Kostní skelet obsahuje více než 99 % vápníku, 80 až 90 % fosfátů a dvě třetiny sodíku v těle a představuje základní zásobárnu pro homeostatickou kontrolu hladiny těchto prvků v krvi. Drobné krystalky kostní soli mají teoretický povrch 100 až 200 akrů a studie s radioaktivními izotopy ukázaly, že přibližně 10 až 15 % přítomného vápníku a fosfátu je snadno vyměnitelných in vitro. U živého zvířete je vyměnitelných pouze 0,2 až 0,5 % vápníku, který však hraje důležitou roli při regulaci hladiny vápníku v plazmě, neboť působí jako „nárazník“, který zabraňuje velkým výkyvům hladiny v krvi. Kost se ve skutečnosti podobá iontově výměnné koloně, přispívá ke stabilitě hladiny v krvi a spolu s ledvinami je důležitým faktorem iontové homeostázy. Stejně jako ledviny má kost obrovský průtok krve vzhledem ke svým metabolickým potřebám a tento průtok krve je prudce snížen působením adrenalinu.
Kostra hraje také důležitou roli v dlouhodobé kontrole minerálů. Přebytečný vápník a fosfát se může ukládat v kostech; pokud strava neobsahuje dostatečné množství vápníku nebo fosfátu, mohou být tyto prvky mobilizovány k udržení nezbytné hladiny v měkkých tkáních, což má za následek úbytek kostních minerálů a rozvoj osteopenie nebo křivice. Je zajímavé, že při tomto procesu jsou zuby z velké části ušetřeny.
.