Jak se vyvinula homosexualita u lidí?
Typicky se tato otázka klade jako paradox.
Argument je následující: homosexuální sex sám o sobě nemůže zplodit děti, a aby se znaky vyvinuly, musí být předány dětem, které z nich získají nějakou formu konkurenční výhody.
Z tohoto pohledu někteří tvrdí, že homosexualita se neměla vyvinout.
V článku, který jsem včera publikoval já a profesor Dukeovy univerzity Brian Hare, navrhujeme, aby se lidská sexualita (včetně homosexuality) vyvinula jako důsledek evoluce zvýšené sociability u lidí.
Tvrdíme, že mnoho evolučních sil, které formovaly lidskou sexualitu, bylo spíše sociálních než založených na reprodukčních schopnostech.
Toto je naše „sociosexuální hypotéza“ pro evoluci homosexuálního sexu a přitažlivosti.
Sex za účelem sblížení
Pro člověka a mnoho dalších živočichů není sex jen o rozmnožování.
U našich nejbližších příbuzných primátů, bonobo, má heterosexuální a homosexuální sex zásadní roli ve hře, sociálních transakcích, výměně potravy, sociálních vazbách mezi osobami stejného pohlaví a vazbách mezi pářícími se páry.
Neměli bychom omezovat naše úvahy o evoluci sexu na jeho reprodukční funkce. Musíme vzít v úvahu také jeho sociální funkce.
Na základě sociálního chování primátů (a dalších sociálních savců) tvrdíme, že nedávná kognitivní a behaviorální evoluce našeho druhu byla řízena přírodním výběrem, který upřednostňoval znaky umožňující lepší sociální integraci. Tomu se říká prosociálnost.
Raní lidé, kteří dokázali rychle a snadno získat přístup k výhodám skupinového života, měli silnou selekční výhodu. Domníváme se, že to vedlo k evoluci celé řady znaků, včetně snížení agresivity, zvýšení komunikace, porozumění, sociálních her a afiliací.
Druhy, jako je bonobo, u nichž se vyvinula vysoká prosociálnost, se vyvinuly tak, že v mnoha sociálních kontextech používají sexuální chování. To má za následek nárůst sexu obecně, větší rozmanitost sexuálních kontextů a nárůst homosexuálního sexu.
Domníváme se, že k něčemu podobnému došlo i v nedávné lidské evoluci. Homosexuální sex a přitažlivost se mohly vyvinout, protože jedinci s určitou mírou přitažlivosti pro stejné pohlaví měli prospěch z větší sociální mobility, integrace a silnějších sociálních vazeb mezi osobami stejného pohlaví.
To může znít jako protimluv, vzhledem k tomu, že homosexuálové jsou v mnoha společnostech společensky marginalizováni, ostrakizováni a dokonce kriminalizováni.
Náš argument se však týká raného vývoje lidské sexuality, nikoli toho, jak na sexuální menšiny reagovaly relativně nedávné jevy, jako je náboženství a právní struktury založené na náboženství.
Podpůrná fakta
Mnoho studií od průkopnického výzkumu Alfreda Kinseyho a jeho kolegů zdůrazňuje, že sexuální menšiny se vyskytují ve všech kulturách a že počet homosexuálů a bisexuálů v populaci je v průběhu času poměrně stabilní.
Naše hypotéza předpokládá, že bisexualita a lidé, kteří se identifikují jako „převážně heterosexuální“, by měli být častější než lidé, kteří se identifikují výhradně jako homosexuálové, a je tomu tak.
Nejnovější genetické analýzy potvrzují, že stovky genů ovlivňují sexualitu komplexním způsobem.
Zcela náhodně dědíme polovinu genů od každého rodiče. Genetická výbava každého člověka je jedinečná, takže by bylo velmi nepravděpodobné najít dva lidi s naprosto stejným souborem genů ovlivňujících jejich sexualitu.
Očekává se tedy variabilita a jedinci spadají do spektra od většiny, která je heterosexuální, až po menšinu, která se identifikuje jako homosexuální.
Naše hypotéza evoluce homosexuality by předpovídala tento druh variability lidské sexuality a může pomoci vysvětlit, proč je obecně stabilní napříč kulturami.
Domníváme se, že sexualita je vysoce komplexní znak, který je provázán se sociálností. Přitažlivost, sexuální chování, sociální vazby a touha, to vše přispívá k její komplexnosti.
Pokládáme si správné otázky
Výška je dalším znakem ovlivňovaným stovkami genů, z nichž mnohé složitě interagují s naším vnějším prostředím.
U lidí pozorujeme neustálou variabilitu výšky – existují velmi vysocí i velmi nízcí lidé.
Při zkoumání evoluce lidské výšky bychom se mohli opřít o nutriční ekologii, ale necítili bychom potřebu zavádět zvláštní evoluční argumenty, abychom vysvětlili existenci vysokých nebo nízkých lidí.
Žádné zvláštní vysvětlení není nutné. Prostě se u nich projevují přirozené, geneticky ovlivněné odchylky ve výšce.
Podobně si myslíme, že ptát se, jak se vyvinul homosexuální sex a přitažlivost, je špatná otázka.
Užitečnější je položit si otázku: „Jak se vyvinula lidská sexualita ve všech svých formách?“
Přitom uznáváme, že homosexualita nepředstavuje paradox vyžadující zvláštní vysvětlení. Je prostě výsledkem nedávné sociosexuální evoluce našeho druhu.