Jaká byla tehdy černošská jména?
Výzkumníky zaujalo, že černošská jména z konce 19. století a počátku 20. století nejsou stejná černošská jména, jaká známe dnes.
Historická jména, která vynikají, jsou převážně biblická, jako Eliáš, Izák, Izajáš, Mojžíš a Abraham, a jména, která jako by označovala posílení postavení, jako Princ, Král a Freeman.
Tato jména jsou zcela odlišná od dnešních černošských jmen, jako jsou Tyrone, Darnell a Kareem, jejichž obliba vzrostla v době hnutí za občanská práva.
Když badatelé věděli, že černošská jména se používala dávno před érou občanských práv, zajímalo je, jak černošská jména vznikla a co představují. Aby to zjistili, obrátili se na období před občanskou válkou, tedy na dobu před ní, aby zjistili, zda historická černošská jména existovala již před osvobozením otroků.
Protože sčítání lidu nezaznamenávalo jména zotročených Afričanů, vedlo to k hledání záznamů jmen z trhů s otroky a lodních manifestů.
Pomocí těchto nových zdrojů dat zjistili, že jména jako Alonzo, Israel, Presley a Titus byla mezi černochy populární jak před osvobozením, tak po něm. Dozvěděli se také, že zhruba 3 % černošských Američanů měla v období před porobou černošská jména – přibližně stejné procento jako v období po občanské válce.
Nejpozoruhodnější je však časový trend během poroby. Logan a jeho kolegové zjistili, že podíl černošských Američanů s černošskými jmény se v průběhu období před porobou zvyšoval, zatímco podíl bílých Američanů se stejnými jmény klesal, a to z více než 3 % v době americké revoluce na méně než 1 % v roce 1860.
V předvečer občanské války byl rasový vzorec pojmenování, který zjistili pro konec 19. století, ve Spojených státech zakořeněným rysem.
Proč je to důležité?
Černošská jména nám vypovídají něco o vývoji černošské kultury a o krocích, které běloši podnikali, aby se od ní distancovali.
Znalci kulturních dějin Afroameričanů, jako je Lawrence W. Levine, Herbert Gutman a Ralph Ellison, již dlouho zastávají názor, že vývoj afroamerické kultury zahrnuje jak rodinné, tak sociální vazby mezi lidmi z různých etnických skupin africké diaspory.
Jinými slovy, lidé z různých částí Afriky se spojili, aby vytvořili černošskou kulturu, jak ji známe dnes. Jedním ze způsobů předávání této kultury jsou křestní jména, protože příjmení byla během zotročování ukradena.
Jak se tato kultura vyvinula a udržela v systému zotročování movitých lidí, je jedinečný historický vývoj. Protože zotročování pokračovalo až do 19. století, afroamerická kultura zahrnovala pojmenovací praktiky, které měly v době emancipace celonárodní rozsah a úzce souvisely s obchodem s otroky.
Protože žádné z těchto černošských jmen není afrického původu, jedná se o svébytnou afroamerickou kulturní praxi, která začala v době zotročování ve Spojených státech.
Když se země stále potýká s rozsáhlými důsledky zotročení v dějinách národa, nemůžeme – a neměli bychom – podle Logana zapomínat, že zotročení hrálo rozhodující roli ve vývoji černošské kultury, jak ji chápeme dnes.