Ze tří apoštolů, kteří tvořili užší kruh Ježíšových učedníků (Petr, Jakub a Jan), víme nejméně o apoštolu Jakubovi. Víme však, že apoštol Jakub byl nejstarším bratrem apoštola Jana a že jejich otec se jmenoval Zebedeus (matka se jmenovala Salome)
Jakub, jeho bratr Jan, Petr a Ondřej byli společníky v rybářském podniku předtím, než je Ježíš Kristus povolal, aby ho následovali. Také Zebedeus byl společníkem v tomto podniku.
Existují určité důkazy, že Jakub byl prvním bratrancem Ježíše Mesiáše a znal se s ním od dětství. Předpokládá se, že jeho matka Salome byla sestrou Ježíšovy matky Marie.
O jeho službě po Ježíšově vzkříšení není mnoho známo. Předpokládá se však, že žil ještě 14 let před svou mučednickou smrtí. Ve skutečnosti byl apoštol Jakub prvním apoštolem, který podstoupil mučednickou smrt. Na příkaz Heroda Agrippy I. byl Jakub sťat v Jeruzalémě o velikonočních svátcích roku 44 n. l..
Předpokládá se, že během tohoto čtrnáctiletého období Jakub navštívil židovské kolonisty a otroky ve Španělsku, aby jim zvěstoval evangelium.
Říká se, že když byl apoštol Jakub vyveden na smrt, šel s ním na místo popravy muž, který proti němu vznesl křivé obvinění. Nepochybně očekával, že uvidí Jakuba bledého a vyděšeného, ale místo toho ho viděl rozzářeného a radostného jako vítěze, který vyhrál velkou bitvu. Falešný svědek se tomu velmi podivil a nabyl přesvědčení, že Spasitel, v něhož vězeň po jeho boku věří, musí být pravý Bůh, jinak by nemohl člověku, který má zemřít, propůjčit takovou veselost a odvahu. Muž se tedy sám obrátil ke křesťanství a byl odsouzen k smrti spolu s apoštolem Jakubem ( oba byli následně sťati ve stejný den a stejným mečem)
Přibližně ve stejném období podstoupili mučednickou smrt Timon a Parmenas (dva ze sedmi původních diakonů) ( první v Korintu a druhý ve Filipech v Makedonii)
.