Dnes je Den Batmana, tak si pojďme seřadit arkhamské hry od nejhorší po nejlepší

Tento článek původně vyšel koncem roku 2016, ale protože je dnes Den Batmana, ať už to znamená cokoli, zde jsme ho vytáhli z našeho archivu. Užijte si to.

Batman: Arkham Origins

Andy: Origins není hrozná hra, ale po celou dobu je jasné, že ji nevyvíjela společnost Rocksteady. Nové části města jsou dost nezajímavé, zejména průmyslová čtvrť a ten únavně dlouhý most, po kterém musíte cestovat sem a tam. A ani při procházení světem nemáte pocit plynulosti. Neustále se mi stává, že se nemám čeho chytit nebo na co přistát, což zastavuje můj rozlet, což se v jiných hrách nestává.

Samuel: Město trpělo pocitem anonymity. Možná se mi to taky zdá, ale přísahal bych, že v porovnání s Batmanovskými hrami od Rocksteady mi něco nesedělo v načasování counterů – stejná svalová paměť jako v Origins jako by mi v boji nesloužila. Na druhou stranu se mi líbilo vyšetřování na místě činu, které do Origins přidali a které si (myslím) Arkham Knight nakonec vypůjčil, když jste museli vypátrat Oracle poté, co byla unesena. Byly to asi nejlepší kousky detektivní práce v sérii a ten v bytě Black Mask se mi opravdu líbil.

Andy: Toho podivného načasování soubojů jsem si taky všiml, když jsem to recenzoval pro PC Gamer. Tehdy jsem se na to podíval a WB Montreal prý musel z nějakého důvodu bojový systém vytvořit znovu od začátku. Což možná vysvětluje, proč to působí trochu jako špatná coververze skvělé písničky.“

Samuel: Je to rozhodně věc. Místnosti s výzvami v Arkham City jsem vypláchl a když je teď vezmu do ruky, stejně v každé dosáhnu vysokého skóre – připadají mi dráždivě jiné. Jedna věc se mi na Origins líbila, a to způsob, jakým DLC Cold, Cold Heart adaptovalo klasickou epizodu Batman Animated Series „Heart of Ice“. I když ve hře od WB Montreal většinou chyběli velcí úderní padouši, přesto jsem měl pocit, že se jedná o důstojný příspěvek do vlastního herního kánonu Batmana. Troy Baker byl působivý Joker a líbila se mi i ohnivá mladá verze Bruce Wayna, který jedním úderem knokautuje počátečního padoucha, místo aby se to celé zvrhlo v souboj s bossem.

Andy: Líbí se mi mladší a naštvanější Batman, za kterého můžeme hrát v Origins. Verze postavy v podání Kevina Conroye vždycky působí, že má své emoce naprosto pod kontrolou. Dospělý, vyrovnaný veterán v boji se zločinem. V této hře je ale ukřičený a vznětlivý, často se hádá s Alfredem, což je pěkný způsob, jak známou postavu odlišit.“

Tom S: V Origins je několik slušných izolovaných kousků, pravděpodobně dost na to, aby se fanouškům Batmana vyplatilo ho hrát – například věž přeměněná na Jokerův zábavní park. Nicméně je cítit, že Origins se škrábe na nové nápady. Rozšířili město Gotham a přidali… skladištní čtvrť. Lepicí granáty a nesmrtící bleskové pěsti působí spíše jako vylepšení, které můžete vidět na levné hračce Batmana, než jako něco, co by Temný rytíř skutečně používal. Pokud jsi splnil všechny vedlejší úkoly v Arkham Knight, toužíš po dalších netopýrech a nevadí ti snášet trochu špatné souboje, pak si zahraj asi tohle.

Phil: Origins jsem ještě nehrál, ale na základě tvého doporučení, Tome, jsem… no, pořád si nejsem jistý, jestli se budu obtěžovat.

Samuel: Já jsem Origins ještě nehrál, ale na základě tvého doporučení, Tome: Ukazuje to, že lze vzít základní prvky skvělé hry a udělat z ní srovnatelně slabší produkt, což je do značné míry to, co jsem cítil z toho, co jsem hrál z Wolfensteina:

Batman: Arkham Knight

Andy: Ten batmobil je opravdu sračka. Ty úseky, kde jsi nucen bojovat s desítkami stejných dronů s přetelegrafovanými útoky, jsou naprosto otravné. Ale když děláte to, co Batman umí nejlépe, totiž plížení ve stínech a děšení hrdlořezů, je Knight opravdu, ale opravdu dobrou Arkhamovkou, i když občas až příliš okoukanou.“

Phil: Ta sešněrovanost Batmobilu Knightovi opravdu škodí. Je tu pár skvělých nápadů, třeba vojenské stanoviště – nejlepší z nich jsou minihádanky, které tě vyzývají, abys přišel na to, který z Batmanova stále se rozrůstajícího souboru nástrojů je klíčem k vyčištění konkrétní konfigurace stráží. Tyto věci jsou skvělé, stejně jako asi polovina vedlejších úkolů, design hlavních misí a velká část psaní. Nejlepší ze všeho jsou duální bojová střetnutí, která mění plynulý tanec Batmanova boje v brutální duet. Ale pak už zase sedíte v Batmobilu a bokem ujíždíte před předvídatelnými vzorci střelby nebo kroužíte kolem malého kousku města a snažíte se vydržet neuvěřitelně hloupé stealth úseky.

Samuel: Mně se ty úseky boje s tankem nelíbily, zejména ty stealth části, ale jízda s tou věcí po městě je skvělá. Je to nádherně animovaný, mohutný kus techniky. Podle mě to dotváří Batmanovu fantazii. V post-game, kdy je město vyčištěné od robotických tanků, mi samotné bombardování a likvidace hloučků zločinců připadá jako začátek rozjetého komiksu o Batmanovi. Postupem času jsem na Knighta změkl. Titulní záporák není nijak zvlášť dobrý a Scarecrowa přeobsadili tak, že zní až příliš podobně jako Hugo Strange v Arkham City, což znamená, že hlavnímu příběhu trochu chybí hrozba a směr City.

Andy: Jo, samotný Arkham Knight je neuvěřitelně trapný záporák. Troy Baker se sice se scénářem snaží, ale vůbec z něj nejde strach. Působí jako kalifornský surfař. Kdykoli se objevil a posmíval se mi ze svého velkého tupého tanku, byl jsem jen otrávený. „Tohohle kreténa už ne.“ Ale líbila se mi část, kde se Batman a Robin spojili, i když to bylo trestuhodně krátké. Dvojité přepadení bylo opravdu dobře animované a zábavné a myslím, že tenhle nápad zahodili až příliš rychle.“

Samuel: Joker zpívá Batmanovi, zatímco Robin se plíží po scéně v pozadí. Myslím, že hra Batman od Telltale ukazuje, že s adaptací Temného rytíře pro hru se můžeš minout účinkem a přijít o ty nejzajímavější části jeho univerza a lore. Interakce mezi Batmanem a Robinem, Oracle nebo Nightwingem ukazují naprosté pochopení toho, proč jsou všechny jednotlivé části jeho světa tak vzrušující. Tyto kooperativní tahy s jeho spojenci jsou dokonalým rozšířením těchto vztahů mezi postavami. Vedlejší úkoly jsou spíše smíšené. Honba za Firefly v Batmobilu byla jen slabou výplní, ale Man-Bat nabídl docela slušnou podívanou, zatímco Two-Faceovy loupeže byly pěkným remixem stávajících stealth prvků hry.

Phil: Batlore neznám, ale líbil se mi ten ujetý prasečák. Byl pěkně pošahaný.

Samuel: „Mně se to líbilo: Rozhodně můj nejoblíbenější sidequest ve hře. Způsob, jakým použili hudbu a světla, aby tě nasměrovali k místu, kde bylo nalezeno další tělo. Dělat ty pitvy bylo znepokojující a i pro mě jako člověka, který četl hromadu komiksů s profesorem Pygem, bylo jeho odhalení naprostým překvapením. Rocksteady se nebojí hlubokých zářezů do batmanovské lore. I když se jednalo jen o chvilkový kousek příběhu, vedlejší úkol Hush měl také elegantní a chytré rozuzlení.

Tom S: Arkham Knight má některé z nejlepších jednotlivých momentů celé série – včetně velkolepé kooperační úrovně s Robinem a úrovní, které vám umožní plynule infiltrovat několik vzducholodí ve vzduchu. Bohužel je to celkově rozporuplnější hra. Všichni právem nenávidí nekonečné tankové sekce (které se ke konci hry stávají směšnými) a nepomohl ani příšerný start PC verze. Rozhodně stojí za zahrání, pokud se vám líbilo City, ale není to nejlepší Arkham hra.

Batman: Arkham Asylum

Andy: Pozdější hry zdokonalily brutální, rytmické souboje k něčemu, co se blíží dokonalosti, a téměř všechno ostatní nějakým způsobem vylepšily, ale vždycky budu dávat přednost zaměření Asylum na jedinou, skvěle propracovanou lokaci před rozplizlým otevřeným světem, který je v pokračováních.

Samuel: Chápu, že díky tomuto zaměření (a skvělým, nezapomenutelným sekvencím se Scarecrowem) je Asylum oblíbenou volbou, ale ve srovnání s ostatními hrami je podle mě nedokonalá. To se projeví v závěrečné třetině příběhu, kde máš pocit, že bojuješ s verzemi boss fightů Banea pořád dokola s těmi obřími titány. Závěrečný souboj s Jokerem je docela špatný. Také část s Killer Crocem se táhne hodně dlouho. V Asylum nejsou žádné dobré souboje s bossy – nic se ani vzdáleně nepřibližuje chytrému, Metal Gear připomínajícímu šrotu s Misterem Freezem v City.

City má takové tempo, že neustále stupňuje energii až do závěrečného aktu a neustále vám ukazuje nové části světa. Odstranění opakování a vhození nových nápadů bylo podle mého názoru pro růst série nezbytné, a i když větší neznamená vždy lepší, stupňování ambicí mezi hrami je ohromující. Málokdo věděl, kdo byli Rocksteady v době vydání Asylum. Teď jsou z nich světoví bijci. Přejít během pouhých šesti let od vytvoření BioShockových koridorů Arkham Asylum k vybudování noční rozlehlosti ve stylu Blade Runnera v Knightovi je absurdně působivé.

Phil: Myslím, že bych možná dal přednost City, ale to hlavně proto, že jsem nikdy neměl rád metroidvania design. Tohle je jeho velmi, velmi dobrá verze, ale v konečném důsledku je to pořád spousta vracení se mezi těmi samými několika oblastmi. (Totéž by se dalo tvrdit o Arkhamu s otevřeným světem, i když ve větším měřítku, ale myslím, že způsob, jakým procházíte větším prostorem, dělá ten rozdíl). Je zde několik neuvěřitelně vydařených kulis a líbí se mi jednoduchost soubojů před extra vychytávkami z pozdějších her. Ale Samuel má pravdu, pokud jde o problémy s tempem. Dokonce i některé z jejích nejlepších částí – podivné, čtvrtou stěnu bořící viněty se Scarecrowem – jsou oslabeny nesmyslnými stealth hádankami založenými na světle reflektorů, které následují.

Samuel: Na svou dobu bylo skutečným překvapením, že někdo udělal tak dobrou hru o Batmanovi – poslední slušný počin pocházel ze SNESu. Její systém boje zblízka zaměřený na protihráče měl zasloužený vliv, na první pohled postrádal zběsilou rychlost a nezbytné mačkání tlačítek něčeho jako Devil May Cry, ale postupně nabýval na komplexnosti, jak do vašeho arzenálu vplétal další nástroje Temného rytíře. Tenhle postřeh už jsem na PCG vyslovil, takže se omlouvám, ale vzpomínám si, že jsem měl pocit, jako by Rocksteady tuto sekvenci z Batman Begins téměř použili jako výchozí bod pro Batmanovy melee a stealth schopnosti v arkhamských hrách.

Andy: Vždycky jsem byl fanouškem fikce, která se odehrává v jedné lokaci, takže proto je Asylum stále mým nejoblíbenějším dílem. Rocksteady to místo naprosto napěchovali historií a detaily a líbí se mi, že čím víc času tam člověk stráví, tím víc se s ním seznamuje. Dohrál jsem City a Knight a na konci obou jsem neměl pocit, že bych se s prostředím tolik sžil. Také se mi líbí, jak je Asylum ve srovnání s pokračováními chudé, s jednoduššími souboji a menším počtem vedlejších úkolů. Působí elegantněji a přehledněji než rušné hry s otevřeným světem. A není tu tolik rušivých elementů, které jsou na vás neustále házeny, což celkově přispívá k lepšímu tempu a soustředěnějšímu příběhu.

Tom S: Líbila se mi ta část, kdy jste Banea srazili Batmobilem. To byl vynikající Batman.

Batman: Arkham City

Andy: Pro mě je City moment, kdy série Arkham začala opravdu působit jako simulátor Batmana. Možnost volně běhat, plachtit a chytat se po střechách Gothamu je skvěle posilující, i když neustálé žvatlání padouchů do ucha mi přijde masivně otravné.

Samuel: Když City vyšlo, vzpomínám si, že jsem si říkal: „Tohle je všechno, co jsem kdy od hry o Batmanovi chtěl“. Jak říkáš, Andy, možnost plachtit a chytat se mi připadala fantastická, což byly prvky, které se v Asylum používaly jen omezeně. Líbila se mi vylepšení a úpravy hybnosti, které provedli v plachtění – pohyb po městě byl fenomenální. Je to také velmi uceleně působící vize Batmanova univerza, což oceňuji. Objevují se tu všichni od Mister Freeze přes Calendar Mana až po Hushe, doplněni o nijak trapnou verzi Robina. Vedlejší úkol Mad Hatter je skvěle tripový. Rocksteady prostě pochopili, proč je Batman tak cool. Hugo Strange je také ohromnou a velmi specifickou volbou (zdánlivého) hlavního padoucha, který nabízí hrozivý tónový kontrast k Jokerovi v Asylum.

Phil: Miluju každou hru s otevřeným světem a dobrým traverzováním. Dokonce mám rád i Prototype, o kterém vím, že je to tak trochu blbost. Arkham City není odpad, a jak už zmínili Andy a Sam, jeho kombinace háku a klouzání je špičková. Vytváří to silnější jádro batmanovské fantazie než v Asylum – teď lovíte vysoko nad zločinci a můžete se do nich pustit nebo je ignorovat. V některých ohledech je to hra taškařice – to je vzhledem ke struktuře nevyhnutelné -, ale stále se drží všeho, co dělalo Asylum skvělým, a nabízí podle mě lepší seznam padouchů a zajímavější příběh.

Tom S: Souboj s panem Freezem je eso a příklad toho, jak se Arkham City vyvinul nad rámec nápadů představených v Arkham Asylum. Otevřený svět a cestování se pro mě od té doby staly nedílnou součástí batmanovské fantazie – nemůžu se vrátit k Asylum – ale City má také lepší příběh (když na tebe zrovna nekřičí expozici přes reproduktory). Je to nejkomplexnější a nejlépe rozehraná hra série, s odvážným a zajímavým koncem. Některé souboje s bossy jsou však naprostá prdel.

Samuel: Zatímco v Knightovi mi hádanky přišly trochu vyčerpávající, v City byly na místě jako elegantní vizuální nebo logické hádanky, které jsem mohl řešit při cestování mezi částmi příběhu. Oproti hře Asylum se výrazně zlepšily i souboje a zvládnutí Batmanových sad nástrojů v místnostech s úkoly, jako je ledová bomba pana Freeze, způsobilo, že jsem nakonec hrál obsah po hře mnohem déle než příběh.

Poklona patří i výtvarníkům z Rocksteady, kteří pro hry Arkham vytvořili ty nejkrásnější, fanouškovské alternativní kostýmy. Jsem si jistý, že skin The Batman Incorporated v City byl zařazen jen kvůli mně. I když si myslím, že City je ze všech čtyř her nejkonzistentnější, všechny mají individuálně zajímavé prvky, a když pominu Origins, považuji je všechny svým způsobem za úžasné.