Když jsem se poprvé vydala na svou (duchovní) cestu, byla jsem naivní.
Současně jsem se mlátila a občas si připadala jako poražená.
Věřila jsem, že čím více budu zpochybňovat přesvědčení, která mě brzdila, přetvářet své myšlenky k lepšímu, meditovat, modlit se, praktikovat mindfulness, prožívat laskavost k sobě samé, hýbat svým tělem z lásky a mluvit svou pravdu – tím více budu v neustálém stavu úžasné energie.
Nebyla jsem vždy v neustálém stavu úžasnosti.
Pomohly mi tyto věci zůstat na dobrém místě?
Ano, rozhodně – na 550 %. A stále pomáhají.
Bez nich bych nebyl tím, kým jsem dnes, ani tam, kde jsem dnes.
Ale znamenalo to, že jsem dělal všechnu tu úžasnou vnitřní práci, že jsem nikdy nebyl na špatném místě?
Hm, ne.
Jsem člověk.
A vy také.
Víte, to byla ta naivní věc. Myslel jsem si (nebo možná spíš doufal), že když budu všechny tyhle věci dělat důsledně, bude mi fajn – pořád.
Ale je to takhle…
Být v dobrém rozpoložení neznamená, že se nikdy nebudete cítit na dně a mimo. A navzdory tomu, že „děláte svou práci“, se stále můžete dostat do sklíčenosti.
A to neznamená, že je s vámi něco v nepořádku.
Máte povolení cítit se na dně.
Tak často vidím přátele, klienty, svěřence, jak si plní své cíle, sny a vize – a pak jim něco podrazí nohy, zastaví je na cestě a způsobí, že jim do tváře zírají vážné pochybnosti o sobě samých.
Jsem dost dobrý?
Můžu to opravdu dokázat?
Je se mnou něco špatně?
Proč to všichni dokážou, ale já ne?
Taky jsem to zažil. Fuj – je to hrozný pocit.
A budu tam znovu. To všechno je součástí cesty, kdy rosteme, měníme se a vyvíjíme.
Protože velká, obrovská pravda je: přijmout své problémy a zjistit, jak s nimi pracovat, je stejně důležité (ne-li důležitější) jako naučit se, jak si udržet zdraví, štěstí a pohodu.
Vaše cesta sebelásky a přijetí NENÍ o tom, že se nikdy nebudete cítit na dně – bez smutku byste nepoznali štěstí.
Jde o to zvolit si jinou perspektivu. Vnímání výzev jako příležitostí k růstu. Být natolik spokojený s tím, kým jsi, že tě pocity „dole“ nebudou srážet dolů. Chovat se k sobě se soucitem a vědomě se rozhodnout jít kupředu s pocity růstu, vděčnosti a milosti.
Dlužíš si trochu soucitu, příteli.
Rozvíjej se s milostí.
Praktikovat soucit se sebou samým znamená znát sám sebe a starat se o sebe natolik, abys objevil (a používal) nástroje, které ti pomáhají dostat se do lepšího emočního prostoru.
Možná je to několik hlubokých nádechů.
Možná je to psaní deníku.
Možná je to telefonát podporujícímu příteli,
Možná je to být zranitelný, sdělit své potřeby a říct svou pravdu.
Možná je to procházka, zpocené cvičení nebo jóga.
Možná jsou to mantry.
Možná je to rozhodnutí přepsat svůj příběh.
Možná je to koupit si květiny, nechat si udělat nehty, zapálit svíčky nebo si zajít na masáž.
Možná je to rozhodnutí vyživovat své tělo zdravými potravinami.
Cokoli zažehne ve vaší duši oheň, který přepne váš spínač na pocit „všechno bude v pořádku“, ctěte to, následujte to – udělejte to.
Jen se, prosím, nebijte, když se cítíte jako ztroskotanec.
Ať už za to, že se cpete, i když jste to nedělali už týdny; za to, že se cítíte hnusně kvůli svým stehnům a břichu, i když jste byli na úžasné vlně tvrdého uznání těla; nebo za to, že se neúnavně srovnáváte s ostatními ženami, i když jste tím směrem už měsíce nevkročili.
Zopakujte to po mně, je to v pohodě. A všechny jsme si tím prošly (ano, opravdu).
Tohle je pro tebe období růstu.
Náš růst je o naší perspektivě. Chcete růst? Změňte svou perspektivu.
Místo…
„Je se mnou zřejmě něco špatně… jak jsem se sem dostal zpátky?“
Zkuste spíše něco jako…
„Je tu něco, co se mohu naučit. To je v pořádku. Svůj příběh můžu kdykoli změnit. Vybírám si laskavost k sobě samému. Nezapomeňte, že rostete s milostí. „
Lhal bych, kdybych vám řekl, že jakmile se jednou vydáte na cestu za zdravým vztahem k jídlu, tělu, mysli a duši, že už nikdy nesejdete z cesty.“
Neočekává se od nás, že budeme neustále v dobrém prostoru. To prostě není normální.
Normální se však může stát to, co normální je:
* Umět se zvednout a dostat se z negativního místa ve svém vlastním čase
* Mít víru a důvěru ve svou cestu
* Důsledně se ukázat sám sobě
Když se dostanete do tohoto „nového normálu,“ jste za sebou nechali ustrašenou, nejistou, úzkostnou dívku a přešli jste v jistou, sebevědomou, klidnou ženu, která ví, že záblesky jejího dřívějšího, nejistějšího já se mohou vynořit, ale nyní má moc změnit svou energii (k lepšímu), když se rozhodne.
Všichni máme na výběr.
Máš na výběr.
Takže si dej pauzu.
Vyzkoušejte si své pocity. Nechte je všechny vyvanout. Nejsi předurčen k tomu, abys byl robotem bez emocí. Vaše emoce a osobnost jsou to, co z vás dělá VÁS.
A to někdy znamená chvíle, kdy se cítíš jako ztroskotanec.
Měj na paměti, že sebeláska + přijetí je každodenní záležitost, která probíhá okamžik po okamžiku. Nepracujeme na tom jen měsíc a pak už je to dobré navždy. Pracujeme na tom denně, stejně jako když si čistíme zuby, abychom se zbavili lejna.
Je to něco, na čem pracujeme celý život, a proto budeme mít vzestupy i pády! Mějte na paměti: i když si zuby denně čistíme kartáčkem a zubní nití, stále můžeme mít kazy, kořenové kanálky nebo plomby.