk 5,7 roku) provedeny plicní funkce technikou impulsní oscilometrie (IOS) a hrudní tomografie. Soubor jsme rozdělili na ty, u nichž došlo k průkazu BO při tomografii hrudníku, a na ty, u nichž k tomu nedošlo. U většiny dětí došlo k adenovirové infekci před 2. rokem věku. Během 5 let sledování se BO vyvinula téměř u poloviny z nich (47,4 %). Děti, u nichž se rozvinula BO, měly během epizody adenovirové pneumonie významně častěji ohrožené dýchání (přijetí na jednotku intenzivní péče, nutnost mechanické ventilace a oxygenoterapie a užívání systémových kortikosteroidů a beta-agonistů) než děti, u nichž se BO nerozvinula. Pouze 33,3 % dětí s BO mělo normální impedanci ve srovnání s 85 % ve skupině bez BO. Děti, u kterých se vyvinula BO, měly významně vyšší hladiny Zrs, R5, X5 a predikované Zrs, R5 a X5 a frekvenci. Mezi dětmi s BO a bez BO však nebyly rozdíly v odpovědi na beta 2 agonisty (94 % vs. 80 %). Tato studie představuje spektrum adenovirové pneumonie od relativně mírných až po těžké a fatální případy. Děti s těžkou plicní kompromitací jsou obvykle náchylnější k rozvoji BO.