Dlouhou dobu, přibližně od roku 600 př. n. l., kdy byl zničen Jeruzalém a zanikl židovský stát, však existovala skrytá snaha o oficiální stanovení seznamu posvátných knih. Podle jakých kritérií Židé tento seznam posvátných knih sestavovali? Musely to být svaté knihy, v nichž byla uznávána pravá víra Izraele, aby byla zajištěna kontinuita této víry mezi lidmi. Existovalo několik spisů, které se zdály být ve věcech víry pochybné, ba dokonce přímo nebezpečné, a proto byly z oficiálního seznamu vyřazeny. Kromě toho přijímali pouze posvátné knihy psané původně hebrejsky (nebo aramejsky). Náboženské knihy psané řecky byly odmítnuty jako knihy velmi nedávné nebo nežidovského původu (tato poslední skutečnost je velmi důležitá, protože odtud později pochází problém rozdílnosti knih).
Tak byl stanoven seznam náboženských knih, které měly pravou božskou inspiraci a byly zařazeny do sbírky Písma svatého. Tomuto oficiálnímu seznamu inspirovaných knih bude časem dán název „kánon“ nebo „kanonické knihy“. Řecké slovo kánon znamená pravidlo, normu a znamená, že kanonické knihy jsou „pravidlem života“ nebo „normou života“ pro ty, kdo těmto spisům věří. Všechny kanonické knihy palestinské obce byly knihy původně napsané hebrejsko-aramejsky.
Řecky psané náboženské knihy se do kánonu nedostaly, ale dostaly název „apokryfy“, „apokryfní“ (= skryté) knihy, protože měly pochybné učení a byly považovány za knihy „okultního původu“.
V prvním století n. l. (90 n. l.) židovská komunita v Palestině prakticky uznala 39 knih za oficiálně inspirované.
Tento seznam 39 knih A.T. je takzvaný „palestinský kánon“ nebo „jeruzalémský kánon“.
Židovská komunita v Alexandrii
Současně existovala židovská komunita v Alexandrii v Egyptě. Byla to velmi rozsáhlá židovská kolonie mimo Palestinu, čítající více než 100 000 Izraelitů. Židé v Egyptě již nerozuměli hebrejštině, protože již dávno přijali řečtinu, která byla úředním jazykem na celém Blízkém východě. Na svých náboženských shromážděních v synagogách používali překlad Písma svatého z hebrejštiny do řečtiny, který se nazýval „Sedmdesáti“. Podle velmi staré legendy tento překlad „Sedmdesáti“ téměř zázračně pořídilo 70 moudrých mužů (mezi lety 250 a 150 př. n. l.).
Řecký překlad Sedmdesáti zachoval 39 knih palestinského kánonu (hebrejského kánonu) a dalších 7 knih v řečtině. Tak vznikl slavný „alexandrijský kánon“ s celkem 46 posvátnými knihami.
Židovská obec v Palestině se na tuto odlišnost svých alexandrijských bratří nikdy nedívala příznivě a těchto 7 knih odmítala, protože byly původně napsány v řečtině a jednalo se o knihy přidané později.
Skutečnost byla taková, že v době zrodu křesťanství existovala dvě velká náboženská centra judaismu: Jeruzalém (v Palestině) a Alexandrie (v Egyptě). Na obou místech byly autorizovány knihy Písma svatého: v Jeruzalémě 39 knih (hebrejsko-aramejských), v Alexandrii 46 knih (řeckých).
Raní křesťané a posvátné knihy Písma svatého
Křesťanství se zrodilo jako náboženské hnutí uvnitř židovského národa. Ježíš sám byl Žid a neodmítal posvátné knihy svého národa. Navíc první křesťané slyšeli Ježíše říkat, že nepřišel zrušit Písmo svaté, ale doplnit ho (Mt 5,17). Proto také křesťané uznávali za inspirované knihy texty Písma svatého, které používali Židé.
Přesto se ocitli v nesnázích. Měli používat krátký palestinský kánon s 39 knihami, nebo dlouhý alexandrijský kánon se 46 knihami?
V důsledku pronásledování křesťanů se křesťanství šířilo především mimo Palestinu, a to v řeckém a římském světě. Přinejmenším v definitivním znění a když byly v knihách NZ citovány texty z A.T. (více než 300krát), křesťanství se samozřejmě rozšířilo i mimo Palestinu, do řeckého a římského světa. (
Je tedy nanejvýš logické, že první křesťané převzali tento řecký kánon z Alexandrie, protože právě ti, kterým měli přinést Boží slovo, mluvili řecky. Křesťanství proto od počátku přijímalo řeckou verzi Písma svatého se 46 knihami.
Reakce Židů proti křesťanům
Židé považovali křesťany za heretiky judaismu. Vůbec se jim nelíbilo, že křesťané používají posvátné knihy Písma, a aby toho nebylo málo, křesťané poukazovali na proroctví z Písma, aby ospravedlnili svou víru v Ježíše z Nazareta. Navíc křesťané začali psát nové svaté knihy: Nový zákon.
To vše bylo pro Židy důvodem, aby se rozhodli nadobro uzavřít kánon svých svatých knih. V reakci na křesťany, kteří používali dlouhý alexandrijský kánon se 46 knihami Písma svatého, se všichni Židé rozhodli pro krátký palestinský kánon s 39 knihami.
Sedm řeckých knih alexandrijského kánonu bylo prohlášeno za „apokryfní“ a neinspirované knihy. Toto rozhodnutí přijali představitelé judaismu v roce 90 n. l. a oficiálně vyhlásili židovský kánon pro své posvátné knihy.
Křesťané ze své strany, aniž by církev cokoli oficiálně stanovila, pokračovali ve zvyku používat 46 knih jako inspirované knihy A.T. Čas od času se v církvi objevovaly nesouhlasné hlasy, které chtěly prosadit oficiální židovský kánon s jeho 39 knihami. Několik církevních koncilů však stanovilo, že 46 knih Písma svatého je skutečně inspirovanými a posvátnými knihami.
Co se stalo s reformací?
V roce 1517 se Martin Luther oddělil od katolické církve. A mezi mnoha změnami, které zavedl, aby vytvořil svou novou církev, bylo i to, že převzal krátký kánon Židů z Palestiny, který měl 39 knih A.T. To bylo velmi zvláštní, protože to odporovalo dlouhé tradici církve, která pochází od apoštolů. Křesťané po více než 1500 let počítali mezi posvátné knihy 46 knih Písma svatého.
Lutherovi však vadilo 7 knih napsaných v řečtině a nezahrnutých do hebrejštiny.
Vzhledem k této situaci se biskupové celého světa sešli na slavném Tridentském koncilu a definitivně stanovili kánon Písma svatého na 46 knih pro Písmo svaté.T. a 27 pro N. T.
Ale protestanti a mnohé sekty, které se z nich zrodily, začali používat kánon palestinských Židů, který měl pouze 39 knih SZ.
Tak vznikly rozdíly v knihách mezi katolickými a evangelickými biblemi.
Kanonické knihy
7 knih SZ psaných řecky bylo příčinou mnoha diskusí. Katolická církev dala těmto 7 knihám název „deuterokanonické knihy“. Řecké slovo „deutero“ znamená Druhý. Katolická církev je tedy prohlašuje za knihy, které se v kánonu nebo v oficiálním seznamu knih A.T. objevily podruhé, protože se staly součástí kánonu podruhé.
Dalších 39 knih A.T., napsaných v hebrejštině, jsou takzvané „protokanonické knihy“. Slovo „proto“ znamená „první“, protože od prvního okamžiku byly tyto knihy součástí kánonu A.T.
Qumram
V roce 1947 objevili archeologové v Kumrámu (Palestina) velmi staré spisy a našli mezi nimi knihy Judit, Baruch, Kazatel a 1. kniha Makabejská, původně psané hebrejsky, a knihu Tobiáš v aramejštině. To znamená, že pouze knihy Moudrosti a 2 Makabejské byly napsány řecky. Argument nepřijetí těchto sedmi knih, protože byly napsány v řečtině, už tedy neplatí. Katolická církev navíc tento argument nikdy nepřijala.
Závěrečné úvahy
Vždyť si uvědomujeme, že tento problém týkající se knih je velmi složitou historicko-teologickou otázkou s různými výklady a hodnoceními. Je však nepochybné, že katolická církev má v tomto ohledu historický a doktrinální základ, který ji zcela oprávněně představuje jako nejbezpečnější.
Jakmile však Luther učinil rozhodnutí nepřijmout tuto tradici katolické církve, všechny protestantské církve odmítly deuterokanonické knihy jako knihy inspirované a prohlásily těchto 7 knih za knihy „apokryfní“.
V posledních letech se u mnoha protestantů projevuje umírněnější postoj k těmto 7 knihám a dokonce se vydávají ekumenické bible s deuterokanonickými knihami.
V důsledku toho pochopili, že v těchto 7 pozdních knihách se začínají objevovat některé biblické doktríny, jako je vzkříšení mrtvých, téma andělů, pojem odplaty, pojem očistce. (zhruba 300 let bez inspirovaných knih). Nicméně těchto 7 řeckých knih ukazuje cenné spojení s N.T. Učení těchto spisů ukazuje větší harmonii v celém Božím Zjevení v Bibli.
Z tohoto důvodu se již objevují některé protestantské Bible, které na konci obsahují těchto 7 knih, i když s druhořadou hodnotou.
Kéž Bůh dá, aby brzy přišel den, kdy protestanti udělají další krok a definitivně je přijmou s náležitou důležitostí Božího slova, abychom se mohli vrátit k jednotě, kterou jsme kdysi ztratili.
Dotazník
Z kolika knih se skládá katolická Bible a z kolika knih se skládá Bible evangelická? Jak tento rozdíl vznikl? Co jsou to kanonické knihy a deuterokanonické knihy? Proč se tak nazývají? Jaký přínos mají tyto knihy pro Zjevení? Co se stalo s Lutherovou reformací ohledně počtu biblických knih? Co potvrdily nálezy v Kumrámu? Obsahují nyní některé protestantské bible deuterokanonické knihy? Co by bylo žádoucí do budoucna?