Dvanáctiletý Tyler* a jeho maminka nás přišli navštívit kvůli něčemu, čemu říkali „záškuby“. Aby mi ukázali, o čem mluví, koupili si s sebou video z iphonu, na kterém Tyler hraje na xboxu, zatímco k tomuto škubání dochází. Tylerův „záškub“ v podstatě spočíval v tom, že napnul jednu polovinu obličeje do těsného mrknutí a zároveň ztěžka polkl. Tylerovi se to stávalo čím dál častěji už několik měsíců. Nyní se to stávalo celé hodiny při hraní jeho hry a také ve chvílích stresu ve škole. Tyler se kvůli tomu cítil trapně a jeho maminka o něj měla strach – jejich praktický lékař jim doporučil, aby nás navštívili.
Tylerovo „škubání“ psychologové obvykle nazývají „tik“. Tiky jsou definovány jako „náhlý, rychlý, opakující se, nerytmický motorický pohyb nebo vokalizace“. Tiky mohou být jednoduché – zahrnující pouze jeden pohyb/hluk – nebo komplexní – což jsou pohyby nebo vokalizace, které zahrnují řadu akcí/hluků.
Několik příkladů jednoduchých pohybových tiků u dětí a dospívajících:
- Pohyb ramen nahoru a dolů
- Pohyb krku ze strany na stranu
- Plivnutí
- Mrkání nebo mrkání očima
- Pohyb úst v opakovaném způsobem
- Dotýkání se nosu nebo obličeje opakovaně
- Provádění obscénních gest
- Olíznutí rtů
Několik příkladů jednoduchých hlasových tiků u dětí a dospívajících:
- Vydávání chrčivých zvuků
- Čichání/kašlání/vyprazdňování hrdla (při absenci nachlazení)
- Chrčení/malý skřek
Několik příkladů složitých pohybových tiků u dětí a dospívajících:
- Přesouvání předmětu (např. provázku/papíru) určitým způsobem
- Dotýkání se nosu/poté rukou
- Sledování vzorce pohybů
Několik příkladů komplexních hlasových tiků u dětí a dospívajících je:
- Vyslovování slov nebo frází vytržených z kontextu (náhle, opakovaně)
- Provádění série kašlání nebo chrčení v určitém vzorci
Možná vás napadne, jaký je rozdíl mezi tikem a jiným pojmem – nutkáním. Kompulze, které se běžně vyskytují u dětí a dospívajících trpících obsedantně kompulzivní poruchou, bývají ještě složitějším chováním – např. řazení věcí do řady, kontrola zámků, několikeré poklepání na určitá místa. Další rozdíl mezi tikem a kompulzí je ten, že kompulze jsou obvykle prováděny záměrněji a vědoměji – obvykle v souvislosti s tím, že se dítě nebo dospívající snaží zbavit určité myšlenky nebo představy (tj. své obsese). Pravdou však je, že tiky a kompulze spolu někdy souvisejí a někteří lidé se domnívají, že jde jen o stejné spektrum chování.
Tyler a jeho maminka se mnou mluvili o tom, kdy se u něj tiky nejčastěji vyskytují. Kromě hraní xboxu se mu to stávalo také, když se díval na youtube, když byl ve stresu kvůli testu ve škole a když byl frustrovaný nebo když byl z něčeho opravdu nadšený.
To je velmi časté. U dětí a dospívajících jsou tiky často vyvolány dvěma různými typy situací. Za prvé je mohou vyvolat situace zahrnující vysokou míru intenzivních emocí – například vzrušení, stres, hněv nebo strach/obavy či únava. Za druhé mohou být vyvolány situacemi, které zahrnují bezmyšlenkovité úkoly relaxačního typu, například sezení v autě, sledování televize nebo usínání.
Zde jsou uvedeny některé další důležité skutečnosti, které je třeba o tikách vědět.
- Tiky v dětství a dospívání nejsou neobvyklé. Některé studie uvádějí, že až 50 % dětí a dospívajících bude mít někdy v dětství nebo dospívání nějakou formu jednoduchého tiku (podle mých zkušeností je například velmi časté olizování rtů).
- Mnoho dětských tiků s věkem zcela vymizí, aniž by se musely léčit. Nejčastěji se tiky objevují na počátku základní školní docházky – v období dospívání jsou pak mnohem méně časté. U ostatních dětí a dospívajících s tiky – i když nezmizí úplně, jsou časem mnohem mírnější.
- Některé děti, dospívající a jejich rodiny se rozhodnou tiky neléčit. Pokud tik mladého člověka netrápí, ani nezasahuje do jeho přátelství, školní docházky nebo jiných oblastí života – mnoho rodin se rozhodne jej ignorovat.
Je však také důležité vědět, že u malé menšiny dětí se tiky mohou stát déletrvajícími a problematickými. Porucha zvaná „Tourettův syndrom“ je diagnostikována v případě, že dítě nebo dospívající má mnohočetné tiky, které trvají déle než rok a způsobují mladému člověku problémy nebo trápení. Porucha zvaná „perzistentní tiková porucha“ se diagnostikuje, pokud má dítě nebo dospívající jeden tik, který trvá déle než rok a také způsobuje mladému člověku problémy nebo trápení.
Co bychom měli dělat s tiky, pokud způsobují problémy?
Neexistuje jediná „správná“ věc, kterou byste měli udělat, pokud máte dítě nebo dospívajícího s tiky. Zde však uvádíme některé z možností.
Předně je důležité si uvědomit, že u naprosté většiny dětí a dospívajících s tiky je velmi těžké tiky potlačit. Je to jako snažit se neškrábat si svědění. Nějakou dobu to zvládnou, ale může se to stát velmi stresující – pokud se to snaží zastavit na delší dobu. Někdy je to ještě více stresuje – což často pocit, že chtějí tik dělat, ještě zhorší.
Je proto důležité přistupovat k tikům jako k něčemu, co se dítěti nebo dospívajícímu „přihodí“ – spíše než k něčemu, co dělají záměrně. To znamená nezlobit se na dítě nebo dospívajícího a nepoučovat je o tom. Naopak, pokud rodič a dítě/dospívající dokáží při zvládání tiku spolupracovat jako tým, pak jsou výsledky často mnohem lepší.
Druhé, některé děti a dospívající reagují velmi dobře na učení strategií „uklidnění“ pro zvládání negativních emocí, jako je stres, frustrace nebo obavy. Například můžeme s mladým člověkem uspořádat brainstorming a sepsat si možnosti, aby měl nějaké nápady, co může dělat, když se cítí přetížený. Mezi možnosti může patřit naučit se uvolnit své tělo, zpomalit dech, uvolnit svaly, používat klidné věty, požádat o pomoc, najít si „rušné“ činnosti, kterými se rozptýlí. Pokud jde o poslední bod, zdá se, že tiky se zmírňují při činnostech, které vyžadují soustředění, zájem a výzvu – ale ne vysoký stres. Tím se dosahuje něčeho, čemu psychologové říkají „stav plynutí“, a někdy je velmi užitečné pomoci dětem a dospívajícím naplánovat, jak tyto druhy činností využít ve stresových nebo „spouštěcích“ situacích.
Zatřetí, u některých mladých lidí může být užitečné pomoci dítěti nebo dospívajícímu, aby si svůj tik jednoduše častěji uvědomovali. Někdy může pouhá pomoc mladým lidem všimnout si, kdy se jejich tik objevuje, pomoci omezit jeho častější výskyt. To je třeba pečlivě vyhodnotit, protože u některých mladých lidí může všímání si tiků (nebo pomoc druhých lidí při všímání si) jejich tiky ještě zhoršit. Pokud JE použit proces „všímání si“, je opravdu důležité snažit se, aby tento proces pomoci mladému člověku všimnout si tiku nevyvolal u dítěte/dospívajícího stres nebo rozrušení. To může být těžké, protože často se děti/dospívající opravdu – pochopitelně – rozruší, když je na tik upozorníte. Pro některé děti/dospívající jsme vymysleli neutrální „kód“, který může maminka/tatínek použít, aby věděli, že se tiky objevují – např. dotek na rameni dítěte/dospívajícího nebo získání jeho pozornosti a dotek maminky/tatínka na vlastním rameni. Některé starší děti/dospívající zjistily, že dobře funguje, když si všímají tiků samy – např. si týden zaznamenávaly své tiky – a věci, které je vyvolávají – na svůj telefon po dobu asi jednoho týdne. Období všímání a zaznamenávání by obecně mělo být krátké a mělo by jít spíše o sběr informací – než o dlouhodobý přístup.
Za čtvrté, občas může být užitečné pomoci dítěti nebo dospívajícímu použít jiný, méně nápadný pohyb nebo zvuk, který nahradí jeho tik. Tomuto postupu se někdy říká léčba zvrácením návyku nebo terapie nahrazením návyku a jsou s ním spojeny dobré důkazy. Jde o to, že dítě/dospívající místo tiku nahradí tik něčím podobným, co mu pomůže zmírnit stres – ale něčím, co způsobuje méně problémů a je méně nápadné. Dítě/dospívající může například „cvaknout“ jazykem na horní části úst místo toho, aby jazyk vystrčilo mimo ústa, může stisknout prsty k sobě místo toho, aby se dotklo nosu, nebo může tiše vzdychat místo toho, aby vydávalo chrčivé zvuky.
Znovu připomínám, že je důležité snažit se zajistit, aby nahrazení návyku nebylo zdrojem velkého stresu, který by pak mohl situaci ještě zhoršit. Pro některé děti je používání nahrazování návyků vyčerpávající a příliš intenzivní, takže je třeba postupovat opatrně – a někdy je třeba, aby odborník sledoval, jak to probíhá. Někdy jsem s rodinami mluvil o tom, že tento přístup je „chyť, co můžeš“. Zdá se, že tento přístup snižuje tlak na to, aby se to muselo dělat pokaždé.
Tyler a jeho maminka u mě absolvovali několik sezení, na kterých se věnovali strategiím snižování stresu a léčbě zvracením návyků. I když jeho tiky nezmizely úplně, výrazně se zmírnily a při poslední návštěvě se cítil mnohem klidnější.
Pokud má vaše dítě nebo dospívající tik, který vás znepokojuje, může být užitečné, abyste jako první krok navštívili svého praktického lékaře, který vám poradí, co dělat dál. Je to důležité, protože se velmi často vyskytují jiná neurologická onemocnění, která způsobují trhavé pohyby nebo tiky, které může být třeba vyloučit. Na stránkách Calm Kid Central mám stručný pracovní list pro děti, aby začaly přemýšlet o svých tikách, pokud máte o tento program zájem, klikněte prosím níže.
*Tyler je složený z mnoha dětí, se kterými jsem v průběhu let pracovala
.