Umění je věčné. O vývoji lidského života nelze mluvit, aniž by v něm byly zahrnuty stopy umění.
Umění se týká prakticky všeho živého i neživého na světě. Především je to prostředek vyjádření myšlenek, přesvědčení, pocitů nebo vnímání člověka prostřednictvím tvůrčí zdatnosti nebo dovednosti projevované v malířství, psaní, hudbě, tanci a dokonce i v komunikaci.
LHOOQ Dadaismus a surrealismus
Umění probouzí tvořivost zakořeněnou v člověku. Například krásné ráno může básníkovi posloužit jako zdroj inspirace. Díky této inspiraci může napsat mistrovské dílo. Báseň je uměním, protože něco vyjadřuje.
Co se týče umění, jeho hlavním cílem je předat nějaké poselství. Obraz může být úchvatný. Báseň může být dojemná. Píseň může být okouzlující. Za krásou těchto umění se však skrývá poselství, které má být předáno. Umění se tedy nezabývá pouze estetikou. Je ztělesněním poselství.
Umění je široké.
Sochařství, malířství, hudba, návrhářství, móda… patří pod pojem umění.
Mezi pojmy zakotvené v domácnosti umění patří dadaismus.
Původ dadaismu
Termín „dada“ vymyslel římský spisovatel Tristan Tzara (1896-1963) v Cabaretu Voltaire Hugo Balla v Curychu během jednoho ze setkání skupiny umělců v roce 1916.
„Dada“ je hovorové francouzské slovo, které znamená „koníček.“
Dadaismus vznikl jako forma protestu proti absurditě a směšnosti moderny.
Dadaismus jako hnutí vznikl na počátku 10. let 19. století.
Umělci tohoto hnutí se prostřednictvím svých děl vysmívali nesmyslnosti a bezdůvodnosti moderního světa. Vzhledem ke „kontroverzní“ povaze dadaismu byl vnímán jako umělecké hnutí, které je v rozporu se standardem a normami, které společnost zastává.
Jedním z hlavních faktorů, které usnadnily počátek dadaismu, byla 1. světová válka v letech 1914-1918.
První světová válka stála životy milionů lidí, miliony byly zraněny. Traumatizujícím důsledkem první světové války je ztráta reality ze strany Evropy, jak uvádí Dickerman: „První světová válka způsobila zhroucení důvěry v rétoriku – ne-li principy – kultury racionality, která v Evropě převládala od dob osvícenství.“ (Dickerman). Tato ztráta reality dala vzniknout zmatku.
Dadaismus si klade za cíl vytvořit z tohoto zmatku humor prostřednictvím parodie.
Dále uprchlí evropští umělci a intelektuálové, kteří byli postiženi první světovou válkou, založili dadaismus v Curychu. Válka jim připadala nesmyslná a bezdůvodná.
Co je to dadaismus, dada umění nebo dadaista?
Jednoduše řečeno, dadaismus je umělecká forma. Je to umělecké hnutí.
Definice dadaismu se točí kolem událostí, k nimž došlo při jeho vzniku. Je to hnutí, protože je to umělecká forma, v jejímž čele stojí a kterou přijala skupina umělců s podobnou filozofií a stylem v určitém období.
Každé umělecké hnutí má své zaměření. Dadaismus není výjimkou.
Jako hnutí se dadaismus staví proti rozmachu či vzedmutí kultury kapitalismu.
„Když umělec najde sám sebe, je ztracen. To, že se mu podařilo nikdy nenajít sám sebe, považuje Max Ernst za svůj jediný trvalý úspěch“. – Max Ernst
Tento směr vidí v umění nebezpečí degradace. Při jeho vzniku se zakladatelé domnívali, že umění existující v této době je degradující. Proto si dadaismus klade za cíl vytvořit novou uměleckou formu odlišnou od všech předchozích umění.
Dadaismus jako umělecké hnutí je tedy umělecký styl sdílený umělci s podobným myšlením, zaměřením a cílem – zpochybnit kapitalistické představy společnosti
Dadaismus neboli dadaistické umění je anarchistické.
Jak bylo uvedeno výše, odchyluje se od stylu předchozích umění. Ve skutečnosti jej Marcel Duchamp, slavný francouzsko-americký malíř, označil za „anti-umění“.
Přestože je dadaismus uměním, staví se proti umění jako takovému tím, že jej zpochybňuje. Při letmém pohledu se tedy dada umění může zdát nesmyslné nebo dokonce absurdní. A právě v tom spočívá jeho síla, v absurditě.
Ústřední zbraní dadaismu je absurdita.
Prostřednictvím tvůrčích absurdit dadaisté protestují a zběsile reagují proti frivolnostem, které zapouzdřují moderní svět.
Stejně jako je absurdní (pro dadaisty) moderní svět, proti němuž protestuje, je i dadaistické umění obaleno absurditami, aby vyjádřilo samotnou směšnost modernity. Vzhledem k tomu, že se dadaismus vzpírá uměleckým konvencím, pokoušejí se dadaisté často vytvářet novější formy umění.
Typickým příkladem dadaistického umění, které se vzpírá uměleckým konvencím, je umělecké dílo Mana Raye označované jako „dar“. Toto umělecké dílo představil Eriku Satiemu během jejich prvního setkání.
Konvenčně umělecké dílo trvá hodiny, ne-li dny, než je dokončeno a dovedeno na estetickou úroveň obdivu publika. Man Ray však své umělecké dílo s názvem „dar“ dokončil pouhým nalepením několika hřebíků na flatiron pomocí lepidla. Poté jej věnoval jako dárek Eriku Satiemu.
Man Ray dokončil své umělecké dílo v krátkém čase ve srovnání se standardní dobou, kterou vyžaduje běžné umělecké dílo. Každý může virtuálně spojit nějaké věci dohromady a pokřtít je fantaskním názvem.
Může však být dílo takového člověka považováno za umění?
Rayův „dárek“ čelil právě této kritice ze strany uměleckých kritiků.
Ale právě absurdita, nesmyslnost či „neumětelství“ Rayova uměleckého díla „dárek“ je tím, co z něj učinilo dokonalé umělecké dílo dada.
Neumětelství v uměleckosti.
To je cesta dadaismu.
Klíčové myšlenky dadaismu
Dadaismus jako hnutí má tři základní ideje – spontánnost, negaci a absurditu.
Tyto tři ideje vyjadřují dadaismus jako umění, které je tvůrčím způsobem anarchické.
SPONTÁNNOST
Tato idea zastává názor, že umění bude smysluplné a hodnotné tehdy a jen tehdy, bude-li spontánní. Proto klade důraz na živý vztah, který musí existovat mezi umělcem a jeho díly.
Krása uměleckého díla není něco, co by se dalo posuzovat systémem, je to spíše subjektivní soud umělce. Proto Tristran Tzara dokonce napsal, že literatura není nikdy krásná, protože krása sama o sobě je mrtvá.
Krása by tedy měla být ponechána jako soukromá záležitost umělce.
Spontánnost se do značné míry odvolává na pojem individuality. Spontánnost je tvořivost
NEGACE
Tato myšlenka směřuje ke kontrastu či negaci uměleckých konvencí a establishmentu prostřednictvím šíření demoralizace. Tato myšlenka tedy nevidí žádnou hranici rozdílu mezi morální normou dobra a špatnosti
Dobré se nijak neliší od špatného. Na vše se dívá jediným pohledem: jako na nepodstatné. Nic není relevantní. Dokonce ani člověk není důležitý. Tato myšlenka vidí relevanci všeho jako imaginární a nereálnou.
ABSURDITA
Tato myšlenka asi nejlépe vystihuje rámec dadaismu.
Dadaisté používali absurditu jako zbraň k útokům na elity, které byly vnímány jako zastánci války.
Na počátek dadaismu mělo vliv několik faktorů. Mezi tyto faktory patří pojmy jako expresionismus a futurismus.
Dadaistické umění se projevuje v hudbě, sochařství, malířství, literatuře a fotografii. Všechna tato umění mají za cíl výhradně zesměšňovat a provokovat politické elity podporující válku. Mohlo by vás zajímat: Co je to umění? Proč je umění důležité?“
Absurdita je jako myšlenka jedním z hlavních nástrojů či zbraní, které dadaisté používají k zesměšňování či sarkasmu. Podle této myšlenky je nakonec všechno absurdní a směšné. Paradox prostupuje vším, vše má protiklad k harmonii. Tzara to ve svém „Manifestu dada 1918“ vyjádřil jasně:
Píšu manifest a nic nechci, přesto říkám určité věci a v zásadě jsem proti manifestům, jako jsem proti principům. Tento manifest má ukázat, že lidé mohou společně vykonávat protichůdné akce a přitom se nadechnout jednoho čerstvého vzduchu; jsem proti akci: pro neustálý rozpor, pro afirmaci také nejsem ani pro, ani proti a nevysvětluji, protože nenávidím zdravý rozum. Stejně jako všechno ostatní je i dada zbytečné.
Umělci dada
Umělci dada jsou známí zejména používáním “ readymades“.
„Readymade“ je umělecká manipulace s běžnými předměty denní potřeby, kterou umělec provádí a poté je prezentuje jako umění.
Ready-made vyvolal otázky, které se týkají tvorby umění, jeho smyslu, toho, co představuje, a jeho významu ve společnosti. Dadaismus navíc připravil půdu pro nástup surrealismu, dalšího moderního uměleckého směru.
Existuje mnoho významných dadaistů. kteří zformulovali definici dadaismu. Někteří z nich jsou:
1) Marcel Duchamp (1887-1968). Mezi jeho readymady patřila vtipná a laciná reprodukce Mony Lisy s knírkem a kozí bradkou, fontána a stojan na láhve.
2) Tristan Tzara (1896-1963, básník, malíř a performer.)
3) Marcel Janco (1895 -1984, jeho ready-made byly „biskupské šaty.“)
4) Hugo Ball (1886 -1947, jeho readymades byly „Karawane“, a „Dada manifest“)
5) Emmy Hennings (1885 -1948, jeho readymades byly „potulný básník“ a „kabaretní šantán“).
PĚT TOP DADAISTICKÝCH DÍL
FUNTAIN
Toto umělecké dílo vytvořil Marcel Duchamp v roce 1917. Mnozí historici potvrzují, že je ikonickým symbolem umění dvacátého století.
FONTÁNA Dadaismus a surrealismus
LHOOQ.
Toto umělecké dílo vytvořil rovněž Marcel. Jedná se o ready-made zahrnující levnou reprodukci Leonardovy „Mony Lisy“. Marcel portrét doplnil knírkem a napsal na něj název „LHOOQ.“
LHOOQ Dadaismus
DUCH NAŠÍ DOBY.
Dadaistické umělecké dílo vytvořené německým umělcem Raoulem Hausmannem
BEZ NÁZVU (SQUARES ARRANGED ACCORDING TO THE LAWS OF CHANCE, 1917)
Dadaistické dílo bez názvu vytvořil Jeans (Han) Arp v roce 1917.
PODLE POSLEDNÍHO Výmarského piva KULTURNÍ EPOCHA NĚMECKA (1919)…
Dadaistické dílo vytvořila Němka Hannah Höchová. Je považováno za jedno z největších dadaistických děl.
VZNIK NEO-DADAISMU
Dadaismus jako umění je navzdory své zdánlivé útočnosti a neumětelství zábavný a humorný. Po svém vzniku v Curychu se rozšířil do mnoha dalších částí Evropy.
Ačkoli nakonec v určitém okamžiku upadl, protože hned od počátku bylo zřejmé, že se nemůže dlouho udržet.
Dadaismus však otevřel dveře novému pojetí moderního umění. Tímto novým pojetím je neodadaismus. Je to „nová“ forma dadaismu.
Neo-dadaismus je umělecké hnutí s uměleckými projevy se zvukovým, výtvarným a literárním pojetím. Má silné vazby na dadaismus. Sdílí podobné myšlenky, metody, záměry a techniky s uměleckými díly dadaismu. Jeho cílem je překlenout propast, která existuje mezi uměním a každodenní zkušeností. Neodadaismus využívá moderní materiály a také absurdní kontrasty.
Neodadaismus vychází z velké části z děl Marcela Duchampa a Kurta Schwitterse. Zcela popírá tradiční pojetí estetiky.
Dadaismus – živé umění
Dadaismus je umělecké dílo, které přežívá svou dobu.
Jeho aktuálnost je stále cítit ve světě umění, zejména na internetu. Memy, které se používají jako komunikační signály, vycházejí z dadaismu.
Móda nezůstává stranou. Dadaismus tam má svůj dotek.
V hudbě, literatuře, sochařství, malířství a dokonce i v technice dadaismus stále vzkvétá a žije dál. Navzdory své zdánlivé bezvýznamnosti si našel způsob, jak se uhnízdit v srdcích lidí.
To ukazuje, jakou sílu a úctu v sobě dadaismus nese. Dadaismus nepochybně není jen umění, ale je to umění s duší, živé umění
.